Webové prohlížeče
[SIZE="4"]Webové prohlížeče[/SIZE]
[SIZE="3"]Úvodem[/SIZE]
Tento článek je skromným pokusem o určité ujasnění vývoje Internetu a nejdůležitější služby na něm provozované, WWW. Neméně důležitá však bude část o jednotlivých webových prohlížečích, kde se pokusím shrnout vývoj některých důležitějších prohlížečů tak, jak šel s časem. Ne všechny tyto prohlížeče jsem měl možnost sám vyzkoušet a i řadu z těch zkoušených jsem používal jen krátce či občasně, informace se tedy mohou odvíjet zejména od teoretických znalostí. Pokud tedy budete mít nějaké vlastní postřehy či narazíte v článku na nějakou nesrovnalost, informujte mne prosím formou soukromé zprávy nebo e-mailu či to napište do diskuse pod článkem.
Zdrojem teorie byla po většinou anglická Wikipedia.
[SIZE="3"]Internet[/SIZE]
Vývoj Internetu, sítě sítí, je mezi počítačově gramotnou veřejností omezeně znám. Obecně se tedy ví, že základem Internetu byl ARPANET, zřízený pro možnost řízení armády (zejména nukleárních vojsk) i v případě cíleného útoku na důležitá datová centra. Co všechno však ve skutečnosti vedlo k tvorbě ARPANETu a jaký byl jeho další vývoj se nyní pokusím trochu přiblížit.
Jedním z původních záměrů bylo dohnat náskok SSSR v raketové technice. V únoru roku 1958, přibližně čtyři měsíce po vypuštění družice Sputnik-1, byla zřízena ARPA (Advanced Research Projects Agency), neboli Agentura pro pokročilé výzkumné projekty, grantová agentura pod ministerstvem obrany (DoD, Department of Defend) Spojených států amerických. Později byla přejmenována na DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency), což zůstalo dodnes.
Brzy byla vytvořena Kancelář technologie zpracování informací (IPTO, Information Processing Technology Office), jejímž cílem byl rozvoj SAGE (Semi-Automatic Ground Environment, poloautomatický systém pozemního prostředí), což byla dlouhou dobu hlavní součást severoamerického protileteckého obranného velitelství (NORAD). Důležitým prvkem se zde stalo propojení velkého množství rozptýlených radarů. IPTO vedl J. C. R. Licklider, který v sítích viděl velkou budoucnost.
J. C. R. Licklider
V roce 1957, kdy se stal viceprezidentem BBN (Bolt Beranek and Newman) Technologies, zakoupil Licklider do BBN počítač PDP-1 a brzy poprvé veřejně předvedl sdílení výpočetního času superpočítače. Do IPTO nastoupil Lawrence Roberts, který na základě práce Paula Barana doporučil použít v sítích přepínání paketů namísto přepínání celých obvodů. Vědci tak urychlil svoji práci, když začaly být postupně superpočítače propojovány mezi sebou a spolu s terminály a mohlo tak docházet ke sdílení výpočetního času těchto systémů.
BBN bylo zvoleno pro stavbu první větší sítě a tak k prvnímu trvalému spojení dvou velkých uzlů došlo 21.11.1969, v prosinci již v síti byly čtyři uzly. Všechny používaly IPM (Interface Message Processors), což byly malé počítače zastávající funkci routerů; komunikovaly prostřednictvím modemů o rychlosti až 50 Kbit/s. Síť se nadále rozšiřovala, v březnu 1970 dosáhla východního pobřeží USA, když se připojilo samotné BBN. V červnu v ní bylo 9 uzlů, v prosinci 13, v září 1971 již 18 (plus 23 hostů), 29 v srpnu roku 1972 a 40 v září 1973. Z toho již dva uzly byly propojeny přes satelit. Kolem června 1974 existovalo 46 uzlů, za rok již 57. V roce 1981 počet hostů vzrostl na 213, přičemž jeden nový host byl připojen každých 20 dní.
ARPANET v září 1981
Na začátku roku roku 1983 došlo k přechodu z protokolu NCP na TCP/IP a později se od ARPANETu oddělila vojenská síť MILNET, zůstalo tak 68 uzlů. V roce 1985 vznikla americká Národní vědecká nadace (NSF, National Science Foundation), která zřídila univerzitní síť NSFNET s připojením o rychlosti 56 kbit/s. O rok později vzrostla díky NSF rychlost spojení na 1,5 Mbit/s. V létě 1989 došlo k propojení s komerční sítí MCI Mail. Následně začala vlna propojování s dalšími takovými sítěmi a zřízování prvních ISP (Internet Service Provider, poskytovatelů připojení do Internetu) a roku 1990 byl Internet volně zpřístupněn.
[SIZE="4"]World Wide Web[/SIZE]
Služba World Wide Web (WWW) je dnes nejvyužívanější službou Internetu. Jedná se o vůbec nejznámější službu, proto je často zaměňována s celým Internetem, avšak skutečně se jedná jen o službu skrze Internet distribuovanou. Dalšími takovými službami jsou e-mail (první zpráva byla odeslána již roku 1971 a do roku 1973 již e-maily tvořily 75 % komunikace v síti ARPANET) či přenos souborů (specifikován a zaveden formou FTP roku 1973).
Oproti tomu služba WWW byla vytvořena až o mnoho později, roku 1989 ji navrhnul sir Tim Berners-Lee v Evropské organizaci jaderného výzkumu (CERN); publikována byla roku 1992 a 30.4.1993 prohlášena za veřejnou. WWW je definován jako systém hypertextových dokumentů, vzájemně propojených hypertextovými odkazy, ke kterým lze pomocí protokolu HTTP (Hypertext Transfer Protocol) přistupovat skrze síť Internet a prohlížet je programy zvanými webové prohlížeče.
Bernes-Lee také vytvořil první prohlížeč a spustil první webový server. V říjnu roku 1994 opustil CERN a založil W3C (World Wide Web Consortium) na MIT/LCS (Massachusetts Institute of Technology/Laboratory for Computer Science, Massachusettský technologický institut/laboratoř pro počítačový výzkum) za pomoci DARPA a Evropské komise. Konsorcium dohlíželo a nadále dohlíží na vývoj HTTP, standardizaci WWW, HTML a další jazyky.
