Víkendová diskuze: Necháváte se ovlivňovat reklamou?
Je před námi konec týdne, proto Vás tímto zveme na naši víkendovou diskuzi s tématem:
Necháváte se ovlivňovat reklamou?
Myslíte, že na vás mají různé formy reklamy (ať už vědomě nebo podvědomě) při výběru produktů/služeb nějaký vliv? Jaká forma reklamy Vás dokáže upoutat a jaká je Vám naopak protivná? Ať už jsou Vaše názory jakékoli - vyjádřete je, zapojte se s ostatními do diskuze!
Do diskuze se mohou zapojit i neregistrovaní uživatelé. Pro napsání příspěvku stačí stisknout tlačítko "Odpověď", které se nachází u levého okraje této stránky (nad a pod výpisem jednotlivých příspěvků).
Necháváte se ovlivňovat reklamou?
Myslíte, že na vás mají různé formy reklamy (ať už vědomě nebo podvědomě) při výběru produktů/služeb nějaký vliv? Jaká forma reklamy Vás dokáže upoutat a jaká je Vám naopak protivná? Ať už jsou Vaše názory jakékoli - vyjádřete je, zapojte se s ostatními do diskuze!
Do diskuze se mohou zapojit i neregistrovaní uživatelé. Pro napsání příspěvku stačí stisknout tlačítko "Odpověď", které se nachází u levého okraje této stránky (nad a pod výpisem jednotlivých příspěvků).
No, podle me do reklamy vyrobci davaji veci, kterych se nemuzou zbavit (spatne se prodavaji), takze ne.
Jinak, imho je nejlepsi forma reklamy napr v casopisech, ale nesmi byt nejakym zpusobem rusiva ...
Jinak, imho je nejlepsi forma reklamy napr v casopisech, ale nesmi byt nejakym zpusobem rusiva ...
No, když něco potřebuji, tak reklama mi řekne, že takový výrobek existuje a já si pak najdu další informace, ale informacím v reklamě moc nevěřím, zvláště jedná-li se o reklamu na IT, kde už z hlavy vím, že tam píšou/říkají nesmysly. Ale zase pozitivní úlohu podle mě hraje reklama v tom, že třeba v časopisech, když je hodně reklamy tak potom se může samotná cena časopisu držet dost nízko(např. Computer-tam je reklama snad na každé druhé staránce, ale zase nestojí 150Kč a tím i jeho redakce argumentuje). Takže tam mi reklama, i když mě nezajímá a ruší, nevadí, protože za mě platí část časopisu. Jinak ale když dají v TV doprostřed akční scény reklamu na Pampers Active baby, tak to mě dokáže docela naštvat:(
Každý dá na reklamu , všechno kolem nás ovlivňuje,každá drobnost... ikdyž nejdete koupit ten výrobek hned po tom,co jste viděli nějakou reklamu,tak vás ta reklama buď zaujala,nebo naopak odpudila. Bez reklamy nejde nic.
Pokud kupuju nějakou dražší věc, kterou budu mít delší dobu, tak se rozhoduju spíš podle značky, zkušeností uživatelů, případně testů.
A pokud jde o nějaký drobnosti, tak spíš podle sebe...
Takže reklama mě moc neovlivňuje, alespoň ne tak, jak by měla...
A pokud jde o nějaký drobnosti, tak spíš podle sebe...
Takže reklama mě moc neovlivňuje, alespoň ne tak, jak by měla...
No tak na reklamu moc nedám - v technice vůbec ne, třeba to co vidím v letákach různejch prodejcu ohledně počítačů mě až spíš připadá po pobavení. V tom případě na reklamu nedám a vybírám si věci podle značky, kvality a případně zkušeností a recenzí.
Maličkosti nebo značkové věci, které jsou v různých akcích a dělaj na ně upoutávky a reklamy tak ty mě občas zaujmou a koupim. Ale jak sem psal nahoře - žádná technika. Drobnosti - například nedávno velmi levné Verbatim DVDčka... Tak to beru.. ale jinak ani smykem :-D
Maličkosti nebo značkové věci, které jsou v různých akcích a dělaj na ně upoutávky a reklamy tak ty mě občas zaujmou a koupim. Ale jak sem psal nahoře - žádná technika. Drobnosti - například nedávno velmi levné Verbatim DVDčka... Tak to beru.. ale jinak ani smykem :-D
No já na reklamu prakticky nedám, když něco potřebuji, tak si zjistím informace z reklam jen na to, abych se rychle zorientoval co kde je, ale samotný výběr probíhá podle rad lidí, co už mají věc odzkoušenou a reakcí na fórech.
Reklama je dobrá jen pro odpočinutí a případný výplach mozku
Reklama je dobrá jen pro odpočinutí a případný výplach mozku
myslím, že reklama ovplyvňuje strašne veľa ľudí. Veď na nás skáče z každého kúta. Osobne ak chcem niečo kúpiť, radšej si vyhľadám recenzie alebo výsledky testov toho ktorého výrobku, ale to neznamená, že by som niekedy nebol kúpil aj podľa reklamy.
Vždy jsem se bránil tomu, abych si něco koupil jen na základě reklamy, ať už byla v jaké koliv podobě (tv, radio, tisk, atd.). Jenže pak mi jednoho krásného dne vypověděl notebook a tak jsem vyrazil pro nový, měl jsem vybraný určitý typ, ale prodejce mne přesvědčil, že si mám vzít Acera (byl jsem silně na pochybách, neb jsem slyšel samou "chválu"). Své tvrzení podložil tím, že mě odkázal na reklamní letáčky v prodejně, takovou konfiguraci vám za ty peníze žádná jiná značka nenabídne, povídal, no a měl pravdu, protože takovou lemru co jsem koupil skutečně žádný jiný výrobce nenabízí. Tehdy jsem tedy dal na reklamu a doufám, že takovou chybu již nikdy v životě neudělám.
Z toho plyne ponaučení, nevěř všemu co ti reklama řekne a už vůbec né prodejci, který ví jen to co je napsáno na reklamním letáku.
Z toho plyne ponaučení, nevěř všemu co ti reklama řekne a už vůbec né prodejci, který ví jen to co je napsáno na reklamním letáku.
Pro me reklama slouzi hlavne se seznameni s danou znackou. V oblasti, ve ktery nemam oblibenou nebo vyzkousenou znacku, davam prednost temer vzdy tomu, co znam z reklamy. Hlavne pokud se jedna o levny veci, potraviny atd. U drazsich a dlouhodobejsich investic se rozmyslim uplne jinak, ale vec z reklamy ma alespon vetsi sanci dostat se mezi kandidaty, protoze o ni proste vim. Vyjimkou jsou reklamy lzive a stupidni, ktere naopak zpusobi, ze si onen vyrobek ze zasady nekoupim.
[quote=Salamander]No, podle me do reklamy vyrobci davaji veci, kterych se nemuzou zbavit (spatne se prodavaji), takze ne.[/quote]
To je naprosty nesmysl. Sice je samozrejme, ze reklama slouzi ke zvyseni prodejnosti, ale bez reklamy by ta prodejnost byla jeste mensi. Bez ni se dnes, az na vyjimky, neobejde vubec nic. Produkt, ktery lide neznaji, nema sanci na uspech.
[quote=Salamander]No, podle me do reklamy vyrobci davaji veci, kterych se nemuzou zbavit (spatne se prodavaji), takze ne.[/quote]
To je naprosty nesmysl. Sice je samozrejme, ze reklama slouzi ke zvyseni prodejnosti, ale bez reklamy by ta prodejnost byla jeste mensi. Bez ni se dnes, az na vyjimky, neobejde vubec nic. Produkt, ktery lide neznaji, nema sanci na uspech.
Upřímně, u některých televizních reklam mi přijde, že mě má její tvůrce za debila, a to doslova. Nikdo jiný těm informacím které dostáváme v reklamách nemůže věřit. Navíc je většina z nich tak trapná, že mi z toho až běhá mráz po zádech. Vlastně bych teď nepsal, kdybych nevypnul TV kvůli nekonečné reklamě uprostřed filmu:D
Reklamám nevěřím a určitě bych si podle nich nic nekoupil...
Reklamám nevěřím a určitě bych si podle nich nic nekoupil...
[QUOTE=mrozu;114009]To je naprosty nesmysl. Sice je samozrejme, ze reklama slouzi ke zvyseni prodejnosti, ale bez reklamy by ta prodejnost byla jeste mensi. Bez ni se dnes, az na vyjimky, neobejde vubec nic. Produkt, ktery lide neznaji, nema sanci na uspech.[/QUOTE]
No dobre, asi jsem se nechal trosku unest, ale aspon u nekterych vyrobku to podle me plati ...:notsure
No dobre, asi jsem se nechal trosku unest, ale aspon u nekterych vyrobku to podle me plati ...:notsure
Nejlepší reklama je vysoké hodnocení v nějakém testu. Nekupuji nic, co mi někdo "násilím" strká před oči. Raději pročtu pár testů, webů a diskuzí s uživatelů vlastnící daný výrobek a dle hodnocení se rozhodnu.
