Diamantovo-nukleární baterie mají vydržet přes 5000 let

Výzkumníci z Univerzity v Bristolu vyvinuli novou bateriovou technologii, která používá odpad z jaderných elektráren a diamanty. Jeden by si tipnul, že z takové kombinace musí vzniknout něco úžasného a také že ano. Tyto baterie totiž mají vydržet dodávat energii celých 5730 let, než jejich výdej klesne na polovinu. Očividně jde také o jedno z možných využití jaderného odpadu, který se dnes musí složitě ukládat, ovšem je také zřejmé, že takový telefon v kapse ukrývající vyhořelé palivo by člověka dokázal znervóznět, a to jistě ne tím, že by mu došla energie.
Novou technologii představil profesor Tom Scott (Interface Analysis Centre, University of Bristoll), dle nějž jsou baterie vytvořeny uzavřením radioaktivního materiálu uvnitř syntetických diamantů. Mluví tak o přeměně dlouhodobého problému v zařízení, které dokáže dlouhodobě dodávat čistou energii. Již také má v rukou fungující prototyp baterie z diamantu a radioaktivního niklu-63, ovšem profesor Scott počítá spíše s využitím radioaktivního odpadu v podobě uhlíku 14, neboť tohoto materiálu je v samotné Velké Británii uskladněno na 95.000 tun. Výsledné baterie mají pracovat bezpečně, nevyžadují žádné pohyblivé části, neprodukují žádné emise a nevyžadují údržbu. Jak každý včetně Bonda ví, diamanty jsou věčné.

Dr. Neil Fox ze stejné univerzity ubezpečuje, že výsledná baterie není o nic víc radioaktivní jako třeba banán, a to i díky vybranému uhlíku 14. Ten má vydávat záření, jež je velice snadno absorbováno pevnými materiály, takže sice může být nebezpečný při přímém dotyku, nebo kdybychom jej snad spolkli, ale uvnitř diamantu nepředstavuje nebezpečí. A vzhledem k tomu, že je uzavřeno v tak odolném materiálu, nemohli výzkumníci dle vlastních slov udělat pro bezpečnost nic víc. Výroba má konkrétně probíhat tak, že grafitové tyče se zahřívají a odebírá se uhlík 14 v plynné podobě, z nějž jsou pak při nízkém tlaku a vysokých teplotách tvořeny diamanty. A právě diamanty, pokud jsou vystaveny radioaktivnímu záření, tvoří elektrický proud, takže pokud jsou diamanty radioaktivní, tvoří si jej samy. Stoprocentní odstínění od radioaktivního záření obstará další, tentokrát již neradioaktivní diamantová vrstva.

Nevýhodou takových baterií je jejich nízký výkon, ale i tak by mohly být velice dobře použitelné třeba pro výrobu kardiostimulátorů, napájení satelitů či sond, atd. Konkrétní informace o tom, kolik energie dokáže taková nukleární baterie jisté velikosti vyrobit, však nebyly zveřejněny. Stejně tak se nedozvíme ani předpoklad ceny, ale je zřejmé, že to nebude nic, co by se hodilo třeba pro spotřební elektroniku. Nicméně tato technologie vypadá velice zajímavě, však kdo by nechtěl mít po ruce přenosný zdroj energie, který by neměl možnost po dobu svého života vyplýtvat.

Do diskuze o využití diamantových baterií se můžete sami zapojit pomocí Tweetů s hashtagem #diamondbattery.

Zdroj: Hexus.net