[SIZE="4"]Webový prohlížeč[/SIZE]
Webový prohlížeč je program, který dokáže zobrazovat hypertextové dokumenty, umístěné na počítačích v Internetu, internetech či sítích LAN/WAN. Dnes je již záběr prohlížečů daleko rozšířenější, dokáží zobrazovat dokumenty napsané v řadě programovacích a skriptovacích jazyků, včetně textových dokumentů, tabulkových sešitů apod., zobrazují obrázky a přehrávají audio či video soubory. Samozřejmě již první prohlížeče obsahovaly i FTP klienta a stále častěji dnešní prohlížeče mají i e-mailového klienta (či další klienty jako torrent apod.), navíc je lze používat i jako průzkumníka lokálních disků.
[BREAK=První prohlížeče]
[SIZE="3"]WorldWideWeb[/SIZE]
Jak bylo řečeno na předchozí stránce, WorldWideWeb byl prvním webovým prohlížečem. Publikoval jej 26.2.1991 Berners-Lee. Jednalo se zároveň o WYSIWIG (What You See Is What You Get, co vidíš, to dostaneš) HTML editor a pracoval na platformě NeXTSTEP. První funkční verze se však objevila již 25.12.1990 a zpočátku putovala pouze mezi kolegy Berners-Leeho, z nichž někteří se později do vývoje prohlížeče zapojili. Některé prvky prohlížeče byly později zapracovány do jazyka C, tvořící API libwww. Později, 30.4.1993, byl WorldWideWeb uvolněn nejprve pod GNU-GPL a později public licence.
Co se týče schopností prohlížeče, kromě HTTP samozřejmě obsahoval i klienta pro FTP. Uměl zpracovat některé styly a stahovat a otevírat všechny soubory, které tehdejší systém NeXT, tzn. PostScript, zvukové a videosoubory a další. Obrázky byly nejprve otevírány v dalším okně, později přímo v okně se stránkou. Několik málo informací o něm autor sděluje na stránce W3C.
[SIZE="3"]Erwise[/SIZE]
Erwise, uvolněný v dubnu 1992, byl první prohlížeč pro systém jiný než NeXT s grafickým uživatelským rozhraním (Graphical User Interface, GUI), konkrétně pro Unix s X Window systémem. Stáli za ním čtyři studenti Helsinské technologické univerzity (Helsinki University of Technology) - Kim Nyberg, Teemu Rantanen, Kati Suominen and Kari Sydänmaanlakka.
Vývoj byl ukončen po jejich promoci, kdy přešli k dalším projektům. Tim Berners-Lee se je sice snažil přesvědčit, aby pokračovali, ale bez finanční podpory to nezvládli a sám Berners-Lee pokračovat nemohl, neboť zdrojový kód (ke stažení) byl ve finštině.
[SIZE="4"]Mosaic[/SIZE]
Mosaic byl hlavní prohlížeč, který stál za masovým rozšířením služby World Wide Web. Představen byl 22.4.1993, jeho vývoj však započal již koncem roku 1992; oficiální ukončení podpory nastalo 7.1.1997. Napsán byl v jazyce C, co však hlavně stálo za jeho rozšířeními byla jeho multiplatformovost. Mosaic běží na systémech Unix a Mac OS, od verze 3.0 i Windows.
Tvůrci Mosaicu jsou Marc Andreessen a Eric Bina, kteří jej naprogramovali pro Unixové uživatele v NCSA (National Center for Supercomputing Applications, Národní centrum pro aplikace supercomputingu). Prohlížeč již narozdíl od WorldWideWebu zobrazoval obrázky přímo v textu, ne v separátním okně. Za oblibou Mosaicu jistě stojí i jeho GUI, které není příliš odlišné od dnešních prohlížečů. Prohlížeč uměl posílat/stahovat soubory pomocí FTP a také odesílat e-maily.
Spolu s lidmi z NCSA byla založena Mosaic Communications Corporation, brzy přejmenovaná na Netscape Communications Corporation, která vytvořila známý Netscape Navigator. Zdrojové kódy Mosaicu bylo možné si licencovat, pro nekomerční použití s některými omezeními zdarma, Mosaic se však Open Source nikdy nestal; i po ukončení podpory některé týmy vyvíjely (a dosud vyvíjí) prohlížeč pro X Window System. Společnost Spyglass si následně licencovala značku Mosaic, prohlížeč však napsala vlastní. Později byl tento licencován nejprve za dva a později dalších osm milionů amerických dolarů Microsoftem a přejmenován na Internet Explorer. Další podrobnosti o prohlížeči lze nalézt na stránce NCSA, kde jej lze i stáhnout.
[SIZE="3"]ViolaWWW[/SIZE]
Prohlížeč ViolaWWW vytvořil Pei-Yuan Wei v roce 1992. Předcházely mu však již pokusy s HyperCard na terminálech MAC a později Viola 0.8, představená roku 1991, stále však určená pro lokální sítě. Až teprve e-mail od Berners-Leeho o službě WWW dal Weiovi možnosti k vytvoření programu, který bude zobrazovat programy rozeseté v Internetu. ViolaWWW sice běžela stále jen pod Unixem, přesto ale vlastně ještě před Mosaicem položila mnoho základů, kterých využívají všechny dnešní prohlížeče. Používala již totiž tabulky a dokázala zobrazit jednoduché styly a naksriptované objekty.
Zajímavostí je žaloba, podaná na Microsoft ze strany Eolas Technologies (společnost, kterou založil Michael David Doyle, výzkumník Kalifornské univerzity) a Kalifornské univerzity z důvodu porušení patentů pro funkci plug-in. Microsoft pak měl zaplatit 521 milionů dolarů, rozhodnutí bylo ale později zrušeno a po opakování procesu Microsoft vyhrál. Patentový úřad také patent zrušil s tím, že i dle W3C byla tato možnost popsána dříve, než si ji univerzita patentovala a následně předala patent Eolas Technologies.
[SIZE="3"]Cello[/SIZE]
Prohlížeč významější jen tím, že byl určen výhradně pro Windows 3.1. Stál za ním Thomas R. Bruce z Cornellovy právnické školy. V době jeho vytvoření (8.6.1993) totiž nebyl prohlížeč pro systém Windows, po vypuštění Netscape Navigatoru a vytvoření Mosaicu pro Windows však zájem o něj ustal.
Poslední verze, 1.01a, byla vypuštěna 9.4.1994. Podrobnosti o prohlížeči lze nalézt na stránkách Cornellovy právnické školy, stáhnout jej je možné v achivu serveru evolt.org.