Jinak by se to nechalo také vyjádřit:"Nemám rád vtěrky"
S úctou Mars
Jinak by se to nechalo také vyjádřit:"Nemám rád vtěrky"
S úctou Mars
Tak reklama primarne ovlivni jen ty lidi kteri nerozumi propagovanemu produktu nebo problematice s nim spojene. V te casti neznalych je samozrejme jeste nejake procento tech co proste na reklamu kaslou uplne.
100% funguje snad jen ta predana informace protoze at negativni tak pozitivni
reklama, nazvy, barvy..atd. ulpivaji v mysli... tj nejhorsi reklama je ta ktera je prumerna...
neni zla ani dobra ... :-) ale to jsem odbocil...
Nuze kdyz to vztahnu na sebe tak musim rici ze mne ovlivni reklama pouze u vyrobku
kterym nerozumim nebo o ne nejevim zajem a tak nemam prehled ze existuji.
U me jelikoz jsem silene hnan touhou vsechno poznat a vedet ...ac to je celozivotni boj....
si dokazu vybavit napr reklamu na nejaky druh noveho samponu... :-))
( ..no jemne neinteligentni priklad ale budiz :-)) )
nejaky me zaujme...nerozumim tomu neb nejsem z tehle business branze ani dermatolog....
tak si reknu ze by mohl byt fajn.... ale presto... protoze jsem praktik
zeptam se lidi z okoli ci odbornika na nazor...prinejhorsim ho otestuju :-))
Takze ...ano ..reklama me ovlivnuje ale jen v mizivem spektru....
Co se tyce veci ktere beru jako sve stezejni...vypocetni technika, hudba, atd.....
tam me reklama absolutne nezajima...na pr kaslu a zaobiram se praxi....
Pro vetsinu lidi kteri pracuji s urcitymi vyrobky nebo je zajimaji je reklama
prakticky jen hodne starou a jeste zkreselnou informaci kterou uz davno vi.
Hezky vykend preji ;-)
100% funguje snad jen ta predana informace protoze at negativni tak pozitivni
reklama, nazvy, barvy..atd. ulpivaji v mysli... tj nejhorsi reklama je ta ktera je prumerna...
neni zla ani dobra ... :-) ale to jsem odbocil...
Nuze kdyz to vztahnu na sebe tak musim rici ze mne ovlivni reklama pouze u vyrobku
kterym nerozumim nebo o ne nejevim zajem a tak nemam prehled ze existuji.
U me jelikoz jsem silene hnan touhou vsechno poznat a vedet ...ac to je celozivotni boj....
si dokazu vybavit napr reklamu na nejaky druh noveho samponu... :-))
( ..no jemne neinteligentni priklad ale budiz :-)) )
nejaky me zaujme...nerozumim tomu neb nejsem z tehle business branze ani dermatolog....
tak si reknu ze by mohl byt fajn.... ale presto... protoze jsem praktik
zeptam se lidi z okoli ci odbornika na nazor...prinejhorsim ho otestuju :-))
Takze ...ano ..reklama me ovlivnuje ale jen v mizivem spektru....
Co se tyce veci ktere beru jako sve stezejni...vypocetni technika, hudba, atd.....
tam me reklama absolutne nezajima...na pr kaslu a zaobiram se praxi....
Pro vetsinu lidi kteri pracuji s urcitymi vyrobky nebo je zajimaji je reklama
prakticky jen hodne starou a jeste zkreselnou informaci kterou uz davno vi.
Hezky vykend preji ;-)
Reklamu vnimam velice negativne .. Vadi mi hlavne nektere agresivni reklamy .. napriklad auto jedouci po ulici s amplionem a vyrvavajici ze v nejakem bordelu je sleva nebo ze na mastnym ruzku maji dobre parky .. proti takove reklame se clovek tezce brani .. Vadi mi letaky ve schrance .. nekolikrat jsem se pohadal s lidmi kteri mi je tam hazi .. rikaji ze tam nemam napsano ze je nechci .. a ja se jich jen suse ptam jestli tam nekde vidi napsano ze je chci .. vsechno je to naruby .. reklama je opravdove zlo a na me osobne pusobi vetsinou presne opacne nez ma .. jsem schopny si nekoupit vec z principu jen proto ze je na to ta nejdebilnejsi reklama jakou nekdo mohl vymyslet .. vzivote bych si napriklad nekoupil tarif od t-mobile i kdyby tam bylo 1000 hodin kazdy mesic zdarma .. jejich reklama je tupa a uboha! Reklama je pouze o zisku .. 99% nema zaqdnou vypovidaci hodnotu o tom co si clovek kupuje je to pouze natlak na kapsu potencionalniho kupujiciho .. Co s etyce reklamy na internetu .. za ta leta sem se ji naucil naprosto ignorovat .. kdyz uz mi nekd enejaky banner projde pres filtr .. ignoruji ho .. odkliknute reklamy za poslednich 5 let bych spocital na prstech jedne ruky .. Dalsi vec je reklama v radiech .. ktera z vetsiny radii dela naprosto neposlouchatelnou zumpu .. (ne ze by nekdy existovalo nejake extra poslouchatelne radio .. zlate casy starych hadu a jejich nocnimu unegroundovemu vysilani :))
[QUOTE=pas!k;114176]Reklamu vnimam velice negativne .. Vadi mi hlavne nektere agresivni reklamy .. napriklad auto jedouci po ulici s amplionem a vyrvavajici ze v nejakem bordelu je sleva nebo ze na mastnym ruzku maji dobre parky .. proti takove reklame se clovek tezce brani .. Vadi mi letaky ve schrance .. nekolikrat jsem se pohadal s lidmi kteri mi je tam hazi .. rikaji ze tam nemam napsano ze je nechci .. a ja se jich jen suse ptam jestli tam nekde vidi napsano ze je chci .. vsechno je to naruby .. reklama je opravdove zlo a na me osobne pusobi vetsinou presne opacne nez ma .. jsem schopny si nekoupit vec z principu jen proto ze je na to ta nejdebilnejsi reklama jakou nekdo mohl vymyslet .. vzivote bych si napriklad nekoupil tarif od t-mobile i kdyby tam bylo 1000 hodin kazdy mesic zdarma .. jejich reklama je tupa a uboha! Reklama je pouze o zisku .. 99% nema zaqdnou vypovidaci hodnotu o tom co si clovek kupuje je to pouze natlak na kapsu potencionalniho kupujiciho .. Co s etyce reklamy na internetu .. za ta leta sem se ji naucil naprosto ignorovat .. kdyz uz mi nekd enejaky banner projde pres filtr .. ignoruji ho .. odkliknute reklamy za poslednich 5 let bych spocital na prstech jedne ruky .. Dalsi vec je reklama v radiech .. ktera z vetsiny radii dela naprosto neposlouchatelnou zumpu .. (ne ze by nekdy existovalo nejake extra poslouchatelne radio .. zlate casy starych hadu a jejich nocnimu unegroundovemu vysilani :))[/QUOTE]
.. jo řvoucí auto ruší, toje fakt. Osobně agresivní reklamy vnímam jinak. Nejagresivnější reklamy jsou ty jenž utočí na naše nejniternější pohnutky, pudy nebo jak to nazvat. Nejhůře jsou na tom reklamy, kde se vyskytují děti a matky. Jsou to takové ty reklamy plné pohody a teplých barev. Kdy každá správná matka ví že... Agresivita spočívá v utoku na nitro matek, jenž velmi často pochybují o správnosti své výchovy, o tom zda dělají věci správně, kdy se jim zdá že všechny ostatní to zvládájí lépe než ona. Samozřejmě když se jich na to přímo zeptate tak vám to neřeknou, ale je to tak.
Ono reklama nás ovlivňuje ať chceme nebo nechceme, ať už se nám to líbí nebo ne. Je prostě všude. Za tu dobu co existuje se vyvinula do tak rafinované podoby , že ji prostě jako lidé odolat nemůžeme. Lidská psychyka funguje určitým způsobem. Jen malou část z ní my jako lidé vnímame a jsme schopni ovlivnit. Reklama často využívá pricipů jimž se nemůžeme bránit, neboť si je neuvědomujeme a ani nemůžeme vidět tyto pricipy v ní skryté. Je to podobné jako s fyzikálními zákony. Nejdou změnit prostě jsou. Stejně tak nějak funguje naše psychyka. Naše vědomí je až jakoby poslení vrstvou v jejím modelu. Reklamy už dávno nesměřují do této "aplikační" vrstvy, ale do těch nižších, které nevnímáme, ani nemůžeme. A proti takovým se nelze bránit ... protože si ji ani neuvědomujeme, prostě o ni vědomě nevíte.
