Domácí video I - digitálně pro každého

Máte doma natočeno nějaké to domácí video ? Chcete je uložit digitálně ? A co počítač máte ?
No tak se pokusíme zjistit, co by to pro Vás znamenalo. Jsme amatéři - budeme upravovat domácí video.

Nejprve si ujasníme proč chceme video zachytit :

• Analogový záznam na pásce ztrácí časem kvalitu
• Chceme záznam zpřehlednit - sestříhat a otitulkovat
• Máme digitální kameru, čímž by nás nemusely předchozí dva body zajímat. Ovšem zjistíme, že možnosti střihu , titulkování a případných efektů nás neuspokojují.
• Uvažujeme o tvorbě reportáží pro WWW stránky
• Potřebujeme zachytit jednotlivé snímky
• Chceme poslat své dílo někomu po síti (samozřejmě, že ne hodinu celoobrazovkového videa s 25 snímky za sekundu)
• Chceme to všechno a ještě mít možnost sledovat a zachytávat video z televize
• Jsme hračičky - chceme si pohrát
• Možná znáte lepší důvody

Prima, jaký je k tomu rozumný počítač? A jakou kartu pro zachytávání videa zvolit? Hmm…
Tak to ještě nevíme. K tomu je třeba znát přesnější požadavky na výsledné dílo. Abychom ovšem mohli tyto naše požadavky přesně specifikovat, musíme vědět co je v tomto oboru běžné a možné. A tak se nevyhneme troše teorie.

Postupovat budeme takto:

1. zjistíme, co vlastně chceme (budeme nahrávat a upravovat domácí video)
2. pokusíme se najít standard, který odpovídá našim požadavkům
3. podíváme se, jaký asi budeme potřebovat počítač
4. projdeme si domácí nabídku karet pro zachytávání videa
5. poohlédneme se po nějakém SW pro úpravu natočených snímků

Hodně standardů má původ v televizní technice, spousta amatérských karet pro zachytávání videa má svůj tuner. Začneme tedy u televize. (nebojte se - vezmeme to zkráceně)

Obraz na naší televizi má 625 řádků. Každý z těchto řádků je vykreslen 25 X za sekundu. Za sekundu se tedy vykreslí dvacet pět snímků , a to v padesáti půlsnímcích. Vždy se totiž vykreslují střídavě sudé a liché řádky. Po každém půlsnímku se musí paprsek vrátit z pravého dolního rohu do levého horního rohu, přičemž je vysílán zatemňovací impuls. Oko je oklamáno - obraz se jeví jako nepřerušovaný.

625 řádků a 25 snímků používá PAL (Phase Alternative Line), tak se vysílá například u nás, a SECAM (Sequential Couleur Avec Memoire), tohle mají třeba ve Francii a Rusku. Způsob kódování videoinformací ovšem u těchto norem stejný není. A co takhle USA a Japonsko? Ti mají odlišný jak počet řádků - 525, tak i snímků - 29,97. Tohle je norma NTSC (National Television System Committee). Poměr stran obrazu je standardně 4:3 (16:9 se vyskytuje méně a o 2,21:1 jsem zatím pouze četl).

Zvuk, to je to, čeho jsme se ještě nedotkli. V naší zemi se zvuk vysílá podle normy CCIR D/K, kde je odstup nosné frekvence obrazu a zvuku 6,5 MHz. Naše okolí ovšem používá odstup nosných frekvencí 5,5 MHz
podle normy CCIR B/G.

Pokusil jsem se být stručný, ale doufám, že jsem nic důležitého nevynechal.

Co nám zatím vyšlo?
U nás máme 625 řádků, 25 snímků, poměr stran 4:3 a zvukovou normu CCIR D/K. Jsme maximalisté a myslíme si, že bod má stejnou výšku i šířku, takže požadujeme 833 X 625 bodů (4:3) pětadvacetkrát za sekundu. Tedy 13.015.625 bodů za sekundu. A máme kousek představy, co bychom tak chtěli. Dalším zdrojem signálu by pro nás mohla být videokamera a videorekordér. Příště se tedy podíváme na tyto přístroje >>>