[SIZE="3"]Lynx[/SIZE]
Lynx byl a dosud ještě je poměrně hojně používaný webový prohlížeč a to i přesto, že byl představen již v roce 1992. Vyplývá to z jeho zaměření, jedná se totiž o textový prohlížeč pro příkazovou řádku. Za pvní verzí stojí skupina studentů (Lou Montulli, Michael Grobe a Charles Reza) na Kansaské univerzitě. Tato verze byla určená pro distribuci informací v rámci univerzitní sítě, do verze 2.0, představené roku 1993, již Montulli přidal přístup do sítě Internet.
Prohlížeč byl původně určen pro systémy Unix a VMS, záhy se objevila i verze pro Linux a později pro DOS, Windows a Mac OS X. Zdrojové kódy jsou k dispozici v rámci GNU GPL, extistuje tedy i verze pro klasický Mac OS, nazvaná MacLYNX, podobně jako pro BeOS, MINIX, QNX, AmigaOS a OS/2. Poslední stabilní verze tohoto v ISO C psaného prohlížeče je 2.8.6 z 11. října 2006. Více informací včetně lokací, odkud je možno prohlížeč stáhnout, je k nalezení na domovské stránce.
[SIZE="3"]IBM WebExplorer[/SIZE]
Jak je patrno z názvu, tento program pochází z dílen IBM, které samozřejmě nemohlo zůstat moc pozadu. V době svého vydání, v roce 1994, se jednalo o jediný nativní webový prohlížeč pro OS/2 Warp. WebExplorer již měl podporu pro HTML 3.0 s tabulkami, ačkoli bez rámců a přesměrování.
Prohlížeč také ještě neuměl HTTPS, JavaScript, progresivní JPEG, PNG a virtuální hosty, nebylo jej ještě ani možné vybavit plug-iny. Na druhou stranu měl přímo integrovánu podporu Java appletů a čtečku Usenet. Bylo jej také možné přepnout do prezentačního módu (což je u většiny prohlížečů dnes běžné); navíc byl vybaven throbberem (ikona s animací dle právě vykonávané činnosti, např. stahování) a bylo možné skriptovat pro něj v REXXu.
[BREAK=Netscape a ti druzí]
[SIZE="3"]Netscape[/SIZE]
[SIZE="1"]Záměrně je uveden název pouze Netscape, neboť historie je trochu složitější. Nebudu ale předbíhat, vše je postupně uvedeno níže.[/SIZE]
Již na předchozí stránce bylo řečeno, že Netscape Navigator má co do činění s Mosaicem. Stojí za ním totiž Marc Andreessen, který spolupracoval na Mosaicu a po promoci v roce 1993 odešel do Kalifornie. Tam potkal zakladatele Silicon Graphics, Jima Clarka, který s ním sdílel myšlenku na získání peněz z úspěchu Mosaicu. Tak založili v Mountain View v Kalifornii Mosaic Communications Corporation, později kvůli protestům Illinoiské univerzity přejmenovanou na Netscape Communications Corporation, ve které byl Andreessen viceprezidentem.
Mosaic Navigator 0.9
Dne 13. října 1994 společnost vydala první tiskovou zprávu, ve které oznámila, že Navigator bude pro všechny nekomerční subjekty zdarma a skutečně betaverze 1.0 byla volně stažitelná v listopadu 1994, jakožto stabilní verze 1.0 od 15.11.1994. Nicméně po dvou měsících se vše změnilo a volně bylo možné používat jen verzi 1.0 a to ještě pouze vzdělávacími nebo neziskovými institucemi. Verze 1.1, uvolněná 6.3.1995, tak tedy byla volně stažitelná pouze pro akademické a neziskové organizace.
Verze 1.22
Vše bylo ale krapet složitější, jelikož několik prvních verzí bylo také dostupných ve dvou provedeních - jako komerční a pak jako zkušební, která se lišila jen písmenkem N (např. 1.0N), upozorňující na to, že verze je zkušební a mělo by za ni být časem zaplaceno. Přibližně po roce byla tato myšlenka z pochopitelných důvodů zavržena a prohlížeč byl dostupný zdarma ke stažení či ve formě placené boxované verze na disketách (později CD). Ze začátku byla e-mailová podpora zdarma, to se ale asi po dvou letech změnilo jakmile počet žádostí přerostl únosnou mez.
Netscape se stal v prvopočátcích služby WWW poměrně oblíbeným díky svým možnostem nekomerčního použití. Rozšiřovat jej také začaly první weby a tiskoviny zabývající se počítači. Za rozšířením stojí i dnes u většiny prohlížečů již běžná věc, to jest zobrazování obsahu již během načítání. V roce 1994, kdy Netscape s touto funkcí přišel, to zdaleka nebylo běžné, a tak se stávalo, že uživatelé se museli i několik minut dívat na prázdnou stránku než se celý dokument stáhne. Ve fázi vývoje byl Navigator znám jako Mozilla, nemá to však nic společného s open source prohlížečem Mozilla.
Postupně se objevily cookies, rámce a JavaScript (ve verzi 2.0), které se později staly otevřenými standardy. Ač například cookies byly hodně kritizované, dnes jsou již naprosto běžné. Co však stojí za kritiku je fakt, který je živý dnes stejně jako před deseti lety; Netscape Navigator s tím, jak se stával minoritním prohlížečem, začal protlačovat web do podoby svých standardů, namísto aby se přizpůsobil. Problémeme se tak stala zpětná kompatibilita, která nebyla tak problémová v době velkého rozšíření Navigatoru, ale dělá problémy dnes, kdy si na starých verzích nelze prohlédnout takřka nic.
Verze 2.02
Verze Navigator 2.0, uvolněná v březnu 1996, přinesla e-mailového klienta Netscape Mail. Navigator byl dostupný v takřka stejné podobě pro řadu operačních systémů, jak pro Windows (3.1, 95, 98, NT), tak pro Unixové systémy (DEC, Sun Solaris, BSDI, IRIX, AIX či HP-UX) a později Linux. Začaly se také objevovat myšlenky na plně webový systém, nezávislý na operačním podsystému, zvaný Constellation. Myšlenka to byla pěkná, ale nevyšla, jelikož přišel Microsoft (viz dále).
Verze 3.04
Netscape si ještě držel Microsoft od těla verzí 3.0, vydanou v srpnu 1996, která přinesla mnoho vylepšení jako nové plug-iny, barvy pozadí pro tabulky, applety a podobně, avšak hůře na tom byla 3.0 Gold, která měla navíc několik funkcí oproti verzi Standard a HTML WYSIWIG editor. Byla totiž poměrně pomalá. Pak se vývoj zpomalil a poslední samostatná verze Netscape Navigatoru pro Windows byla 4.08.