Doba kdy cílem reklamy, bylo přímé prodání něčeho jsou dávno pryč ... reklama je jinde. V rovině pocitů, emocí, životního stylu ... a promiňte mi když řeknu, že jste určitým zdárným příkladem. Reklama ve vás vyvolává mnoho pocitů a emocí ... to je její učel, bohužel ... :(
Ono, to že reklamy znějí debilně, nebude jen proto že by je někdo neuměl udělat ....
Jinak, hádat se s těmi kdo vám davají letaky do schránky ... :) To je jako se hádát s pokladní v Kauflandu že maj drahý chleba .... ;)
Mějte se ....
.. jo řvoucí auto ruší, toje fakt. Osobně agresivní reklamy vnímam jinak. Nejagresivnější reklamy jsou ty jenž utočí na naše nejniternější pohnutky, pudy nebo jak to nazvat. Nejhůře jsou na tom reklamy, kde se vyskytují děti a matky. Jsou to takové ty reklamy plné pohody a teplých barev. Kdy každá správná matka ví že... Agresivita spočívá v utoku na nitro matek, jenž velmi často pochybují o správnosti své výchovy, o tom zda dělají věci správně, kdy se jim zdá že všechny ostatní to zvládájí lépe než ona. Samozřejmě když se jich na to přímo zeptate tak vám to neřeknou, ale je to tak.
Ono reklama nás ovlivňuje ať chceme nebo nechceme, ať už se nám to líbí nebo ne. Je prostě všude. Za tu dobu co existuje se vyvinula do tak rafinované podoby , že ji prostě jako lidé odolat nemůžeme. Lidská psychyka funguje určitým způsobem. Jen malou část z ní my jako lidé vnímame a jsme schopni ovlivnit. Reklama často využívá pricipů jimž se nemůžeme bránit, neboť si je neuvědomujeme a ani nemůžeme vidět tyto pricipy v ní skryté. Je to podobné jako s fyzikálními zákony. Nejdou změnit prostě jsou. Stejně tak nějak funguje naše psychyka. Naše vědomí je až jakoby poslení vrstvou v jejím modelu. Reklamy už dávno nesměřují do této "aplikační" vrstvy, ale do těch nižších, které nevnímáme, ani nemůžeme. A proti takovým se nelze bránit ... protože si ji ani neuvědomujeme, prostě o ni vědomě nevíte.
Doba kdy cílem reklamy, bylo přímé prodání něčeho jsou dávno pryč ... reklama je jinde. V rovině pocitů, emocí, životního stylu ... a promiňte mi když řeknu, že jste určitým zdárným příkladem. Reklama ve vás vyvolává mnoho pocitů a emocí ... to je její učel, bohužel ... :(
Ono, to že reklamy znějí debilně, nebude jen proto že by je někdo neuměl udělat ....
Jinak, hádat se s těmi kdo vám davají letaky do schránky ... :) To je jako se hádát s pokladní v Kauflandu že maj drahý chleba .... ;)
Mějte se ....
Pro ty, co vnimaji reklamu tak negativne nebo se ji snad citi byt pohorseni... Uvedomte si, ze reklama je hlavni zdroj prijmu nekterych subjektu. Komercni televize, radia, nektere internetove portaly, nektere sportovni akce a kluby, atd. Tohle by bez reklamy proste nebylo. Nebo nevim, jak to chodi jinde, ale my napriklad na maturitni ples shaneli sponzory, kteri za reklamu darovali nejaky financni dar nebo vec do tomboly. Zaver z toho plyne ten, ze reklamou jsme nejen ovlivnovani, ale primo ji potrebujeme.
[QUOTE=mrozu;114212]Pro ty, co vnimaji reklamu tak negativne nebo se ji snad citi byt pohorseni... Uvedomte si, ze reklama je hlavni zdroj prijmu nekterych subjektu. Komercni televize, radia, nektere internetove portaly, nektere sportovni akce a kluby, atd. Tohle by bez reklamy proste nebylo. Nebo nevim, jak to chodi jinde, ale my napriklad na maturitni ples shaneli sponzory, kteri za reklamu darovali nejaky financni dar nebo vec do tomboly. Zaver z toho plyne ten, ze reklamou jsme nejen ovlivnovani, ale primo ji potrebujeme.[/QUOTE]
- je pravda, ale bez telky a rádia se klidně obejdu ... s netem by to bylo horší ... :)
JJ, souhlas, spousta věcí díky reklamě je zdarma ... třeba tento webík ...
- je pravda, ale bez telky a rádia se klidně obejdu ... s netem by to bylo horší ... :)
JJ, souhlas, spousta věcí díky reklamě je zdarma ... třeba tento webík ...
[QUOTE=pas!k;114176]vzivote bych si napriklad nekoupil tarif od t-mobile i kdyby tam bylo 1000 hodin kazdy mesic zdarma .. jejich reklama je tupa a uboha![/QUOTE]
[QUOTE=Boguš].. jo řvoucí auto ruší, toje fakt. Osobně agresivní reklamy vnímam jinak. Nejagresivnější reklamy jsou ty jenž utočí na naše nejniternější pohnutky, pudy nebo jak to nazvat. Nejhůře jsou na tom reklamy, kde se vyskytují děti a matky. Jsou to takové ty reklamy plné pohody a teplých barev. Kdy každá správná matka ví že... Agresivita spočívá v utoku na nitro matek, jenž velmi často pochybují o správnosti své výchovy, o tom zda dělají věci správně, kdy se jim zdá že všechny ostatní to zvládájí lépe než ona.[/QUOTE]
To mi pripomelo vyrok Marilyna Mansona
[QUOTE=Marilyn Manson]Když se díváš v telce na zprávy,jímá tě strach:
katastrofy, AIDS, vraždy.
A reklamní střih:
"Kupte fáro, kupte zubní pastu."
"Když máš zkažený dech, nikdo s tebou nepromluví."
"Když máš akné, holky s tebou nebudou šukat."
Je to konzumní kampaň tažená strachem.Globální vize,jak udržovat lidi ve strachu,aby konzumavali.[/QUOTE]
Kazdopadne s vama panove plne souhlasim. Reklama jako takova mi moc nevadi, pokud neni cilena na city a to dle meho nazoru presne predvadi tmobile. Kupte si nas tarif a vsichni vas budou mit radi, zivot bude krasnej, bla bla bla, nasrat. Dodnes me utkvela v pameti T-Mobile reklama tusim ze to bylo s nicol lenertovou jak si tam vsichni zakaznici tmobilu hazeli spokojene s ciselnikama, zivot byl krasny bla bla bla...
[QUOTE=Boguš].. jo řvoucí auto ruší, toje fakt. Osobně agresivní reklamy vnímam jinak. Nejagresivnější reklamy jsou ty jenž utočí na naše nejniternější pohnutky, pudy nebo jak to nazvat. Nejhůře jsou na tom reklamy, kde se vyskytují děti a matky. Jsou to takové ty reklamy plné pohody a teplých barev. Kdy každá správná matka ví že... Agresivita spočívá v utoku na nitro matek, jenž velmi často pochybují o správnosti své výchovy, o tom zda dělají věci správně, kdy se jim zdá že všechny ostatní to zvládájí lépe než ona.[/QUOTE]
To mi pripomelo vyrok Marilyna Mansona
[QUOTE=Marilyn Manson]Když se díváš v telce na zprávy,jímá tě strach:
katastrofy, AIDS, vraždy.
A reklamní střih:
"Kupte fáro, kupte zubní pastu."
"Když máš zkažený dech, nikdo s tebou nepromluví."
"Když máš akné, holky s tebou nebudou šukat."
Je to konzumní kampaň tažená strachem.Globální vize,jak udržovat lidi ve strachu,aby konzumavali.[/QUOTE]
Kazdopadne s vama panove plne souhlasim. Reklama jako takova mi moc nevadi, pokud neni cilena na city a to dle meho nazoru presne predvadi tmobile. Kupte si nas tarif a vsichni vas budou mit radi, zivot bude krasnej, bla bla bla, nasrat. Dodnes me utkvela v pameti T-Mobile reklama tusim ze to bylo s nicol lenertovou jak si tam vsichni zakaznici tmobilu hazeli spokojene s ciselnikama, zivot byl krasny bla bla bla...
