Doporučené PC sestavy: únor 2023

Počítač je nutné také nějak ovládat a k tomu slouží různá polohovací zařízení. My se zaměříme především na nejtradičnější, klávesnice a relativně klasické myši. V naší rubrice klávesnic a myší se můžete podívat i na jejich recenze a testy. 

 

 

• Klávesnice a jejich historie
• Vyplatí se mechanické klávesnice? Jak si vybrat?

Doby, kdy byly na trhu skoro jen klávesnice za pár stovek a lišily se maximálně tak počtem multimediálních tlačítek, jsou už za námi. Dnes můžete sehnat nejjednodušší modely už hluboko pod 150 Kč, ale také koupit drahé herní bezdrátové klávesnice s cenovkou kolem 8.000 Kč. Jako vždy, i zde záleží na konkrétních požadavcích daného uživatele. Pojďme se tedy podívat, co vše byste měli zvážit.

 

 Genius Slimstar M200

 

 

Nejdůležitější ze všeho je zamýšlený způsob použití. To je alfou omegou výběru čehokoli a nemusí se to týkat jen komponent do počítače. Pro základní psaní na počítači, surfování na internetu, občasné hraní a podobně může dobře posloužit běžná membránová klávesnice za pár stovek. Tady mohou hrát roli mírné detaily jako některé speciální znaky nebo velikost kláves. Programátoři jistě ocení klávesu pro zpětné lomítko, pro mnohé (např. i pro mě) je do značné míry důležitý velký dvouřádkový Enter, některým jde o malé rozměry, a tak nevadí třeba posunutí kláves jako Insert, Delete a ostatních vedle Enteru a vsunutí kurzorových šipek pod něj (viz obrázek klávesnice Genius Slimstar Q200 níže). Já bych asi takové rozložení nerozdýchal a vadí mi i na noteboocích (např. na nedávno testovaném notebooku Gigabyte Aero 16 XE5, který měl jinak klávesnici vynikající).

 

 

 

Pokud je dlouhodobé psaní na klávesnici primární, pak se vyplatí uvažovat o nějaké více ergonomické klávesnici. Tam už se můžete setkat např. s rozdělenou levou a pravou polovinou klávesnice, které jsou mírně pootočené do stran a vyboulené trochu nahoru, takže vaše ruce se v zápěstí nemusí tolik ohýbat. Často mají i podložky pod zápěstí. Jsou i klávesnice, které jsou ze dvou spojených polovin (a někdy i nespojených v případě bezdrátových), takže si je můžete natočit dle libosti.

 

 

 

Další velkou skupinou podle jejich využití je dnes velmi oblíbený segment herních klávesnic. Dnes je herní skoro všechno, od klávesnic přes myši až po monitory i komponenty uvnitř počítače. V případě těch herních jde obvykle o mechanické klávesnice. Ty nemají silikonové okolí spínačů jako ty membránové, ale fungují pomocí pružinek. Mohou se chlubit delší výdrží a také se snáze vybírá konkrétní klávesnice podle toho, jakou odezvu tlačítek vlastně chcete. Nejznámější jsou v tomto tlačítka Cherry MX, u nichž se typ dá odlišit podle barev a hovoří se o životnosti na 50 milionů stisků. Každá z nich přináší spínače s jinými vlastnostmi a je jen na vás, kterou z nich budete preferovat.

 

 

Cherry MX Red, Speed a Black mají lineární odezvu, tedy po celou dobu dráhy vykazují stejný (obvykle poměrně malý) odpor. Vhodné jsou pro akční hry (např. FPS), naopak z mechanických klávesnic jsou méně vhodné pro práci. Na druhou stranu jsou tiché. Jejich verze Cherry MX Speed má ještě kratší spínací dráhy (na dráze 4 mm je spíná při 1,2 mm, zatímco Red na 2 mm), Cherry MX Black je pak Red se zvýšeným odporem.

