Blízká Barnardova hvězda má superzemi, bohužel však asi neobyvatelnou

Jde samozřejmě o obyvatelnost z našeho pohledu, který se opírá především o teplotu, čili pohyb planety v obyvatelném pásu hvězdy. Pak tu je samozřejmě i mnoho dalších věcí jako velikost planety, její složení, typ hvězdy a její blízkost k planetě a pravděpodobnost sterilizace divokými erupcemi, atd. Mluvit můžeme o Barnardově hvězdě b (Barnard's star b), což je termín označující danou exoplanetu, který však vzhledem k názvu systému vyzní poněkud podivně. 

 

 

Proxima Centauri je vzdálená jen 4,2 sv. let a druhá nejbližší Barnardova hvězda (pokud vynecháme zbylé dvě v systému Proximy) je daleko 6 sv. let a jde o malého červeného trpaslíka stejně jako v případě Proximy, jen o ždibínek většího. Nicméně i z toho vyplývá zásadní a obecně známý problém. Hypotetická planeta u takové hvězdy by se musela pohybovat velice blízko, aby se nacházela v obyvatelném pásmu. To znamená, že bude mít velice pravděpodobně vázanou rotaci a především bude bičována divokými erupcemi, kterými jsou dané malé hvězdy známé. Kvůli nim by taková planeta mohla snadno přijít o atmosféru, vodu a podporu života vůbec vzhledem k extrémní radiaci. 

 

Planeta Barnardova hvězda b byla objevena astronomy z Carnegie Institution for Science a má mít 3,2násobnou hmotnost Země (jde tak o superzemi). Nicméně není vůbec blízko u své hvězdy jako třeba právě Proxima b, kterou oběhne jednou za 233 dní. A jak už bylo řečeno, Barnardova hvězda je chladný červený trpaslík. Ten má za sebou už 12 miliard let existence a aktuálně vysílá do svého okolí jen 4 promile energie v porovnání se Sluncem, takže planeta s oběhem trvajícím 233 našich dní je prostě moc daleko, i když ve vzdálenosti asi 0,4 AU (1 AU je vzdálenost Země od Slunce). Barnardova hvězda b tak ze svého slunce dostává jen 2 procenta energie v porovnání se Zemí, takže to samozřejmě vůbec nestačí na její zahřátí a ve skutečnosti na ní mají panovat teploty kolem -170 °C.

 

Vedle toho je Barnardova hvězda na svůj věk celkem aktivní. Zrovna v roce 1998 mohli astronomové pozorovat, jak vyslala do svého okolí mocný výron koronární hmoty, který její pozorovanou teplotu zvýšil z 3100 K na více než 8000 K. Jde ale spíše o radiaci, kterou s sebou taková událost přináší, a to by daná hvězda už měla mít svá divoká léta daleko za sebou. 

 

A jak byla nová superzemě vůbec nalezena? Stojí za tím dlouhé pozorování s využitím mnoha zařízení, ale především pak spektrografu HARPS. Detekce tak proběhla sledováním radiálního pohybu hvězdy díky Dopplerově efektu, takže astronomové prostě sledovali, jak superzemě na červeného trpaslíka působí svou gravitací při svém putování po oběžné dráze a že ta trvá 223 dní, je jasné, že takové pozorování a následné ověření chvíli trvalo. 

 

Zdroj: Astronomy