[QUOTE=cool.user;114255]To mi pripomelo vyrok Marilyna Mansona
Kazdopadne s vama panove plne souhlasim. Reklama jako takova mi moc nevadi, pokud neni cilena na city a to dle meho nazoru presne predvadi tmobile. Kupte si nas tarif a vsichni vas budou mit radi, zivot bude krasnej, bla bla bla, nasrat. Dodnes me utkvela v pameti T-Mobile reklama tusim ze to bylo s nicol lenertovou jak si tam vsichni zakaznici tmobilu hazeli spokojene s ciselnikama, zivot byl krasny bla bla bla...[/QUOTE]
aha .. názor mansona jsem nečet, vystih to dobře. Důležitý je malý strach, spíše takové jen takové obavy. Ty nás totiž nevyburcují k radikálním řešením, ale pomůžou
Vzpomínam si na jendu reklamu, byl to snad na nějaký šampón či co.
Mladá holka s lupy nebo nepěknými vlasy (přitom kočka jak hrom :) nějakých vlasů jsem si ani nevšiml) přichází do nějakého kanclu, myslím že je nováček. Nějaký borec u kopírky nadává že nefuguje, když se zničeho nic otočí a ukáže na ní a že je to proto že si neumyla vlasy. Pak zase někdo jiný má s něčím problém a zase se otočí naní, že je to proto že má hnusné vlasy a tak .... no totální paranoia .... jak jsem to viděl jsem jen kroutil hlavou ... :(
Kazdopadne s vama panove plne souhlasim. Reklama jako takova mi moc nevadi, pokud neni cilena na city a to dle meho nazoru presne predvadi tmobile. Kupte si nas tarif a vsichni vas budou mit radi, zivot bude krasnej, bla bla bla, nasrat. Dodnes me utkvela v pameti T-Mobile reklama tusim ze to bylo s nicol lenertovou jak si tam vsichni zakaznici tmobilu hazeli spokojene s ciselnikama, zivot byl krasny bla bla bla...[/QUOTE]
aha .. názor mansona jsem nečet, vystih to dobře. Důležitý je malý strach, spíše takové jen takové obavy. Ty nás totiž nevyburcují k radikálním řešením, ale pomůžou
Vzpomínam si na jendu reklamu, byl to snad na nějaký šampón či co.
Mladá holka s lupy nebo nepěknými vlasy (přitom kočka jak hrom :) nějakých vlasů jsem si ani nevšiml) přichází do nějakého kanclu, myslím že je nováček. Nějaký borec u kopírky nadává že nefuguje, když se zničeho nic otočí a ukáže na ní a že je to proto že si neumyla vlasy. Pak zase někdo jiný má s něčím problém a zase se otočí naní, že je to proto že má hnusné vlasy a tak .... no totální paranoia .... jak jsem to viděl jsem jen kroutil hlavou ... :(
Trochu delší, ale doporučuji všem které manipulace reklamou trochu zajímá .....
.. sorry ale nenašel jsem link ..
.. ale je to tak hodně k tématu, že snad to neva ...
Akademický zájem o média vytryskl nejprve na amerických univerzitách, pomineme-li našeho Karla Hocha či Maxe Webera volající už na počátku 20. století po vzniku novinovědy.
To Amerika byla na čele rozvoje médií, jako byl film nebo rozhlas. A byla to Amerika, která nejrychleji zametla s osvícenskými bláboly, které vznik těchto médií doprovázely jako nezbytná kulisa ("šíření vzdělanosti" apod.). Právě v Americe se díky živelnému vývoji a soukromým investicím z médií stalo to, co pod nimi rozumíme dnes. Zábava a byznys. První tři školy, které se pokusily s tímto faktem vypořádat, můžeme, více méně, vymezit třemi americkými univerzitami.
Chicagská škola je považována za první ryze americkou, nikoli z Evropy odčerpanou, myšlenkovou dílnu sociálních věd. Snoubí se v ní tedy jistý americký pragmatismus s láskou k flexibilitě, pionýrskému pohybu a nestabilitě. Za teoretické dědictví chicagské školy ve vztahu k médiím je považován takzvaný "symbolický interakcionismus". Jednoduše řečeno přesvědčení, že jedinou realitou dostupnou zkoumání je realita, kterou si člověk sám vytvoří. Neboli též komunikace. Z toho také plyne jen maličký děs z médií, neboť ta činí tuto elementární zákonitost pouze viditelnější.
Ovšem tento pohled na média se křížil s jinou americkou potřebou. Totiž aby teoretické poznatky byly také k něčemu použitelné. A tak se do centra dění dostaly dvě jiné akademické dílny: tým Paula Felixe Lazarsfelda na univerzitě v Princetonu (později se přesunul na Kolumbijskou univerzitu) a výzkum na univerzitě v Yale.
Tato dvě pracoviště se od svého vzniku pokoušela odpovědět na otázku, která se zdála zásadní, a slýcháme ji ostatně dodnes, jak námi média manipulují, jak nás ovlivňují, případně, jak nás manipulovat a ovlivňovat mohou.
Lazarsfeld se zaměřil na spokojenost s mediálními obsahy, ovlivňování voličů při kampaních či na volbu konzumenta na trhu. Všechny dnešní "focusy", "test hally" a jiné triky reklamek před klienty pocházejí právě od Lazarsfelda.
Na Yale si položili otázku jinak: které faktory činí člověka přesvědčitelným? A zkoumali to všemožnými experimenty, v nichž nechyběly nakonec ani pokusy s podprahovou reklamou. Lazarsfeld je dnes uznáván jako zakladatel empirického výzkumu médií. Yaleská škola však z většiny učebnicových přehledů mediální teorie nakonec poněkud vymizela. Její výzkum persvaze (přesvědčování) jaksi zákonitě napojil spíše vznikající marketing.
Pojďme se tedy podívat, co vlastně pánové Irving Lester Janis, Carl Hovland či Harold Kelley objevili. A shrňme si jejich poznatky do jakéhosi desatera. Měl by o něm cosi tušit každý, kdo se živí hovory o "mediální manipulaci", měl by ho mít pod kůží každý elév marketingu, a možná není od věci, když o něm budeme cosi tušit i my ostatní.
Zákonitost první - přesvědčování, které je vnímané jako přesvědčování, ztrácí na účinku
Již starý Machiavelli věděl, že je-li něco v mezilidské komunikaci na houby, jsou to logické argumenty. To reklama pochopila hned, jak vyrostla z plenek. Dnes už reklama nepřesvědčuje, ale nepřetržitě hučí a rituálně opakuje svá orákula, bubnuje magické rytmy konzumu. Ukazuje se, že obchodně nejúčinnější je nic neobhajující změť barev a hudby, která po vás nic nechce. Právě reklamy, v nichž výrobek skomírá kdesi za změtí znaků, nejlépe zabírají.
Lidé se dají přesvědčit, když je nepřesvědčujete. To platí i v politice či ve filozofii. Chcete-li dnes něco prodat na trhu idejí, musí vaše ideje stát v růžku bezbranné jako logo Coca Coly v generační imageové reklamě. Každý argument lze vyvrátit, chytlavou melodii však nikoli.
Zákonitost druhá - "spáčský efekt",- po čtyřech týdnech se vyrovná účinnost sdělení u důvěryhodného a nedůvěryhodného zdroje
Velmi zajímavá zákonitost, na níž stojí tzv. negativní reklama. S její pomocí lze vyrobit celebritu, ale také fámu. Kvůli této zákonitosti si manažeři hvězd šoubyznysu platí titulní stránky bulvárů, i kdyby se tam mělo psát, že jejich svěřenci mají blechy.
Výzkumy skutečně empiricky prokázaly, že z nedůvěryhodného zdroje vnímáme nejprve informaci jako nedůvěryhodnou. Po čtyřech týdnech už si ale nedokážeme vybavit, jestli informace pramenila z důvěryhodného či nedůvěryhodného zdroje. Věříme jí statisticky úplně stejně, jako informaci původně ze zdroje důvěryhodného (její důvěryhodnost naopak v čase klesá).
Rovněž platí, že ačkoli při přijímání nějaké informace pociťujeme nejprve negativní či pozitivní konotaci, po čtyřech týdnech již negace mizí a zůstává jen povědomí - o osobě, značce, události. Kdyby Usama bin Ládin vydal hip-hopové album, bezpochyby by deklasoval naše hitparády. Vrcholná mediální éra nezná vysoké a nízké či dobré a špatné, ale jen viditelné a neviditelné, jak víme od Joshuy Meyrowitze.
Zákonitost třetí - vzdělaného příjemce více přesvědčí to, co bude obsahovat i argumenty proti našim tvrzením, plebs a laiky přesvědčí naopak více jednostrannost
To je prosté. Lůze je třeba dodat jednoduché, řekněme otcovské heslo, umožňující identifikaci s vůlí a mocí. Tak je nutno přistupovat i k davu, který chce být znásilněn, jak víme už od Adolfa Hitlera. Vzdělanějšímu jedinci, intelektuálovi, je naopak třeba zkonstruovat zcela jinou realitu.