Verze 4.8
Později přišel balík Netscape Communicator, kterýžto přinesl řadu zajímavých věcí, např. e-mailového klienta Netscape Messenger, komunikačního klienta Netscape Conference, HTML editor Netscape Composer apod. Za zmínku také stojí Real Player a moduly jako Flash player, které bylo možné vybrat jako součást instalace. Netscape si jím však podkopl nohy, jelikož oproti poslednímu Internet Exploreru od Microsoftu byl výrazně pomalejší (byl velmi náročný na paměť i procesor) a kvůli množství funkcí také méně stabilní. Nenapravila to ani verze 4.5, vydaná v říjnu 1998, jelikož jádro prohlížeče zůstalo stejné. Poslední verze balíku byla 4.79, vývoj verze 5.0 byl zastaven.
[SIZE="3"]Mozilla[/SIZE]
V únoru 1998 Netscape zveřejnil větší část svého Communicatoru jako open source a oprášiv název Mozilla, zřídil Mozilla Corporation, sestávající převážně ze zaměstnanců Netscape. Cílem bylo vytvořit Aplikační balík Mozilla (sestávající z WWW prohlížeče, editoru webových stránek a komunikačních programů), nyní nazvaný SeaMonkey. Ovšem již 24. listopadu téhož roku byla Netscape Communications Corporation odkoupena America Online (AoL) za 4,2 miliardy amerických dolarů. Později (15.7.2003) byl zrušen Netscape a od něj se osamostatnila Mozilla Foundation, přičemž AoL dopomohla finančně a pracovní silou pro zařízení všeho potřebného. Na balíku Mozilla je nyní založena spousta prohlížečů, některé tedy nyní ještě proberu. Takřka samozřejmostí je běh na mnoha systémech, jmenovitě Windows (od NT 4.0/95 po současné), Mac OS (X) a Linux.
[SIZE="3"]Netscape 6 - 9[/SIZE]
Jak byl řečeno, vývoj Netscape 5 byl zastaven kvůli příliš složitému kódu, bylo tedy rozhodnuto vydat verzi 6 založenou na Mozille. Ta spatřila světlo světa 14.2.2000, avšak jádro (Mozilla 0.6) ještě nebylo zcela hotové, jednalo se tedy o propadák, který byl náročný na paměť, pomalý a nestabilní a nijak neohrozil již pevně zakotvený Internet Explorer a to víceméně ani po dvou letech dalšího postupného vývoje po verz 6.2.3, vydanou 15.5.2002.
Verze 6.1
AoL stálo i za verzí 7.0, vydanou 29. srpna 2002. Založena byla na již mnohem lepším jádře Mozilla 1.0, avšak moc se tento program nerozšířil a to z jednoho prostého důvodu - objevily se další prohlížeče založené na Mozille, jako Firefox či Konqueror. Součástí byl opět balík programů a samotný prohlížeč měl GUI Gecko, avšak navíc bylo možné použít i Trident z Internet Exploreru, umožňující použití ActiveX (se všemi nevýhodami). V AoL se i po rozpuštění Netscape pracovalo na prohlížeči dál a poslední verze 7.2 spatřila světlo světa 17. srpna 2004.
Verze 7.2
Jako stabilní verze 8.0 se objevil Netscape Browser 8.0 19.5.2005, avšak jednalo se v podstatě o jen málo změněný Mozilla Firefox, přinesl tedy stejné výhody i problémy. Opět bylo možné použít Gecko či Trident IV. Nakonec se 15. října 2007 objevil Netscape Navigator 9.0, jedná se ale vlastně jen o přebarvenou kopii Mozila Firefoxu 2.0, lze tedy využívat zásuvné moduly pro tento program.
Verze 9.0.0.6
[SIZE="3"]Firefox[/SIZE]
Jako první začali na Firefoxu pracovat Dave Hyatt a Blake Ross, kteří se domnívali, že sponzoring Netscape a přebytečné funkce Mozillu dostávají někam, kam by neměly. Vytvořili tedy samostatný prohlížeč, o kterém zamýšleli, že by se stal náhradou za balíček Mozilla. Na začátku března tak celá Mozilla organization přešla z vývoje Mozilla balíčku na Firefox a poštovní klient Thunderbird. Zpočátku byly problémy s názvem, neboť Phoenix se pletlo s Phoenix Technologies, Firebird zase s databázovým projektem Firebird a tak po krátkém přejmenování na Mozilla Firebird zůstalo Mozilla Firefox.
Stabilní verze 1.0 byla představena 9. listopadu 2004, první betaverze 0.1 však spatřila světlo světa již 23. září 2002. Od začátku prohlížeč měl nastavitelnou nástrojovou lištu, panely a rychlé vyhledávání, od té doby přibylo mnoho funkcí, jako blokování vyskakovacích oken a obrázků, historie, správce hesel a stahování, zásuvné moduly a podpora pro ně a řada dalších. Po delší době (29.11.2005) se objevila verze 1.5, zlepšující JavaScript a CSS, přidávající podporu SVG a kanvas. To odstartovalo vlnu zájmu o tento prohlížeč, objevila se spousta zásuvných modulů, jako například hlasový modul či moduly s pohybovými gesty myši.
Následovala verze 2.0 dne 24.10.2006, která přinesla obovu sezení po pádu, řádek pro přímé zadání dotazu pro vyhledávače Google a Yahoo!, zlepšení bezpečnosti (s filtry proti phishingu) a další. Další větší balík byl 2.0.0.17, poslední z řady 2 (vyšel 23.9. tohoto roku) s řadou bezpečnostních záplat. Již předtím, 17.6. tohoto roku, přišla stabilní verze 3.0. V průběhu času se také vyvíjel GUI Gecko, nyní ve verzi 1.9. Nyní Firefox (všechny verze) zaujímá asi pětinu trhu s prohlížeči.
Verze 3.0
Mozilla Firefox je nyní stále oblíbenější, zejména díky větší bezpečnosti oproti nejrozšířenějšímu Internet Exploreru, opravy chyb jsou dle statistik vydávány rychleji a je jich spíše méně s menší závažností. Oproti nejnovější verzi IE 7 je Firefox také méně náročný na paměť a při zavedení některých komponent již při startu systému i rychleji startuje. Pravdou je, že na dnešních počítačích není problém, na starší stroje je však Firefox stále náročnější a s více panely je na některých práce časem až nepříjemná. Stále více uživateli i odborníky je to však aplikace doporučovaná, zejména v porovnání s IE a osobně se k doporučení s chutí přidám.
