Cygnus A ukazuje odrážející se proudy materiálu ze supermasivní černé díry

Supermasivní černé díry číhají uprostřed snad všech velkých galaxií, pokud je z jejich místečka tedy nevystřelila srážka s ještě těžším objektem. Ty, které jsou aktivní a požírají materiál ze svého okolí, přitom vystřelují od pólů materiál v proudech, které mohou dosáhnout i za hranice samotné galaxie. Tento materiál tak může hrát velkou roli ve vývoji dané galaxie a ve výjimečných případech ovlivnit i ty sousední. Astronomové pozorující Cygnus A měli přitom možnost zjistit, jak se tyto proudy chovají a že to není vždy tak předvídatelné, jak by se mohlo zdát. 

 

 

Na prvním snímku vidíte právě Cygnus A a modrá barva znázorňuje rentgenové záření, červená rádiové a žlutá viditelné světlo. Z jasného středu uprostřed modré oblasti tak vycházejí proudy, které tvoří na koncích velice jasné body vzdálené na 300.000 světelných let od galaktického centra.  

 

Samotný Cygnus A je obrovská eliptická galaxie a zdroj silného rádiového záření. Takové jsou obvykle od nás velice vzdálené a tato je výjimečně blízko, i když jde stále o 600 milionů světelných let. 

 

 

Další snímek je výsledek 23 dní pozorování teleskopu Chandra, takže ten zobrazuje Cygnus A zachycený v rentgenovém spektru a to je opět kombinováno s viditelným světlem ve žlutých odstínech. Máme tu tak opět střed galaxie se supermasivní dírou, oba proudy a pak jasné oblasti. Ty se tvoří v místech, kde proudy naráží na hradbu z mezigalaktického plynu, jemuž pak předávají svou energii a plyn pak "rozsvítí". Zájem pak vyvolala zvětšená oblast, kde je viditelné místo, odkud nic nezáří. To se na opačné straně nebo u jiných podobných galaxií dosud neukázalo. 

 

Dříve si astronomové mysleli, že jde o zhruba kruhovou oblast, ale ukázalo se, že je z našeho pohledu asi 50 až 100 tisíc sv. let hluboká a jen 26 tisíc sv. let široká. Pro představu, celá naše galaxie má průměr 100 až 150 tisíc sv. let a oněch 26 tisíc je akorát tak vzdálenost mezi Sluncem a Sgr A* uprostřed Mléčné dráhy. Vypadá to, že hotspot E je místo, kde proud nejdříve naráží do mezigalaktického plynu a pak je odkloněn směrem šikmo od nás, aby opět narazil na stěnu z plynu, který už pohlcuje veškerou energii. 

 

 

To lépe ukazuje obrázek, který znázorňuje sledovanou galaxii zvrchu. My ji tak reálně vidíme takto:

 

Červeně se tak ukazuje mezigalaktický plyn obklopující celou galaxii a šipkami je znázorněn proud materiálu od černé díry. Něco podobného s proudem by se tak mohlo dít i na pravé straně, kde to však není z našeho pohledu tak patrné. 

 

Opět se tak ukazuje, jak je třeba počítat s tím, že můžeme složité vesmírné objekty pozorovat jen z jednoho úhlu, a musíme tak přemýšlet nad tím, co se nám vůbec ukazuje. Pro astronomy jde v tomto případě o důležité informace, které pomohou zodpovědět, jak se velké galaxie tvoří a vyvíjejí. 

 

Zdroj: Astronomy