Místo musí dostat i nepřítel našich záměrů (kritik globalizace a konzumu, ekolog, náboženský myslitel apod.). Realita se jemně rozváží, a mírně nakloní tak, aby se vystrašený intelektuál nakonec stejně vždycky rozhodl pro názor, postoj, výrobek, který prodáváme, a který zaručí vyšší integraci ve skupině. Ideálním prostorem pro tento typ "přesvědčování" jsou zpravodajské bloky všech typů médií. Chcete-li něco mírně naklonit, musíte se smrtelně vážnou tváří hrát divadélko vyvažování. Proto se média tak ohánějí pojmy jako objektivita, vyváženost či "hlídací psi demokracie". Vědí, že dokud jimi šermují, mají moc. Kdyby si všechny naše noviny daly do záhlaví, komu vlastně slouží, a hlásaly prostě jen jeho názory, staly by se neškodnými. Kouzlo by pominulo.
Zákonitost čtvrtá - přesvědčování je mnohem účinnější a důvěryhodnější, když místo podpory našeho tvrzení ničíme eventuální protitvrzení
Velkolepá likvidace protitvrzení se odborně nazývá "refutivní obranou" a je skutečně mnohem účinnější a efektnější než argumentace, neboli "suportivní obrana".
Velmi účinné je to ve vědě - "jak něco není", to ví každý. Není složité rozdupat jakoukoli teorii, tezi, argumentaci, neboť jakákoli teorie, teze, argumentace je zjednodušením. Složitější je přinést vlastní kůži na trh a odvážit se vyslovit "jak to tedy je". Tím se každý stane snadno zranitelný.
Řešení našli agnostikové a někteří postmoderní myslitelé. Zachovali si důstojnost tím, že otázku "jak to tedy je" pro jistotu obešli. Ze zákonitosti výhody refutivní obrany pramení také oblíbená obrana jakéhokoli společenského uspořádání (a věřte, že jakéhokoli) jako "nejlepšího ze špatných světů".
Kritiku kapitalismu můžete nejsnadněji pohřbít odkazem na severokorejský hladomor či stalinské gulagy. Je to kupodivu hodně účinné, protože to podlamuje sebevědomí a imaginaci pozorovatele takového sporu. I kdyby sebevíc nenáviděl obhájce nejlepšího ze špatných světů, strach a úzkost z nejistoty a nepohodlnosti jakékoli alternativy v něm probudí přirozenou pasivitu, která je koneckonců velmi reálným přitakáním statu quo.
Výzkumy však také prokázaly, že kdyby vyvolaný strach z alternativy byl příliš silný, pozorovatel sporu zaujme nepřátelský obranný postoj proti tomu, kdo strach vyvolává a začne hledat argumenty pro alternativu. Tento jev byl popsán jako tzv. bumerangový efekt.
Nejúčinnější strach je malý strach. Nepřítel musí být vykreslen zároveň jako směšný, jako komická folklórní figurka. Třeba jako mladý rebel z dobré rodiny, který se stejně jednou zařadí a bude z něj třeba ministr zahraničí, nejlépe soudruh ochuzeného uranu.
Zákonitost pátá - lépe lze přesvědčit ženy, lidi s nízkým sebevědomím a lidi orientované na své blízké, na vztahy a na komunikaci
Muž explorátor dobyl přírodu, nastolil kapitalistický konzum a byl odklizen na úkor udržovatelky konzumního ohniště - ženy. Svět se už nějaký čas nepřetržitě feminizuje.
Ve feminizovaném světě možná poteče méně krve, ale bude to svět, který nikam nebude putovat. Bude to svět antirevoluční, antimojžíšovský, antivykupitelský. Svět pracích prášků, barev, vůní a do nekonečna roztlachávaných mezilidských vztahů. Svět Friends a Ally McBeal.
V takovém světě plném fajn a príma lidiček bude možná dobré žít, ale bude to svět nekonečného konformování při jakési rozptýlené úzkosti, jak napsal Daniel Riesman. Svět koncensu a neustálé komunikace, která nahradí kritičnost a myšlení. A neopomeňme zajisté, že se v tomto světě prodá mnohem více výrobků "stylu a volného času" než v zastaralém světě mužském. Žena je budoucností muže, praví jedno velmi staré sumerské přísloví. Kdo chce vidět tuto budoucnost, nechť se konečně probudí a zaostří svůj zrak na svět kolem.
Zákonitost šestá - lépe lze přesvědčit osoby s bohatou představivostí
To je velmi rafinovaná věc. Jedním z největších manipulačních nástrojů, tisíce let ho dobře zná zen-buddhismus i hermetismus, je umožnit adeptovi indoktrinace, aby něco pochopil.
V tom byla rafinovanost marxismu: mnoho vzdělaných lidí akceptovalo systém idejí, který jim Marx nabídl, díky slastnému zjištění, že si dokáží tento systém idejí představit a pochopit ho.
Když vyluštíme tajemství, vzniká v nás pocit výlučnosti. Proto Ježíš stále mámil svými příměry. Je těžké neuvěřit tomu, co jsme pochopili! V reklamě se tato rafinovanost realizuje nabídkou vtipu. Mnozí z nás reklamu nesnášejí, ale když nám nabídne vtip (Bóbika), a my ho díky své mentální kapacitě pochopíme, v jistém smyslu jsme bezbranní. Ne že bychom si nutně museli koupit to, co nám je žertem nabízeno, ale rozhodně to nedokážeme tak snadno principiálně odmítnout. Každý muž, který kdy balil ženu, ví, jak cenné a klíčové je dosáhnout tohoto stadia na dlouhé a klopotné cestě k vítězství.
Zákonitost sedmá - prakticky nelze přesvědčit osoby izolované, staré a nepřátelské
V otevřené společnosti lze každého přesvědčit, aby si koupil cokoli, a aby uvěřil čemukoli, aspoň na chvilku. Největším nepřítelem globálního kapitalismu je vše pevné a uzavřené - tradiční rodina, komunita, sekta, dospělost. Ideálem je vše prostupné, nepevné, měkké, atomizované, ovlivnitelné emocí.
Ona ovlivnitelnost nemusí být vůbec stabilní, naopak vyhovuje spíše ovlivnitelnost těkavá, prchavá, chvilková. Chvilkové naklonění příjemce je levnější a slouží stejně dobře jako nákladné indoktrinační systémy. Dobrá kampaň je jako první milenka. Formátující a přitom zapomenutelná a rychle mizející.
Vzpomeňte, jak vždycky rok po velkém výplachu mozků (Rumunsko 1989, Irák 1991, Kosovo 1999) se sejdou novináři elitních světových médií na jakési konferenci a zkonstatují, jak byly před tím rokem šíleně manipulováni. Úspěšnost spojeneckých raket nad Irákem najednou není sto, ale čtyřicet procent, obětí v Kosovu není dvě stě ale dvacet tisíc atd. Jenže za rok už má friendly, happy a young society jiné starosti. Důležité je, že ve chvíli, kdy páni Západu přistupují k chirurgické operaci na těle světa, stádo nedělá problémy.
Nejpozoruhodnější ovšem není to, jak reaguje postindustriální úzkostný, individualizovaný a rozechvělý dav. Pozoruhodné je, jak stupidní jsou ti, co se považují za "hlídací psy demokracie." Nejsou spíše nemyslícími pitbully, kterým vždy až za rok dojde, že vrahova ruka, kterou svírají v tlamě, je kus hadru? Ty naše křehké křepelky...
Zákonitost osmá - nejlépe lze přesvědčit jedince ve věku 9 let
Zkuste se zamyslet nad tím, zda náš společenský systém opravdu stojí o to, aby každý z nás dospěl a opustil infantilní vzorce. Jak se toho snaží docílit? Jakým způsobem se nás snaží zasvětit, vyrvat dětství ze spárů?
Není to spíše tak, že to programově nedělá? Není náhodou efektivnější mít společenství složené z milionů devítiletých dětí, které s takovou oblibou podléhají sběratelským mániím (kartiček hokejistů, céček, kuliček, autíček, botiček, značkových oblečků, domečků...) a hledají identitu v tom, co mají, nikoli v tom, kým jsou?
Erich Fromm mi přitom jistě promine jedno z mnoha zjednodušení, jímž pronikl do mediální tříště. Nicméně "mít" je přeci dětský vzorec rodící se z orálně-anální touhy pojmout a udržet. "Být" je ryze lidská nesamozřejmost, do schopnosti "být" je třeba být zasvěcen. Není to schopnost nedostupná, pokud však nemáte pech a nenarodíte se do kmene devítiletých sběračů.