[SIZE="3"]Flock [/SIZE]
Flock vychází z Firefoxu, narozdíl od některých dalších podobných však má i upravený GUI. Je otevřený v rámci Mozilla licence a je tak nabízen zdarma. Jeho hlavní optimalizace tkví v integraci sociálních sítí, jako Facebook, YouTube, Flickr, Blogger a dalších.
Verze 1.2.7
Poslední stabilní verze je 1.2.6, vydaná 12.9. tohoto roku. Tato verze ještě vychází z Firefoxu 2, proto je paměťově náročnější. Podle některých je také chybovější. Více na domovské stránce.
[SIZE="3"]K-Meleon[/SIZE]
K-Meleon vychází z Mozilly a založen je na GUI Gecko, ovšem s využitím nativního API Windows. To prozrazuje, že určen je pro systémy Windows a díky použití jeho API je méně náročný na prostředky, práce s některými staršími počítači je tak příjemnější (což mohu osobně potvrdit).
Verze 1.5.0
Bohužel není podporována většina zásuvných modulů Mozilly/Firefoxu, na druhou stranu umí K-Meleon již v základní verzi pohybové příkazy myší a zásuvné moduly má vlastní. Má také flexibilní nastavení všech panelů a lišt, ač je možné ho provádět převážně jen úpravou konfiguračních souborů. Poslední stabilní verze je 1.5.0 (z 8. srpna tohoto roku); díky možným ručním úpravám konfiguračních souborů si uživatelé vytvořili mnoho přenosných verzí. Více na domovské stránce.
[SIZE="3"]Galeon[/SIZE]
Galeon je opět prohlížeč postavený pro GNOME. V době jeho vzniku bylo jeho moto „Web a jen Web“, což sice dnes může znít prachobyčejně, nutno si ale uvědomit, že v době vzniku (v červnu 2000) byly rozšířené hlavně veliké a pomalé balíky, jako výše popsaný Netscape Communicator. Galeon byl první takový prohlížeč, který omezil přebytečné funkce a zaměřil se jen na zobrazování webu (a samozřejmě FTP klienta).
Z významějších funkcí přinesl „chytré záložky“, které bylo možné zobrazit formou panelu. V roce 2002 se tým Galeonu rozpadl a vznikla odnož epiphany, zatímco původní tým Galeonu uknčil jeho vývoj roku 2005, přičemž nadále šel cestou úpravy epiphany. Poslední stabilní verze je 2.0.6, více informací na domovské stránce; dostupný je v rámci GPL.
[SIZE="3"]epiphany[/SIZE]
Epiphany je určený pro Linux s GNOME nebo Mac OS X. Zajímavostí však je, že autoři nabízejí i testovací verzi (2.21.4), vytvořenou s použitím WebKitu; od verze 2.26 má být epiphany vyvíjen již jen na WebKitu. Prohlížeč nevyužívá API XUL z Mozilly, ale přímo API GNOME, je tak jednodušší a méně náročný na prostředky.
Epiphany je vyvíjen se zaměřením na přehlednost, jednoduchost a snadnost obsluhy. Jeden z největších rozdílů oproti dalším prohlížečům jsou kategorizované záložky namísto hierarchického členění (podobně jako u složek). Záložky tak mohou být ve více kategoriích, navíc existuje speciální kategorie pro často používané nebo nezařazené záložky. Za epiphany stojí Marco Pesenti Gritti, mj. iniciátor Galeonu, vyvíjen je právě z Galeonu. Poslední stabilní verze je 2.24.0.1, více informací na domovské stránce. Dostupný je v rámci GNU GPL.
[BREAK=Internet Explorer a druhá válka]
[SIZE="3"]Internet Explorer[/SIZE]
Microsoft si hned v počátečním rozmachu služby WWW uvědomil, jakou moc v sobě skrývá dominantní webový prohlížeč. Může totiž svým způsobem protlačovat pro firmu vhodné standardy a spolu s vyhledávači a dalšími službami znamenat nemalé zisky. Projekt Internet Explorer (IE), byl započat již v roce 1994 za vedení Thomase Reardona a Benjamina Slivky, kdy Microsoft od Spyglass, Inc. zakoupil licenci na Mosaic. Licence byla formou měsíčních poplatků a procent ze zisků mimo Windows. Nebyl by to však Microsoft, kdyby IE 1.0, představený v srpnu 1995, kromě balíčku Microsoft Plus! (Internet Jumpstart Kit), nedodával zdarma jako součást OEM verze Windows 95 a později IE 1.5 jako OEM NT. Spyglass, Inc. podal žalobu a vyhrál ji.
Zpočátku na vývoji pracovalo jen šest lidí, časem se ale okruh začal rychle rozrůstat. Zajímavostí také je, že dlouhou dobu (do verze 5.0) IE běželo i na Unixu a Macintosh, což ale není tak nelogické, Microsoft potřeboval uživatelskou základnu. IE 1.5 již zvládal jedodušší tabulky.
Verze 1.0
Následoval IE 2.0 v listopadu 1995, určený pro Windows 3.1, 95, NT 3.5 a 4.0; přímo obsažen byl ve Windows 95 OSR 1 a Internet Starter Kit for Windows 95 na začátku roku 1996. Přibyla podpora SSL, cookies, VRML, RSA a novinkových skupin.
Verze 2.0
V srpnu 1996 přišel IE 3.0, který již získal značně větší popularitu. Nebyl již založen na kódech Spyglass a jako první z důležitějších prohlížečů mšl podporu CSS, byť jen částečnou. Přinesl i ActiveX, Java applety, multimediální obsah a systém PICS (Platform for Internet Content Selection, platforma pro selekci internetového obsahu) pro metadata. IE 3.0 byl součástí Windows 95 OSR 2; na vývoji již pracovalo kolem 100 lidí, avšak již obsahoval několik závažných mezer.
Verze 3.0
S verzí 4.0, představenou v září 1997, se zvýšila integrace do systému, neboť byla zprovozněna funkce Active Desktop, která zůstala až do Windows 98 SE, avšak moc využívána nikdy nebyla. To se stalo terčem kritiky a později byla taková integrace při samostatné instalaci znemožněna, zůstala ale při instalaci se systémem. IE 4.0 již byl použitelný i na Windows 98; důležitá se stala i správa skupinových polotiky, umožňující některé funkce prohlížeče uzamknout pro uživatele s nižším oprávněním. IE 4.5 již neběžel na 68k počítačích Mac, avšak měl jednodušší 128bitové šifrování. Spolu s vlastními nedostatky Netscape 4 se stal IE 4 počátkem konce pro Netscape.