 

 

 

Cherry MX Brown jsou označovány jako taktilní nebo hmatové, které přináší zvýšený odpor v polovině jejich dráhy. Uživatel tak díky zvýšenému odporu a následnému uvolnění po jeho překonání cítí, kdy byla daná klávesa zaznamenána. Díky tomu se hodí nejen na hraní, ale také na psaní. Některé herní klávesnice můžete sehnat s různými typy spínačů (např. Corsair K70 RGB můžete mít s Cherry MX Red, Brown, Speed, Blue, Silent nebo Corsair OPX).

 

 

 

Nakonec tu máme Cherry MX Blue, což jsou taktilní snímače s proklikem. Tady se více než na hraní směřuje na práci. Mají výraznější hmatovou odezvu, jež je doprovázena i hlasitým kliknutím. Stisk klávesy tak nejen cítíte, ale i slyšíte. To ale může být i nevýhodou, neboť v kancelářích s více lidmi to může rušit. Nejsou proto ani příliš vhodné na rychlé hry. Mechanické spínače vyrábí i Gateron, Kailh, Razer nebo Logitech (Romer-G).

Tím se ale u herních klávesnic zdaleka nekončí. Jednou z užitečných funkcí může být programovatelnost, tedy vytváření maker, která umožní naprogramovat si sekvenci pro ovládání hry, která je pak dostupná pod stiskem jediného tlačítka místo neustálého opakování téhož. Ovládání hry je pak rychlejší, hraní je pohodlnější a pro hráče to může přinést díky vyšší rychlosti i výhodu proti jeho protivníkům. Dalším parametrem, který je dobré studovat, je n-key rollover (NKRO). Ten hovoří o tom, kolik kláves je možné stisknout najednou, aby se všechny zaregistrovaly správně. Tohle není příliš důležité u práce, tam se jich zpravidla velký počet najednou nemačká, ale u herních to nabývá na významu. U běžných klávesnic tak můžeme dosahovat jen 3KRO (3 klávesy najednou), u herních to může být více, případně neomezený počet (NKRO).

 

Užitečná může být také funkce anti-ghosting a vyšší frekvence pollingu. Co to znamená u klávesnice? Polling je způsob, jak si počítač (resp. jeho operační systém) a klávesnice dávají vědět, že byly zmáčknuty nějaké znaky. V zásadě se několikrát za sekundu počítač ptá klávesnice, zda má pro něj nějaké znaky, a čím vyšší tato frekvence je, tím častěji se to dělá, což může být v případě her také parametr, který může ovlivnit vaše výsledky. Na druhou asi nemá smysl se hnát do nesmyslně vysokých čísel v tisícovkách Hz ani u náročných her (řešit milisekundy je ještě v pořádku, ale desetiny milisekund už je zbytečné), stejně jako nemá smysl toto řešit u pracovního nasazení.

 

Do úvahy je ale dobré dát i další parametry. Jedním z nich může být podsvícení. Mnozí lidé si na to nepotrpí, pro jiné je to zase stěžejní věc. Osobně např. v případě PC pracuju při rozsvícené lampičce, a tak podsvícení obvykle nepotřebuju, naopak u notebooku mi to hodně chybí, protože jej využívám na jiných místech, kde je osvětlení klávesnice občas problém. Zvažte tedy, v jakých světelných podmínkách budete klávesnici používat, a zda je podsvícení jen na efekt, nebo zda by to mohla být i praktická věc. Pozor na některé levné modely, čím více se vás budou snažit ohromit množstvím světelných efektů a barvami, tím pravděpodobněji to bude fungovat spíše hůře než lépe (např. selhávající regulace podsvícení není nic výjimečného). Zde bych šel spíše po jednoduchosti. Zajímavou vlastností mohou být i klávesnice s velkými písmeny, což se může hodit zejména starší populaci (ideálně s podsvícením).

