Astronomové mají novou třídu obyvatelných planet: vodní světy

Planeta o velikosti a hustotě srovnatelné se Zemí, která se pohybuje v obyvatelném pásu vedle hvězdy podobné Slunci, to je hlavní kandidát na hledání života ve vzdálených místech vesmíru, i když i naše soustava jasně ukazuje, že taková planeta může představovat ráj, stejně tak dobře jako peklo, pokud se vyvine podobně jako Venuše. 

 

 

Nikku Madhusudhan se svými kolegy s anglické Cambridge označil za slibný cíl novou třídu potenciálně obyvatelných planet (jak pro koho ovšem) tzv. hyceány (Hycean), čili vodní světy, které se ovšem od našeho neliší jen tím, že na nich jen těžko najdeme pevninu. Jde i o atmosféru tvořenou především vodíkem (od toho také Hycean - hydrogen + ocean), přičemž dané planety budou zpravidla výrazně větší a hmotnější než Země, ale menší než Neptun. Z hlediska astronomů je ale důležité především to, že by jich mělo být mnohem více než planet podobných Zemi a také i díky své velikosti půjdou snadněji zkoumat. 

 

Hyceány by měly mít průměr do 2,6násobku Země a hmotnost až jejího desetinásobku, čímž se značně rozšiřuje okruh tzv. obyvatelných planet, za které byly dříve považovány mnohem menší světy. 

 

 

Jako příklad můžeme uvést planetu K2-18b nacházející se 124 světelných let daleko u červeného trpaslíka, která se pohybuje na 33denní orbitě v obyvatelném pásu hvězdy. Jak ale dobře víme, malé hvězdy třídy červeného trpaslíka bývají velice aktivní a mohou své blízké planety pravidelně ovívat prudkými výtrysky koronární hmoty, což naopak životu moc nepřeje. 

 

Na druhou stranu, hyceány mohou být mnohem odolnější planety než světy podobné Zemi, které by i v případě vázané rotace mohly na odvrácené straně díky vnitřnímu teplu podporovat život, díky čemuž se teoreticky ani nemusí pohybovat v obyvatelném pásu soustavy. 

 

Madhusudhan se dále věnuje otázce, zda a jak by šlo na těchto planetách hledat známky života vzhledem k tomu, že kyslík, metan či ozón může na hyceánech vznikat i jinými procesy, takže přítomnost těchto prvků či látek nelze považovat za jasné biosignatury. Jsou tu ale také sloučeniny, které lze považovat za mnohem lepší důkaz metabolických procesů, jako je dimethylsulfid, dimethyldisulfid nebo methanthiol a ty by navíc mělo jít relativně snadně detekovat na planetě s vodíkovou atmosférou. 

 

Jak tomu je v případě K2-18b, to bychom se mohli dozvědět díky teleskopu JWST, pro nějž půjde o jeden z přednostních cílů v rámci 1. cyklu pozorování.  

 

Zdroj: Astronomy