Verze 4.0
IE 5.0 byl poslední verzí s podporou pro Unix a Mac, uvedenou do světa 18.3.1999 a obsaženou ve Windows 98 SE. Tato uměla texty psané zprava, znaky ruby, XML, XSLT a možnost uložení do MHTML. IE 5.01 s opravenou chybou přišel v prosinci a nasazen byl do Windows 2000, IE 5.5 s upraveným náhledem tisku, CSS a HTML dle standardů a vývojářským API v červnu 2000 a obsažen byl ve Windows Millenium Edition. V této době již na prohlížeči pracovalo přes 1 000 lidí a roční náklay přesáhly 100 milionů dolarů.
Verze 5.0
Nejmasovějšího rozšíření se dočkal Internet Explorer 6.0, uvedený 27.8.2001, pár měsíců před Windows XP. Tento prohlížeč již měl vylepšené DHTML, rámce, částečnou podporu CSS level 1, DOM level 1 a SMIL 2.0, MSXML bylo inovováno na 3.0. Přišla nová verze Administračního kitu (IEAK), P3P (Platform for Privacy Preferences Project) a později integrace Messengeru a zejména nenáviděné odesílání chyb v XP. Později byl vydán Service Pack s opravou chyb, jakožto SV1 (SP2) pro XP.
Verze 6.0
Po dlouhých letech, 18.10.2006, přišel Internet Explorer 7. Obsahuje řadu oprav, podporuje trochu více webových standardů a také přináší „panelové surfování“. Mimo to také IDN (Internationalized Domain Name), antiphishingový filtr a další zlepšení bezpečnosti (například ActiveX se spouští v separátním procesu). Stáhnou se dá jako aktualizace pro Windows XP, napevno je ve Windows Vista a Server 2008. Později byla odstraněna ochrana Windows Genuine Advantage pro zvětšení počtu uživatelů mezi pirátskými verzemi systémů. Předpokládá se, že do konce roku Microsoft představí IE 8. Více informací o Internet Exploreru na domovské stránce.
Verze 7.0
Internet Explorer, používající engine Trident (v poslední verzi VI), oficiálně podporuje většinu standardů ohledně WWW, avšak v praxi je kritizován, že je tomu právě naopak. Navíc Microsoft implementoval řadu rozšíření, kvůli kterým obsah, optimalizovaný pro tento majoritní prohlížeč, měl dříve s alternativními prohlížeči (Opera, Mozilla a deriváty) problém. Dnes je situace taková, že často je naopak problém obsah bezproblémů zprovoznit na IE, zatímco jinde běží v pořádku.
Vývoj zastoupení IE v průběhu času
Mnohem větším problémem ale je bezpečnost; to, že IE je vlastně jakousi nadstavbou Průzkumníka sice znamená, že je méně náročný na systémové prostředky (neplatí již moc pro verzi 7), avšak je to i jednodušší cesta do systému, v průběhu času tak bylo objeveno opravdu veliké množství kritických chyb, které navíc MS opravuje pomalu. To bylo částečně napraveno verzí 7.0, která ale přinesla vlastní chyby. Navíc MS přidáním několika funkcí a změnou GUI (což byla samo o sobě velmi kritizovaná událost, až nakonec byla uvolněna verze s původním vzhledem, avšak vzhled IE 7 adoptoval Průzkumník v OS Vista) se podstatně zvětšila náročnost na prostředky. Po relativních letech klidu (2000-2004) tak začala druhá válka a v posledních letech podíl IE stále klesá.
[SIZE="3"]Maxthon[/SIZE]
Mathon je nadstavbou Internet Exploreru 6, proto je také poměrně nenáročný na systémové prostředky, použít ale může částečně i GUI Gecko. Je to vůbec jeden z velmi mála prohlížečů, který má panely, ale je možné jej rozumně používat i na dost starých počítačích se systémem Windows 98 (SE).
Verze 2.1.4.443
Stojí za ním Changyou, který si chtěl původně jen upravit IE k obrazu svému. Velmi oblíbený je v Číně, ale získává pomalu oblibu v celém světě. Pojme řadu zásuvných modulů pro IE i vlastních, mezi jinými např. modul pro pohybová gesta. Posledí stabilní verze je 2.1.4.443, více informací na domovské stránce.
[SIZE="3"]Opera[/SIZE]
Historie Opery je téměř tak stará jako celé služby WWW. Začala již roku 1994 výzkumným projektem ve společnosti Telenor, největší norské telekomunikační firmy. V roce 1995 (30. srpna) byly tyto aktivity přesunuty do zvláštní firmy, Opera Software. Zpočátku nebyl prohlížeč veřejně dostupný a figuroval pod názvem MultiTorg. Význam tkví v nasazení vícenásobného rozhraní, jinými slovy možnosti prohlížet více dokumentů současně ve vlastních podoknech v okně hlavní aplikace. Opera Software také jako jedna z prvních společností aktivně pracovala na implementaci standardů W3C.
Opera 2.0 byla jako shareware představena roku 1996. Dostupná byla pro mnoho operačních systémů, mj. Apple Macintosh, QNX a BeOS, 10. října 1997 byl spuštěn Projekt magic s cílem zjistit, kdo by si koupil Operu pro svůj primární systém a podle toho ji programovat pro onen systém. Existoval do verze Opery 4 a s jeho pomocí bylo možné získavat aktualizace.
Opera verze 3.62
První verze s podporou JavaScriptu byla Opera 3, představená 31.12.1997, verze 3.5 přidala v roce 1998 podporu CSS a možnost nahrávání souborů. Poslední verzí trojkové řady byla 3.62 12.5.1999, následovala 4.0 25.6.2000 pro Windows. Ta měla nové multiplatformní jádro Elektra a integrovaného e-mailového klienta. Dále verze 5.0, vydané 6.12.2000, byla první verzí Opery s adware namísto omezené doby pro bezplatné použití.
Verze 5.02
Opera 6.0, uvolněná 29.11.2001, přinesla nové funkce včetně podpory Unicode (ač až do verze 9 se tu a tam s kódováním objevily problémy) a jednoduchého rozhraní k již existujícímu vícenásobnému. Ještě předtím, 24. října, však Microsoft Opeře a dalším prohlížečům zakázal přístup k MSN. Po sérii výhružek antimonopolními žalobami o dva dny později Microsoft opět povolil ostatním prohlížečům přístup, avšak některé funkce v Opeře přesto nefungovaly. Problém s Microsoftem, který začal pomalu chápat ohrožení ze strany dalších prohlížečů, to však nebyl poslední.
