Vývoj počítačových myší a jejich technologie

Zatímco klávesnice mají za sebou sáhodlouhou a pozvolně se rozvíjející historii, díky níž jejich použití logicky navázalo na osobní počítače, počítačová myš se objevila zcela náhle a nečekaně. Za to si také ve svých začátcích vysloužila posměšky, pohrdání a nepochopení, což ale na druhou stranu musíme dnes chápat my, jakožto ti, pro které je toto zařízení naprostou samozřejmostí.

S prvním konceptem myši přišel její vynálezce, Douglas Engelbart již v roce 1963, tedy v době sálových počítačů, kdy byl i koncept terminálů přinejlepším v plenkách. Engelbart, tehdy pracující v institutu SRI - Stanford Research Institute, vyvíjel ‚ukazovací zařízení’ (pointing device) pro svůj systém NLS (oN-Line System), což měl být v té době velmi pokrokový systém, mimo jiné zahrnující podporu přístupu více uživatelů najednou a předchůdce toho, co dnes označujeme jako grafické rozhraní (GUI).

Právě ono rozhraní mělo poskytnout smysl novému vstupnímu zařízení. Engelbart zkoušel různé přístupy, například přístroje, které umístěné na hlavu sledovaly uživatelovy pohyby, joysticky, či světelná pera. Myš, nebo v té době ještě nazývaná jako brouk (bug), však vyhrála díky své jednoduchosti konstrukce a snadnému používání. Vynález však zůstal po dlouhou dobu před očima veřejnosti skryt a až v roce 1968 jej jeho tvůrce představil veřejnosti.
V tom roce se v San Francisku konala konference Fall Joint Computer, na které Engelbartův tým představoval výsledky vývoje svého NLS zahrnující představení hypertextu, hlasové a vizuální komunikace dvou osob přes počítačovou síť a nebo právě i počítačovou myš, která v tu dobu byla spíše na okraji zájmu. Tuto část konference má Stanford University pečlivě zdokumentovánu a sami se tak na streamovaných videích můžete podívat, jak probíhaly jednotlivé části.

Po dvou letech byl vynález konečně patentovaný SRI (jako "X-Y Position Indicator for a Display System", neboli „Indikátor pozice v osách X-Y určený pro zobrazovací systém“. Samotná myš však byla vyrobena kolegou z jiné laboratoře, Billem Englishem. Měla dřevěné tělo, dva kovové kotoučky pro udávání změn pozice v obou osách a jedno červené tlačítko. Blíže vám však napoví obrázky, včetně náčrtku, jenž byl součástí Engelbartova patentu. Z nich je také vidět, že nejdříve byl datový kabel veden směrem k uživateli, to ale bylo po prvních zkouškách velmi brzy upraveno.

O novinku se dále téměř nikdo nezajímal, až nastoupila firma Xerox a její hlavní výzkumná divize – PARC (Palo Alto Research Center – podle umístění v lokaci Palo Alto, Kalifornie). Její práci nejvíce symbolizuje výzkum a vývoj základů pro GUI, zosobněný v počítači Xerox Alto a následně i Xerox Star. Právě k tomuto počítači Xerox vyvinul třítlačítkovou (tlačítka byla pojmenována jako červené, žluté a modré) myš, jež se uživatelům ihned zalíbila. Myš od Xeroxu však nebyla bezproblémová; kromě její ceny ($400) si uživatelé stěžovali i na její křehkost a nespolehlivost. Zde se také udál přechod od původní koncepce myši s dvěma kotouči směrem k modernějšímu návrhu s kuličkou, která přenášela pohyb na vnitřní prvky. Za Altem následovaly další počítače využívající myš, ale žádný z nich se nestal tak slavným, jako Apple.

Apple si licencovalo myš od SRI za nějakých $40.000, aby ji vzápětí použilo u svého nového počítače Apple Lisa. Projekt začal v roce 1978 a počátkem osmdesátých let již byly Lisy dostupné koncovým uživatelům. Počítač byl samozřejmě vybaven GUI operačním systémem a dodával se s jednotlačítkovou myší, na niž mělo Apple při jejím vývoji specifické požadavky. Především se dbalo na sníženou cenu, jež byla stanovena na méně než 10% ceny myši Alta. To ale kladlo nároky na inženýry, kteří museli přijít s novým, levnějším způsobem přenesení pohybu na data. Vymyšlen byl mechanismus, jenž přetrval až do příchodu optických myší.

Kulička myši přenášela pohyb na dvě zdířkovaná kolečka – každé pro jednu osu. Detekci pohybu zajišťovaly světelné diody na jedné straně kolečka, prosvítající skrz zdířky na protilehlé fototranzistory. Ty pak předávaly informace o pohybu do řídící jednotky myši a dále do počítače. Levný způsob byl tedy vymyšlen a zbývala praktická aplikace. Ta ovšem vyžadovala, aby byly myši dílensky dobře a přesně zpracovány a přitom zůstaly jednoduché a levné. Nakonec se vše vyřešilo zhotovením jamky, ve které kulička (nyní již opatřená gumovým povrchem) dobře seděla, ale také pomocného kolečka, jež pružně tlačilo kuličku proti dvěma osovým zdířkovaným kolečkům. Tato konfigurace útrob myší se poté víceméně dochovala až dodnes.

Myš, vyrobena původně pro Apple Lisa, se s příchodem slavného Apple Macintosh změnila jen kosmeticky. V tu dobu, počátkem osmdesátých let, si ji ale vzal na mušku Microsoft a v roce 1983 uvedl svoji verzi. Počátky firmy v hardwarových závodech sice začaly již o 4 roky dříve spoluprácí s firmou NEC na počítači PC-8001, avšak uvedení myši počalo éru hardwarové divize Microsoftu, zabývající se výrobou periférií. Nová myš měla dvě tlačítka a spolupracovala s IBM PC, jakožto i s ostatními počítači založenými na MS-DOSu, nebo PC-DOSu.

Od této doby, počátku 80. let, se tedy myš stala víceméně standardní periferií osobních počítačů a ani dnes neexistuje žádný jiný výrobek, který by její pozici nějak vážně ohrožoval, i když se jich od té doby objevilo na trhu dost.