Test chladicích podložek pod notebooky - 2. část

Na úvod druhého (a závěrečného) dílu o chladících podložkách si vysvětlíme metodiku použitou při testování. Popis testovaných podložek si můžete přečíst v prvním díle. Dnes se nejdříve podíváme na ceny jednotlivých podložek, které budou i v závěru testu důležitým ukazatelem pro některá hodnocení:

Metodika testování

Vytvořit objektivní metodiku testování byl zpočátku problém, protože osvědčený způsob testování na chladících podložek prakticky neexistuje, a tak bylo nutné vytvořit zcela nový koncept. Jako první jsem řešil zejména volbu notebooku, nakonec padla volba na dostupný postarší model od Asusu A3500L s procesorem Intel Celeron M 1,5 GHz, pamětí 256 MB, diskem o kapacitě 40 GB, kombinovanou mechanikou CD-RW/DVD, 15" XGA TFT displejem, integrovanou grafickou kartou Intel Extreme Graphics 2, PCMCIA Wi-Fi kartou a instalovaným systémem Windows XP Professional (SP2). Konfigurace je tedy na dnešní dobu už podprůměrná, pro náš test je však důležité zahřívání notebooku, který i přes slabší komponenty vykazuje slušné zahřívání jak procesoru a základní desky, tak celé spodní strany.
Největším problémem při řešení metodiky testování a vlastně i hodnocení bylo samotné měření účinnosti chlazení. Pro testování jsem nakonec zvolil dvě měření s mírně odlišnou váhou při celkovém hodnocení. V testu jsem pomocí digitálního teploměru s externím teplotním čidlem sledoval teplotu mezi notebookem a podložkou (přibližně ve středu spodní strany notebooku), monitorování teploty procesoru a základní desky zajistil software. Problémem bylo měření teploty pevného disku, které se bohužel softwarově nepodařilo zjistit. Snížení teploty vnitřních komponentů je důležité zejména pro zvýšení jejich životnosti (u notebooků by chladící podložky při taktování asi nepomohly), vysoká teplota spodní strany je naopak nepohodlná pro samotného majitele při položení notebooku na kolena.

První zjišťovanou hodnotou je takzvaný koeficient chlazení. Vypnutý notebook jsem nechal vždy zchladit na teplotu 28°C (měřeno na spodní straně teplotním čidlem, teplota v místnosti byla cca 26°C). Pak následovalo umístění notebooku na chladicí podložku a jeho zapnutí. Následujících třicet minut byly v intervalu 5 minut zaznamenávány zmíněné tři hodnoty, které pak byly zapsány do tabulky a byl sestrojen graf vývoje teploty jednotlivých měřených prvků. Po startu systému nebyl provoz prvních 20 minut nijak zatěžován, poté bylo přidáno přehrávání filmu a na posledních pět minut zapnut antivirový test jako simulace zatížení s konstantním průběhem pro objektivitu testu. Původně mělo být zatížení realizováno pomocí testu 3D Mark 2005, bohužel notebook tento program nezvládal, použité zatížení však bylo pro notebook dostatečné (běžná činnost byla velmi zpomalená). Pro zjištění účinnosti chlazení byl v jednom měření zjištěn vývoj teplot bez použití jakékoliv podložky, čímž mohly být zjištěny hodnoty konkrétního účinku v jednotlivých časech testování. Výsledkem bylo také sestrojení grafů, které názorně ukazují rozdíly mezi normálními teplotami a teplotami při použití chladící podložky. Abychom dostali konkrétní hodnotu koeficientu, byly hodnoty zprůměrovány. Koeficient chlazení tedy vyjadřuje schopnost podložky průběžně chladit notebook od jeho zapnutí.
Druhý je koeficient schopnosti zchladit notebook. Po dvouhodinové konstantní zátěži notebooku (přehráváním filmu) bez chladící podložky byly změřeny a zapsány teploty procesoru, základní desky a spodní strany notebooku - protože byly teploty vždy trochu rozdílné, před každým testováním byly změřeny nové. Pak byla aplikována podložka a po další hodině byly zapsány změněné (většinou snížené) hodnoty teplot. Jejich rozdílem bylo zjištěno zchlazení notebooku o určitou teplotu na konkrétních měřených prvcích a jejich zprůměrováním koeficient schopnosti zchladit notebook. Cílem tedy bylo simulovat situaci, kdy notebook používáte a až potom jej umístíte na chladící podložku. Tento koeficient má mírně menší hodnotu v celkovém hodnocení, protože většinou budete notebook zapínat přímo na podložce (což je úkolem koeficientu chlazení).
Do hodnocení se samozřejmě celkem výrazně odráží i předpoklady podložky na přenášení (mobilita). Důležitá je v tomto ohledu zejména její velikost, hmotnost a konstrukce spodní strany. Další parametr hlučnost se týká hlavně podložek s aktivním chlazením, který je sice do jisté míry subjektivní, ale přesto důležitý parametr. Menší bodový podíl má úroveň zpracování (opracování, vzhled, materiál) a doplňující funkce a příslušenství (přídavné USB porty, obal na přenášení, apod.)

Výsledný procentuální podíl na celkovém hodnocení je tedy následující:

• Koeficient chlazení - 35%
• Koeficient schopnosti zchladit notebook - 25%
• Mobilita - 20%
• Hlučnost - 10%
• Úroveň zpracování - 5%
• Doplňující funkce a příslušenství - 5%

Jak je tedy vidět, nejdůležitějším parametrem je účinnost chlazení, které má v součtu obou koeficientů 60% podíl na celkovém hodnocení. Protože se jedná o podložky k notebookům, velký důraz je kladen na pohodlí při přenášení. Ostatní vlastnosti mají menší hodnocení, protože podložka by měla plnit hlavně svůj primární účel, vzhled většinou není až tak důležitý, protože podložka bývá téměř celá skryta pod notebookem.