Verze 6.0
Další, tentokráte již sedmá verze, dostala nový rychlejší a přehlednější kabát s názvem Presto, který nahradil Elektru. Přinesl zlepšené CSS, klientské skriptování a takřka plnou podporu HTML DOM (Document Object Model). V srpnu 2004 začalo testování verze 7.6 s hlasovým ovládáním, Hlasovým XML a funkcí fit to width (později představenou v 8.0), která byla zpočátku založená na CSS, později se stala interní technologií; umožňuje dynamické zmenšení textu a obrázků (či odstranění větších obrázků) tak, aby se dokumenty vešly na menší monitor. Jako finální verze nebyla představena.
Verze 7.02
V roce 2003 bylo MSN opět překonfugurováno, tentokrát aby bylo Operou zobrazováno se starou formátovací sadou z IE. Ostatní prohlížeče přitom dostaly sadu určenou přímo pro ně či alespoň tu z nejnovějšího IE. To způsobilo posun obsahu v Opeře až o 30 pixelů, což bylo bráno jako chyba prohlížeče, Opera Sotfware na to tedy odpověděla vytvoření edice, která namísto MSN zobrazobala bláboly s cílem ukázat, že prohlížeč a prohlížená stránka musí mít harmonický vztah. Microsoft později vše pro Operu 7 napravil (zobrazovala se s formátovací sadou z nejnovějšího IE), starší verze Opery ale měly smůlu.
Na konci roku 2004, v listopadu, pak ještě Opera Software odeslala do Microsoft e-mail informující o zasílání neúplného JavaScript souboru, kvůli kterému nebylo možné mazat obsah některých složek v Hotmailu. Microsoft nezareagoval ani na zaslání dopisu, což se nezměnilo minimálně do února 2005. V lednu 2005 byla Opera nabídnuta vyšším vzdělávacím institucím zdarma (původně bylo za 1 000 amerických dolarů neomezeně licencí), což sice dopomohlo k rozšíření, stále to ale nebylo ono kvůli reklamám; později alespoň bylo možné si vybrat mezi obrázkovými a textovými reklamami.
Verze 8.0
V dubnu 2005 (konkrétně 19.) se objevila osmá Opera, podporující SVG Tiny a uživatelský JavaScript a také zjednodušená. To na jednu stranu zlepšilo přehlednost, na druhou stranu byly některá pokročilá nastavení přesunuta, což se nelíbilo původním uživatelům. Tato verze také měla prezentační mód pro HTML nebo XML prezentace a také přinesla panely pro prohlížení samostatných dokumentů v takové podobě, v jaké je známe doteď. Velký krok kupředu znamenala Opera verze 8.5 a to hned ze dvou důvodů. Opera Software totiž představila Operu Mini pro mobilní telefony, což společnost dost proslavilo po světě a spolu s platbami od Google jako defaultního vyhledávače umožnilo 8.5 vydat jako zcela zdarma bez reklamy. Navíc byla opravena řada chyb se zobrazováním stránek a s bezpečností. Od té doby začal vzestup Opery, který vlastně trvá dodnes.
Verze 9.52
Poslední řadou je Opera 9, což je první prohlížeč pro Windows, Linux a BSD, který prošel testem Acid2. Verze přidala XSLT a úpravy v SVG. Dále se objevovala řada verzí, které vlastně jen opravovaly chyby, až do nedávno uvolněné (12.6.) stabilní verze 9.50 (Kestrel). Ta má vyplnit mezeru před příchodem řady 10 a využívá řady úprav, které se objeví i v následující řadě. Tato verze obsahuje řadu úprav CSS, SVG a dalších a má opraveného poštovního klienta, navíc také již obsahuje Adobe Flash player. Standardním vzhledem se stal Sharp s možností použít původní. Reálně však byla v mnoha případech velmi nestabilní a problémová, což se vyřešilo až ve verzi 9.51. Poslední stabilní verzí je 9.60, která po verzi 9.52 zrychlila chod programu (zejména zrychlila načítání stránek) a přinesla úpravy týkající se záložek a RSS; více informací na domovské stránce.
Momentálně se dle různých zdrojů pohybuje využití Opery v jednotkách procent, přibližně maximálně do 3 %. Opera se totiž nedostává do širokého povědomí většiny běžných uživatelů (což jistě všichni znalejší znají), nicméně mezi znalejšími je spolu s Firefoxem (Mozillou) poměrně rozšířena. Někteří uživatelé mají Firefox či jeho obdobu i Operu zároveň. Nutno také započítat fakt, že Internet Explorer jako integrální součást Windows nelze jednoduše odinstalovat a tak je často také používán (neznalejšími) současně. Opera je podobně jako Firefox mnohem bezpečnější než IE, ve srovnání s Firefoxem je bezpečnost a doba vydání záplaty přibližně stejná (ač Opera je méně rozšířená a tak má poslední dobou spíše méně chyb, protože prostě není žádaným cílem a tak nejsou mezery ani tak hledány zločinci). Žádnou výraznější výhodu oba prohlížeče nemají, Opera má v sobě integrovány jednoduché klienty pro torrent síť a elektronickou poštu, jakožto pohybové příkazy v základní instalaci; Firefox má zase vše formou zásuvných modulů a navíc aktualizace neprobíhá formou reinstalace, ale jednoduché aktualizace z prohlížeče. Operu tedy jako Firefox s klidnou duší doporučím, použití ale závisí čistě na osobních preferencích a není třeba přehnaně se dohadovat který je lepší.
[SIZE="3"]Konqueror[/SIZE]
Konqueror je defaultním webovým prohlížečem, správcem souborů a průzkumníkem systému Linux s GUI KDE; dále pracuje pod Mac OS X. Jméno logicky pochází z názvů dvou konkurentů - nejdříve byl (Netscape) Navigator (navigátor), pak (Internet) Explorer (průzkumník) a nakonec Konqueror (conqueror=dobyvatel; K je zvoleno kvůli tradici nazývání u programů pro KDE). Prohlížeč není nepodobný IE, avšak dosti pracuje s panely a může být výrazně upraven.