Zákonitost devátá - jedinec integrovaný ve skupině více participuje na životě skupiny, a tím méně ochotně přijme názory, které by skupinu ohrožovaly a šly proti její normě
Tato poměrně komplikovaná zásada je pro nás přeložitelná mnohem jednodušeji. Jean Kapferer, který zkoumal účinnost fámy, věděl, stejně jako stovky operačních důstojníků tajných služeb po celém světě, že chci-li vypustit dezinformaci, musím vyjít vstříc očekávání příjemce.
Tuto zásadu lze ilustrovat i Marxovým výrokem: "Zbavit se iluzí znamená zbavit se postavení, v nichž je zapotřebí iluzí". To se naučila industriální civilizace geniálně. Necpe do nás žádné iluze. Prostě nás zatlačila do pozic, kde si sami iluze vyrábíme, abychom neztratili to málo, co díky své pozici máme. Člověk se vždycky víc bojí o trabanta než o sbírku mercedesů. Víc se bojí o málo než o hodně. Nejméně se bojí o všechno. O život a důstojnost před Bohem.
Celá stabilita kapitalismu netkví v integraci dělnické třídy do společnosti, ani ve výkonech ekonomik, ale ve strachu ze ztráty toho miniaturního pohodlíčka, co jsme si za gigantických nákladů v industriální exploataci vydobyli.
Jugoslávští středoškolští učitelé, kteří štípali na ulicích dřevo z laviček, jelikož kvůli válce nefungovalo ústřední topení, mluvili kupodivu o jakémsi zvláštním druhu osvobození. Najednou začali o věcech přemýšlet jinak, najednou byly mnohé skutečnosti zřetelnější. Pohled do ohně jakoby je probudil z jakési mátožnosti, která sálala z ústředního topení, z elektrické sítě a vodovodních trubek. Člověk najednou viděl sám sebe stát před tisíci možnostmi. Člověk teplé vany ve skutečnosti, přes kypění headlinů, mnoho možností volby nemá. Pro zahnání této nepříjemné skutečnosti musí hodně lhát, žrát, kupovat stále nové staré věci, jezdit rychlostí, při níž se myšlení rozpouští, a pouštět na sebe šum, hudbu a třeskuté obrazy, aby ho ticho náležející světu ohnišť bolavě nezradilo.
Zákonitost desátá - chceme-li někoho přesvědčit o něčem novém, musí to být ve střední vzdálenosti od názorů, které on zastává
Veledůležitá zásada tohoto mysteriózního desatera. Když někoho budeme přesvědčovat o něčem, co je velmi vzdálené jeho přesvědčení, ocitneme se v tzv. zóně odmítání. Velmi pravděpodobně se dostaví bumerangový efekt, neboť my v podstatě ohrožujeme svět toho, koho chceme přesvědčit.
Když ho naopak budeme přesvědčovat o něčem, co je velmi málo vzdálené jeho vlastním názorům, octneme se v tzv. zóně akceptance. Přesvědčovaný si řekne, že náš názor je totožný s jeho, a na svém přesvědčení nezmění vůbec nic.
Klíčové je dostat se do zóny indiference - lhostejnosti. Do této zóny se dostaneme, když jedinci nabídneme k sežrání postoj či názor, který je ve střední vzdálenosti od názorů jeho samého a nic moc nového nepřináší. Tehdy ho nejspíše přesvědčíme. Typické kupříkladu je, jak jsou vegetariáni neúspěšní ve svém volání na masožravou majoritu, když hovoří o etickým problému zabíjení zvířat.
Těžko takto přesvědčit jedince, kteří chtějí obnovit trest smrti a docela bez nadsázky by zavedli mučení za některé trestné činy. Vegetariánská volání jsou moc daleko od emocionální reality společenské majority.
Stejně směšní jsou i všelijací slizští kazatelé, kteří se snaží lidi zoufale přesvědčit, aby byli slušní, soucitní a odpovědní. Na to si každý člověk řekne jediné: přesně tak, bylo by nám na světě fajn, kdyby všichni byli jako já a ty, prostě docela normální slušný lidi. Takové apely míří do zóny akceptance.
Ovlivnit chování lidí může ve skutečnosti jen výzva, která počítá s jejich lhostejností. Z toho geniálně těží reklama. Vždy člověku nabídne to, u čeho si může říct: vždyť je to stejně jedno, už něco prosím tě vem a pojď.
Anebo ještě jinak: když vás budu přesvědčovat "jezte psy", nejspíše mně pošlete k čertu, i kdybych vám dodal tisíc logických argumentů, že jíst psa je koneckonců stejné jako jíst krávu. Když bych vás naopak přesvědčoval "jezte více vepřového", nejspíše byste mě vnitřně odpálkovali zhruba ve stylu "co otravuješ, vždyť já vepřové jím". Ale když vám řeknu "naše jitrnice jsou sexy a svěží", věřte, že tomu kupodivu nejspíše uvěříte - neboť je vám úplně jedno, jestli jsou zrovna moje jitrnice sexy nebo ne. Nemáte žádný důvod bránit se spojení mé jitrnice s ideou svěžesti, neboť jitrnice stejně jíte a je vám úplně lhostejné, jakou "ideologii mé jitrnice" se snažím šířit.
Mlýny lhostejnosti melou jisto jistě s vyšší produktivitou než zastaralé mlýny boží.
.. sorry ale nenašel jsem link ..
.. ale je to tak hodně k tématu, že snad to neva ...
Akademický zájem o média vytryskl nejprve na amerických univerzitách, pomineme-li našeho Karla Hocha či Maxe Webera volající už na počátku 20. století po vzniku novinovědy.
To Amerika byla na čele rozvoje médií, jako byl film nebo rozhlas. A byla to Amerika, která nejrychleji zametla s osvícenskými bláboly, které vznik těchto médií doprovázely jako nezbytná kulisa ("šíření vzdělanosti" apod.). Právě v Americe se díky živelnému vývoji a soukromým investicím z médií stalo to, co pod nimi rozumíme dnes. Zábava a byznys. První tři školy, které se pokusily s tímto faktem vypořádat, můžeme, více méně, vymezit třemi americkými univerzitami.
Chicagská škola je považována za první ryze americkou, nikoli z Evropy odčerpanou, myšlenkovou dílnu sociálních věd. Snoubí se v ní tedy jistý americký pragmatismus s láskou k flexibilitě, pionýrskému pohybu a nestabilitě. Za teoretické dědictví chicagské školy ve vztahu k médiím je považován takzvaný "symbolický interakcionismus". Jednoduše řečeno přesvědčení, že jedinou realitou dostupnou zkoumání je realita, kterou si člověk sám vytvoří. Neboli též komunikace. Z toho také plyne jen maličký děs z médií, neboť ta činí tuto elementární zákonitost pouze viditelnější.
Ovšem tento pohled na média se křížil s jinou americkou potřebou. Totiž aby teoretické poznatky byly také k něčemu použitelné. A tak se do centra dění dostaly dvě jiné akademické dílny: tým Paula Felixe Lazarsfelda na univerzitě v Princetonu (později se přesunul na Kolumbijskou univerzitu) a výzkum na univerzitě v Yale.
Tato dvě pracoviště se od svého vzniku pokoušela odpovědět na otázku, která se zdála zásadní, a slýcháme ji ostatně dodnes, jak námi média manipulují, jak nás ovlivňují, případně, jak nás manipulovat a ovlivňovat mohou.
Lazarsfeld se zaměřil na spokojenost s mediálními obsahy, ovlivňování voličů při kampaních či na volbu konzumenta na trhu. Všechny dnešní "focusy", "test hally" a jiné triky reklamek před klienty pocházejí právě od Lazarsfelda.
Na Yale si položili otázku jinak: které faktory činí člověka přesvědčitelným? A zkoumali to všemožnými experimenty, v nichž nechyběly nakonec ani pokusy s podprahovou reklamou. Lazarsfeld je dnes uznáván jako zakladatel empirického výzkumu médií. Yaleská škola však z většiny učebnicových přehledů mediální teorie nakonec poněkud vymizela. Její výzkum persvaze (přesvědčování) jaksi zákonitě napojil spíše vznikající marketing.
Pojďme se tedy podívat, co vlastně pánové Irving Lester Janis, Carl Hovland či Harold Kelley objevili. A shrňme si jejich poznatky do jakéhosi desatera. Měl by o něm cosi tušit každý, kdo se živí hovory o "mediální manipulaci", měl by ho mít pod kůží každý elév marketingu, a možná není od věci, když o něm budeme cosi tušit i my ostatní.
