Infračervené kamery sondy Cassini, která sama již dávno zanikla v atmosféře Saturnu, nám ukázaly dosud nejlepší pohled na měsíc Titan. Na příslušné snímky se nyní můžeme podívat i my, takže jaké jsou?
Ve viditelném spektru může Titan pro naše oči vypadat jen jako zažloutlá koule, v níž toho není většinou moc vidět a jen občas se mlhavě zjeví nějaké struktury. Cassini ale měl pro tento účel vhodný nástroj, a sice VIMS, neboli Visible and Infrared Mapping Spectrometer. Ten dokáže zachytávat jak světlo ve viditelných vlnových délkách, tak i infračervené světlo v "mírně vyšších vlnových délkách", jak říká popis na oficiálních stránkách.
VIMS umí rozdělovat zachycené světlo do obrazů s různými vlnovými délkami, čímž se mohlo studovat složení různých objektů, od nichž se odráží sluneční světlo. NASA už dříve díky tomu odhalila následující snímky Titanu, které byly zveřejněny už v letech 2005 a 2006. Co se tedy změnilo od té doby?
Nyní se především zapracovalo na tom, aby se dalo dohromady více snímků do nových kompozitních fotografií, díky nimž bychom mohli prohlédnout skrz atmosféru Titanu a podívat se na povrch planety. Následující snímky tak kombinují data, která NASA sbírala dlouhých 13 let a díky nim máme výhled na celý povrch planety.
Plně barevný snímek se skládá ze třech barev, a sice červené, zelené a modré. NASA dokázala tyto barevné složky reprodukovat s využitím poměru mezi jasem Titanova povrchu vždy s využitím dvou vlnových délek, a to 1,59/1,27 mikronů (červená), 2,03/1,27 mikronů (zelená) a 1,27/1,08 mikronů (modrá). Tato metoda tak dokáže značně zvýraznit drobné variace ve spektru světla odraženého od materiálů na povrchu měsíce.
Vidíme tu tak "dunové pole" u rovníku vyvedené v hnědé barvě a namodralé oblasti zase mohou obsahovat vodní led. Titan přitom má připomínat Zemi v její rané fázi vývoje a také jde o jediné další těleso v naší soustavě, kde existuje atmosférický koloběh, v němž se vyskytuje déšť. Nejde však o vodu, co prší, ale o uhlovodíky. Život by tu teoreticky mohl existovat, i když asi pouze v nějakých izolovaných oblastech, neboť teplota na povrchu je v průměru -90 °C. Uvažuje se tak spíše o možnosti vývoje života v teoretizovaném podpovrchovém oceánu, nebo by mohlo jít o druh života založený na jiných chemických prvcích, než je ten náš. I tak jsou tu ale lepší kandidáti, a to měsíce Enceladus či Europa.
Zdroj: Extremetech