 

 

 

A v neposlední řadě tu pochopitelně máme připojení. Stavíte-li nový počítač, patrně už nebudete sahat po příslušenství s konektorem PS/2 (byť takové klávesnice jsou stále v prodeji a tento konektor se objevuje i na moderních základních deskách). Dnes je to spíše o volbě mezi drátovým připojením přes USB a bezdrátovým. USB má výhodu v tom, že nepotřebujete baterie a nestaráte se o výdrž, na druhou stranu to přidává další kabel navíc. V případě herních klávesnic sice může bezdrátové řešení přinášet lagy navíc, což je nežádoucí, na druhou stranu se mnozí výrobci s tímto snaží hodně bojovat, takže u některých bezdrátových herních modelů to už není problém. V případě herních klávesnic se dále můžeme setkat s řešeními TKL, které nemají numerickou klávesnici.

 

 

 

 

U myší jsme na tom podobně jako u klávesnic a i zde máme obrovské rozpětí modelů od naprostého low-endu, který ale může být stále velmi dobře použitelný, až po nejpokročilejší high-endové modely, kterou jsou možná až příliš dobré. Také zde tedy záleží na tom, k čemu konkrétně budete vlastně myš používat. Jiné požadavky bude mít hráč, jiné třeba grafik a jiné ten, kdo na počítači především píše a myš potřebuje s trochou přehánění akorát na označení textu, který chce mít tučně. Nejen v takovém případě může stačit i naprosto obyčejná myš za něco málo přes stovku.

 

Genius DX-120 

 

 

Nás ale budou zajímat spíše pokročilejší myši. Povídejme se tedy opět na to, jaké parametry vlastně u tohoto hardwaru studovat, a o co bychom se měli zajímat. Asi nejdůležitějším parametrem je to, pro kterou ruku je myš určena, tedy zda je o myš pro praváky, leváky nebo univerzální řešení. Jste-li levák, i ta nejlepší myš pro praváky může být nepřekonatelně špatně ovladatelná. Obvykle se v kancelářské i herní kategorii můžeme setkat s myšmi, které jsou buď optimalizované pro praváky, nebo jsou symetrické, a pak jsou vhodné pro oba typy lidí. Speciálně vyráběných myší pro levou ruku je velmi málo, a tak ve většině případů musí leváci sáhnout po univerzálních symetrických modelech.

 

 

 

S tím také souvisí velikost myši a způsob úchopu. Nejmenší myši se drží spíše v prstech (fingertip grip), což platí zejména pro ty určené pro notebooky, a ty k PC nelze moc doporučit. Nabízí sice nejlepší kontrolu nad klikem, ale pro ruku je to nejúnavnější způsob úchopu. Středně velké myši se pak ovládají pokrčenými prsty a současně se dlaň jemně dotýká zadní části myši (claw grip), jde o poměrně dobrý způsob pro hraní se stále dost přesným klikáním. Pak jsou zde ještě větší myši, kdy je ruka položená na ni, dotýká se tedy celou dlaní a prsty jsou na ni spíše položené než pokrčené (palm grip), jde však o způsob méně přesný, pokud jde o klikání. Který způsob je vám nejpohodlnější, to je pochopitelně individuální. Není to ale až tak kritický parametr jako ten první.

 

 

 

Druhým velmi důležitým parametrem, který byste si měli ujasnit v prvotních fázích výběru, je způsob připojení, tedy zda chcete myš drátovou nebo bezdrátovou. S drátem máte výhodu v tom, že myš není potřeba nabíjet, na druhou stranu je to další drát do party, který se všude motá a překáží. I zde platí, že pro hráče tu může být výhoda kratší odezvy, ale to záleží na více parametrech. Pokud jde o bezdrátové připojení, máme zde v podstatě dvě možnosti, rádiové a Bluetooth. Rádiové je obvykle řešeno malým přijímačem do USB portu, obvykle má velmi dobré odezvy a je jednodušší na zprovoznění nemluvě o spolehlivosti, na druhou stranu při ztrátě přijímače máte většinou po legraci a nový neseženete (mnohé myši mají samy v sobě místo pro uložení přijímače). Stejně jako drátová myš, i RF model okupuje jeden USB port.