Zákonitost první - přesvědčování, které je vnímané jako přesvědčování, ztrácí na účinku
Již starý Machiavelli věděl, že je-li něco v mezilidské komunikaci na houby, jsou to logické argumenty. To reklama pochopila hned, jak vyrostla z plenek. Dnes už reklama nepřesvědčuje, ale nepřetržitě hučí a rituálně opakuje svá orákula, bubnuje magické rytmy konzumu. Ukazuje se, že obchodně nejúčinnější je nic neobhajující změť barev a hudby, která po vás nic nechce. Právě reklamy, v nichž výrobek skomírá kdesi za změtí znaků, nejlépe zabírají.
Lidé se dají přesvědčit, když je nepřesvědčujete. To platí i v politice či ve filozofii. Chcete-li dnes něco prodat na trhu idejí, musí vaše ideje stát v růžku bezbranné jako logo Coca Coly v generační imageové reklamě. Každý argument lze vyvrátit, chytlavou melodii však nikoli.
Zákonitost druhá - "spáčský efekt",- po čtyřech týdnech se vyrovná účinnost sdělení u důvěryhodného a nedůvěryhodného zdroje
Velmi zajímavá zákonitost, na níž stojí tzv. negativní reklama. S její pomocí lze vyrobit celebritu, ale také fámu. Kvůli této zákonitosti si manažeři hvězd šoubyznysu platí titulní stránky bulvárů, i kdyby se tam mělo psát, že jejich svěřenci mají blechy.
Výzkumy skutečně empiricky prokázaly, že z nedůvěryhodného zdroje vnímáme nejprve informaci jako nedůvěryhodnou. Po čtyřech týdnech už si ale nedokážeme vybavit, jestli informace pramenila z důvěryhodného či nedůvěryhodného zdroje. Věříme jí statisticky úplně stejně, jako informaci původně ze zdroje důvěryhodného (její důvěryhodnost naopak v čase klesá).
Rovněž platí, že ačkoli při přijímání nějaké informace pociťujeme nejprve negativní či pozitivní konotaci, po čtyřech týdnech již negace mizí a zůstává jen povědomí - o osobě, značce, události. Kdyby Usama bin Ládin vydal hip-hopové album, bezpochyby by deklasoval naše hitparády. Vrcholná mediální éra nezná vysoké a nízké či dobré a špatné, ale jen viditelné a neviditelné, jak víme od Joshuy Meyrowitze.
Zákonitost třetí - vzdělaného příjemce více přesvědčí to, co bude obsahovat i argumenty proti našim tvrzením, plebs a laiky přesvědčí naopak více jednostrannost
To je prosté. Lůze je třeba dodat jednoduché, řekněme otcovské heslo, umožňující identifikaci s vůlí a mocí. Tak je nutno přistupovat i k davu, který chce být znásilněn, jak víme už od Adolfa Hitlera. Vzdělanějšímu jedinci, intelektuálovi, je naopak třeba zkonstruovat zcela jinou realitu.
Místo musí dostat i nepřítel našich záměrů (kritik globalizace a konzumu, ekolog, náboženský myslitel apod.). Realita se jemně rozváží, a mírně nakloní tak, aby se vystrašený intelektuál nakonec stejně vždycky rozhodl pro názor, postoj, výrobek, který prodáváme, a který zaručí vyšší integraci ve skupině. Ideálním prostorem pro tento typ "přesvědčování" jsou zpravodajské bloky všech typů médií. Chcete-li něco mírně naklonit, musíte se smrtelně vážnou tváří hrát divadélko vyvažování. Proto se média tak ohánějí pojmy jako objektivita, vyváženost či "hlídací psi demokracie". Vědí, že dokud jimi šermují, mají moc. Kdyby si všechny naše noviny daly do záhlaví, komu vlastně slouží, a hlásaly prostě jen jeho názory, staly by se neškodnými. Kouzlo by pominulo.
Zákonitost čtvrtá - přesvědčování je mnohem účinnější a důvěryhodnější, když místo podpory našeho tvrzení ničíme eventuální protitvrzení
Velkolepá likvidace protitvrzení se odborně nazývá "refutivní obranou" a je skutečně mnohem účinnější a efektnější než argumentace, neboli "suportivní obrana".
Velmi účinné je to ve vědě - "jak něco není", to ví každý. Není složité rozdupat jakoukoli teorii, tezi, argumentaci, neboť jakákoli teorie, teze, argumentace je zjednodušením. Složitější je přinést vlastní kůži na trh a odvážit se vyslovit "jak to tedy je". Tím se každý stane snadno zranitelný.
Řešení našli agnostikové a někteří postmoderní myslitelé. Zachovali si důstojnost tím, že otázku "jak to tedy je" pro jistotu obešli. Ze zákonitosti výhody refutivní obrany pramení také oblíbená obrana jakéhokoli společenského uspořádání (a věřte, že jakéhokoli) jako "nejlepšího ze špatných světů".
Kritiku kapitalismu můžete nejsnadněji pohřbít odkazem na severokorejský hladomor či stalinské gulagy. Je to kupodivu hodně účinné, protože to podlamuje sebevědomí a imaginaci pozorovatele takového sporu. I kdyby sebevíc nenáviděl obhájce nejlepšího ze špatných světů, strach a úzkost z nejistoty a nepohodlnosti jakékoli alternativy v něm probudí přirozenou pasivitu, která je koneckonců velmi reálným přitakáním statu quo.
Výzkumy však také prokázaly, že kdyby vyvolaný strach z alternativy byl příliš silný, pozorovatel sporu zaujme nepřátelský obranný postoj proti tomu, kdo strach vyvolává a začne hledat argumenty pro alternativu. Tento jev byl popsán jako tzv. bumerangový efekt.
Nejúčinnější strach je malý strach. Nepřítel musí být vykreslen zároveň jako směšný, jako komická folklórní figurka. Třeba jako mladý rebel z dobré rodiny, který se stejně jednou zařadí a bude z něj třeba ministr zahraničí, nejlépe soudruh ochuzeného uranu.
Zákonitost pátá - lépe lze přesvědčit ženy, lidi s nízkým sebevědomím a lidi orientované na své blízké, na vztahy a na komunikaci
Muž explorátor dobyl přírodu, nastolil kapitalistický konzum a byl odklizen na úkor udržovatelky konzumního ohniště - ženy. Svět se už nějaký čas nepřetržitě feminizuje.
Ve feminizovaném světě možná poteče méně krve, ale bude to svět, který nikam nebude putovat. Bude to svět antirevoluční, antimojžíšovský, antivykupitelský. Svět pracích prášků, barev, vůní a do nekonečna roztlachávaných mezilidských vztahů. Svět Friends a Ally McBeal.
V takovém světě plném fajn a príma lidiček bude možná dobré žít, ale bude to svět nekonečného konformování při jakési rozptýlené úzkosti, jak napsal Daniel Riesman. Svět koncensu a neustálé komunikace, která nahradí kritičnost a myšlení. A neopomeňme zajisté, že se v tomto světě prodá mnohem více výrobků "stylu a volného času" než v zastaralém světě mužském. Žena je budoucností muže, praví jedno velmi staré sumerské přísloví. Kdo chce vidět tuto budoucnost, nechť se konečně probudí a zaostří svůj zrak na svět kolem.
Zákonitost šestá - lépe lze přesvědčit osoby s bohatou představivostí
To je velmi rafinovaná věc. Jedním z největších manipulačních nástrojů, tisíce let ho dobře zná zen-buddhismus i hermetismus, je umožnit adeptovi indoktrinace, aby něco pochopil.
V tom byla rafinovanost marxismu: mnoho vzdělaných lidí akceptovalo systém idejí, který jim Marx nabídl, díky slastnému zjištění, že si dokáží tento systém idejí představit a pochopit ho.
Když vyluštíme tajemství, vzniká v nás pocit výlučnosti. Proto Ježíš stále mámil svými příměry. Je těžké neuvěřit tomu, co jsme pochopili! V reklamě se tato rafinovanost realizuje nabídkou vtipu. Mnozí z nás reklamu nesnášejí, ale když nám nabídne vtip (Bóbika), a my ho díky své mentální kapacitě pochopíme, v jistém smyslu jsme bezbranní. Ne že bychom si nutně museli koupit to, co nám je žertem nabízeno, ale rozhodně to nedokážeme tak snadno principiálně odmítnout. Každý muž, který kdy balil ženu, ví, jak cenné a klíčové je dosáhnout tohoto stadia na dlouhé a klopotné cestě k vítězství.
Zákonitost sedmá - prakticky nelze přesvědčit osoby izolované, staré a nepřátelské
V otevřené společnosti lze každého přesvědčit, aby si koupil cokoli, a aby uvěřil čemukoli, aspoň na chvilku. Největším nepřítelem globálního kapitalismu je vše pevné a uzavřené - tradiční rodina, komunita, sekta, dospělost. Ideálem je vše prostupné, nepevné, měkké, atomizované, ovlivnitelné emocí.
Ona ovlivnitelnost nemusí být vůbec stabilní, naopak vyhovuje spíše ovlivnitelnost těkavá, prchavá, chvilková. Chvilkové naklonění příjemce je levnější a slouží stejně dobře jako nákladné indoktrinační systémy. Dobrá kampaň je jako první milenka. Formátující a přitom zapomenutelná a rychle mizející.
Vzpomeňte, jak vždycky rok po velkém výplachu mozků (Rumunsko 1989, Irák 1991, Kosovo 1999) se sejdou novináři elitních světových médií na jakési konferenci a zkonstatují, jak byly před tím rokem šíleně manipulováni. Úspěšnost spojeneckých raket nad Irákem najednou není sto, ale čtyřicet procent, obětí v Kosovu není dvě stě ale dvacet tisíc atd. Jenže za rok už má friendly, happy a young society jiné starosti. Důležité je, že ve chvíli, kdy páni Západu přistupují k chirurgické operaci na těle světa, stádo nedělá problémy.
Nejpozoruhodnější ovšem není to, jak reaguje postindustriální úzkostný, individualizovaný a rozechvělý dav. Pozoruhodné je, jak stupidní jsou ti, co se považují za "hlídací psy demokracie." Nejsou spíše nemyslícími pitbully, kterým vždy až za rok dojde, že vrahova ruka, kterou svírají v tlamě, je kus hadru? Ty naše křehké křepelky...
Zákonitost osmá - nejlépe lze přesvědčit jedince ve věku 9 let
Zkuste se zamyslet nad tím, zda náš společenský systém opravdu stojí o to, aby každý z nás dospěl a opustil infantilní vzorce. Jak se toho snaží docílit? Jakým způsobem se nás snaží zasvětit, vyrvat dětství ze spárů?
Není to spíše tak, že to programově nedělá? Není náhodou efektivnější mít společenství složené z milionů devítiletých dětí, které s takovou oblibou podléhají sběratelským mániím (kartiček hokejistů, céček, kuliček, autíček, botiček, značkových oblečků, domečků...) a hledají identitu v tom, co mají, nikoli v tom, kým jsou?
Erich Fromm mi přitom jistě promine jedno z mnoha zjednodušení, jímž pronikl do mediální tříště. Nicméně "mít" je přeci dětský vzorec rodící se z orálně-anální touhy pojmout a udržet. "Být" je ryze lidská nesamozřejmost, do schopnosti "být" je třeba být zasvěcen. Není to schopnost nedostupná, pokud však nemáte pech a nenarodíte se do kmene devítiletých sběračů.
Zákonitost devátá - jedinec integrovaný ve skupině více participuje na životě skupiny, a tím méně ochotně přijme názory, které by skupinu ohrožovaly a šly proti její normě
Tato poměrně komplikovaná zásada je pro nás přeložitelná mnohem jednodušeji. Jean Kapferer, který zkoumal účinnost fámy, věděl, stejně jako stovky operačních důstojníků tajných služeb po celém světě, že chci-li vypustit dezinformaci, musím vyjít vstříc očekávání příjemce.
Tuto zásadu lze ilustrovat i Marxovým výrokem: "Zbavit se iluzí znamená zbavit se postavení, v nichž je zapotřebí iluzí". To se naučila industriální civilizace geniálně. Necpe do nás žádné iluze. Prostě nás zatlačila do pozic, kde si sami iluze vyrábíme, abychom neztratili to málo, co díky své pozici máme. Člověk se vždycky víc bojí o trabanta než o sbírku mercedesů. Víc se bojí o málo než o hodně. Nejméně se bojí o všechno. O život a důstojnost před Bohem.
Celá stabilita kapitalismu netkví v integraci dělnické třídy do společnosti, ani ve výkonech ekonomik, ale ve strachu ze ztráty toho miniaturního pohodlíčka, co jsme si za gigantických nákladů v industriální exploataci vydobyli.
Jugoslávští středoškolští učitelé, kteří štípali na ulicích dřevo z laviček, jelikož kvůli válce nefungovalo ústřední topení, mluvili kupodivu o jakémsi zvláštním druhu osvobození. Najednou začali o věcech přemýšlet jinak, najednou byly mnohé skutečnosti zřetelnější. Pohled do ohně jakoby je probudil z jakési mátožnosti, která sálala z ústředního topení, z elektrické sítě a vodovodních trubek. Člověk najednou viděl sám sebe stát před tisíci možnostmi. Člověk teplé vany ve skutečnosti, přes kypění headlinů, mnoho možností volby nemá. Pro zahnání této nepříjemné skutečnosti musí hodně lhát, žrát, kupovat stále nové staré věci, jezdit rychlostí, při níž se myšlení rozpouští, a pouštět na sebe šum, hudbu a třeskuté obrazy, aby ho ticho náležející světu ohnišť bolavě nezradilo.
Zákonitost desátá - chceme-li někoho přesvědčit o něčem novém, musí to být ve střední vzdálenosti od názorů, které on zastává
Veledůležitá zásada tohoto mysteriózního desatera. Když někoho budeme přesvědčovat o něčem, co je velmi vzdálené jeho přesvědčení, ocitneme se v tzv. zóně odmítání. Velmi pravděpodobně se dostaví bumerangový efekt, neboť my v podstatě ohrožujeme svět toho, koho chceme přesvědčit.
Když ho naopak budeme přesvědčovat o něčem, co je velmi málo vzdálené jeho vlastním názorům, octneme se v tzv. zóně akceptance. Přesvědčovaný si řekne, že náš názor je totožný s jeho, a na svém přesvědčení nezmění vůbec nic.
Klíčové je dostat se do zóny indiference - lhostejnosti. Do této zóny se dostaneme, když jedinci nabídneme k sežrání postoj či názor, který je ve střední vzdálenosti od názorů jeho samého a nic moc nového nepřináší. Tehdy ho nejspíše přesvědčíme. Typické kupříkladu je, jak jsou vegetariáni neúspěšní ve svém volání na masožravou majoritu, když hovoří o etickým problému zabíjení zvířat.
Těžko takto přesvědčit jedince, kteří chtějí obnovit trest smrti a docela bez nadsázky by zavedli mučení za některé trestné činy. Vegetariánská volání jsou moc daleko od emocionální reality společenské majority.
Stejně směšní jsou i všelijací slizští kazatelé, kteří se snaží lidi zoufale přesvědčit, aby byli slušní, soucitní a odpovědní. Na to si každý člověk řekne jediné: přesně tak, bylo by nám na světě fajn, kdyby všichni byli jako já a ty, prostě docela normální slušný lidi. Takové apely míří do zóny akceptance.
Ovlivnit chování lidí může ve skutečnosti jen výzva, která počítá s jejich lhostejností. Z toho geniálně těží reklama. Vždy člověku nabídne to, u čeho si může říct: vždyť je to stejně jedno, už něco prosím tě vem a pojď.
Anebo ještě jinak: když vás budu přesvědčovat "jezte psy", nejspíše mně pošlete k čertu, i kdybych vám dodal tisíc logických argumentů, že jíst psa je koneckonců stejné jako jíst krávu. Když bych vás naopak přesvědčoval "jezte více vepřového", nejspíše byste mě vnitřně odpálkovali zhruba ve stylu "co otravuješ, vždyť já vepřové jím". Ale když vám řeknu "naše jitrnice jsou sexy a svěží", věřte, že tomu kupodivu nejspíše uvěříte - neboť je vám úplně jedno, jestli jsou zrovna moje jitrnice sexy nebo ne. Nemáte žádný důvod bránit se spojení mé jitrnice s ideou svěžesti, neboť jitrnice stejně jíte a je vám úplně lhostejné, jakou "ideologii mé jitrnice" se snažím šířit.
Mlýny lhostejnosti melou jisto jistě s vyšší produktivitou než zastaralé mlýny boží.
Nejlepší reklama by byla na krýglu od piva :) každej se na něj dívá,někdo i hodně často a mohlo by ho to slevit :D
Domnievam sa ze ked niekto spravi dost podrobnu studiu ucinnosti webovej reklamy, ukaze sa ze je prevazne bezcenna z hladiska usilia a penazi na nu vynalozenych. Ludia sa adaptuju a su stale odolnejsi. Ja osobne trebars webovu reklamu prakticky nevnimam - vobec ju nevidim. A co sa tyka stranok ktore maju reklamny "pritlak" nastaveny az tak agresivne ze nejakym sposobom znehodnocuju (spomaluju, prekryvaju) pristup k hladanej informacii, take weby proste obetujem a uz viac nenavstevujem - pretoze zo skusenosti viem ze tu taku informaciu najdem rychlo a lahko na dalsich 10 miestach, je to len otazka pozorneho bookmarkovania. :-)