 

 

 

Bluetooth připojení myši může být trochu komplikovanější, nicméně nechává porty USB volné a je jednodušší pro používání stejné myši mezi více počítači (nemusíte přepojovat přijímač a zvyšovat tak riziko jeho ztráty). Zatímco u notebooků to není problém, protože ty ve většině případů mají Bluetooth, u klasických desktopových PC něco takového není běžné a počítejte s tím, že mnohdy bude potřeba ještě zajistit Bluetooth modul, což může být karta, ale právě také nějaká USB klíčenka (a o USB port přijdete tak či tak). V případě některých myší tu jsou modely, které podporují jak Bluetooth, tak i rádiové spojení, takže má uživatel na výběr. Bluetooth obvykle přináší vyšší výdrž na baterii.

 

 

 

Když už jsme u té bezdrátovosti, nezapomeňte, že je tu několik způsobu napájení myši. Ta může využívat jednu nebo dvě baterie typu AA nebo AAA (některé modely umožňují provoz na jednu i dvě baterie, čímž ovlivníte výdrž, ale i váhu), další možností je vestavěný Li-Ion akumulátor, který je nutno občas nabíjet.

 

Velký důraz se obvykle dává na rozlišení snímače v DPI, nicméně faktem je, že se dostává už na taková čísla, kdy je další navyšování bezpředmětné a i kontraproduktivní. Pro běžné uživatele toto číslo v podstatě nemá žádný praktický význam a vyšší DPI mohou využít spíše někteří hráči. I tam je ale dobré, pokud myš umožňuje nastavit citlivost a DPI měnit oběma směry podle podmínek.

 

 

 

S rozlišením do značné míry souvisí i typ senzoru. U dnešních myší tu máme v zásadě dvě možnosti, klasickou optickou a laserovou myš. Optické myši mívají nižší rozlišení a velmi nerady pracují na hladkých a lesklých površích. Naproti tomu laserové myši mívají vyšší rozlišení a dokážou fungovat např. i na skle. Jak ale již bylo řečeno, pokud nejste zrovna hráč, měla by vám v pohodě stačit optická myš s nižším DPI (nepotřebujete se pak hnát výrazněji přes 2000 dpi).

 

 

 

Další otázkou je hmotnost myši. V tomto případě je to hodně individuální a někteří lidé uvítají velmi lehké myši, které v ruce skoro necítí, někteří naopak raději těžší myši s větší stabilitou při pohybu. V případě herních myší se někdy setkáme i s možností přidávat do nich závaží a rozmisťovat zátěž podle vlastních potřeb.

 

 

 

Nejen v případě hráčů může být důležitý také počet tlačítek. Myš nemusí být jen pravé a levé myšítko spolu se skrolovacím kolečkem, ale také další doprovodná tlačítka, která lze využívat pro různé funkce v běžných aplikacích. Pro hráče jsou další kolečka nebo tlačítka zpravidla více důležitá, neboť mohou posloužit např. pro vyvolání maker (podobně jako u klávesnic), přepínání rozlišení a podobně.

 

 

 

V neposlední řadě tu máme opět frekvenci pollingu, tedy informaci o tom, jak často se přenáší data z myši do počítače. U moderních herních myší se můžete setkat i s hodnotami jako 1000 Hz, což např. mezi 500 Hz a 1000 Hz znamená změnu ze 2 ms na 1 ms. Otázkou je, jak moc to vlastně poznáte. Malým detailem může být i velikost podložek, po kterých myš klouže. Tohle je např. častá bolístka levnějších myší, kde se tyto díly časem odlepí a myš potom po povrchu škrábe.