Verze 4.1
Spadá pod GNU GPL a vyvíjen je v KHTML. Samozřejmostí je podpora HTML, JavaScriptu, Java appletů, CSS, SSL a dalších otevřených standardů. Implementovány má vyhledávací služby, zpřístupněné pomocí zkratek. Je poměrně rychlý a málo náročný na systémové prostředky, ač mohou nastat problémy u některých nesprávně napsaných stránek a některých zásuvných modulů. Z Konqueroru vychází balík WebKit, s jehož pomocí jsou napsány některé další prohlížeče. Poslední stabilní verze je 4.1.1, více informací na domovské stránce.
[SIZE="3"]Safari[/SIZE]
Prohlížeč Safari od Apple Inc. je primárně určen pro systém Mac OS X, jehož je součástí, avšak pracuje i pod Windows XP a Vista (od verze 3). Od svého vydání 7.1.2003 jeho obliba stále rostla, zejména co se Macintosh počítačů týče, neboť větší alternativa na nich neexistuje. Dnes se jeho zastoupení pohybuje až někde pod hranicí 10 %. Je však náročnější na systémové prostředky, podobně jako Opera.
Prohlížeč podporuje řadu dnes již běžných funkcí, samozřejmostí je „panelové surfování“, blokování vyskakovacích oken, správce hesel, automatické vyplňování formulářů, kontrola pravopisu, vyhledávání v historii apod. Safari je založeno na balíku WebKit a JavaScriptCore (vychází z JavaScript enginu v KDE). V poslední době bylo v Safari objeveno několik závažnějších chyb, většina je však již opravena nebo bude opravena ve verzi 4, která také bude založena na novějším a rychlejším engine SquirrelFish. Program je dostupný v rámci GNU LGPL, poslední stabilní verze je 3.1.9, více na domovských stránkách.
[SIZE="3"]Chrome[/SIZE]
Chrome od Google je zbrusu nový prohlížeč, starý pár týdnů, který si ihned po prvním vypuštění stáhlo a vyzkoušelo velmi mnoho lidí. Dnešní prohlížeče jsou vyjma ne moc dlouhodobě použitelného IE totiž velmi podobné, avšak Chrome slibuje alespoň zčeření vod, když už ne malou revoluci. Dostupný je v rámci licence BSD a sám je z velké části založen na WebKitu, ač vychází i z Mozilly a starého Netscape.
51. obrázek...
Vyvíjen byl s cílem na maximální nenáročnost na systémové prostředky a na jednoduchost, což se poměrně zdařilo. Každý dokument je otevírán v separátním procesu, při pádu jednoho tedy nejsou dotčeny zbývající. Výhodou i nevýhodou zároveň pak může být případné odswapovávání procesů. Poměrně dobře také splňuje standardy, již první verze prošla testy Acid1 a Acid2 a dosáhla slušného skóre v Acid3. Současná verze je 0.2.149.30, více informací na domovské stránce.
[BREAK=Závěrem]
Webové prohlížeče prošly za oněch více jak patnáct let velikým vývojem a dnes už si bez nich nedokážeme život představit. Od základního Internet Exploreru, který opravdu není radno používat trvale jako primární prohlížeč, protože prostě svých chyb má spoustu, což je od Microsoftu sice sebespásný krok aby nebyl obžalován z monopolizace nabídkou dokonalého prohlížeče, na druhou stranu ale nelogický krok kvůli jeho rozšíření, přes klasiky jako Mozilla a její klony, Safari a Operu až po nový Chrome, který ale má ještě spoustu svých much a je to zatím jen betaverze. Jak bude vývoj pokračovat není jisté; můžeme odhadovat, že IE bude i nadále ztrácet, je ale možné, že prohlížeče budou molochovatět a historie se bude opakovat s příchodem jejich lehkých náhražek.
[SIZE="3"]Úvodem[/SIZE]
Tento článek je skromným pokusem o určité ujasnění vývoje Internetu a nejdůležitější služby na něm provozované, WWW. Neméně důležitá však bude část o jednotlivých webových prohlížečích, kde se pokusím shrnout vývoj některých důležitějších prohlížečů tak, jak šel s časem. Ne všechny tyto prohlížeče jsem měl možnost sám vyzkoušet a i řadu z těch zkoušených jsem používal jen krátce či občasně, informace se tedy mohou odvíjet zejména od teoretických znalostí. Pokud tedy budete mít nějaké vlastní postřehy či narazíte v článku na nějakou nesrovnalost, informujte mne prosím formou soukromé zprávy nebo e-mailu či to napište do diskuse pod článkem.
Zdrojem teorie byla po většinou anglická Wikipedia.
[SIZE="3"]Internet[/SIZE]
Vývoj Internetu, sítě sítí, je mezi počítačově gramotnou veřejností omezeně znám. Obecně se tedy ví, že základem Internetu byl ARPANET, zřízený pro možnost řízení armády (zejména nukleárních vojsk) i v případě cíleného útoku na důležitá datová centra. Co všechno však ve skutečnosti vedlo k tvorbě ARPANETu a jaký byl jeho další vývoj se nyní pokusím trochu přiblížit.
Jedním z původních záměrů bylo dohnat náskok SSSR v raketové technice. V únoru roku 1958, přibližně čtyři měsíce po vypuštění družice Sputnik-1, byla zřízena ARPA (Advanced Research Projects Agency), neboli Agentura pro pokročilé výzkumné projekty, grantová agentura pod ministerstvem obrany (DoD, Department of Defend) Spojených států amerických. Později byla přejmenována na DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency), což zůstalo dodnes.
Brzy byla vytvořena Kancelář technologie zpracování informací (IPTO, Information Processing Technology Office), jejímž cílem byl rozvoj SAGE (Semi-Automatic Ground Environment, poloautomatický systém pozemního prostředí), což byla dlouhou dobu hlavní součást severoamerického protileteckého obranného velitelství (NORAD). Důležitým prvkem se zde stalo propojení velkého množství rozptýlených radarů. IPTO vedl J. C. R. Licklider, který v sítích viděl velkou budoucnost.
J. C. R. Licklider
V roce 1957, kdy se stal viceprezidentem BBN (Bolt Beranek and Newman) Technologies, zakoupil Licklider do BBN počítač PDP-1 a brzy poprvé veřejně předvedl sdílení výpočetního času superpočítače. Do IPTO nastoupil Lawrence Roberts, který na základě práce Paula Barana doporučil použít v sítích přepínání paketů namísto přepínání celých obvodů. Vědci tak urychlil svoji práci, když začaly být postupně superpočítače propojovány mezi sebou a spolu s terminály a mohlo tak docházet ke sdílení výpočetního času těchto systémů.
BBN bylo zvoleno pro stavbu první větší sítě a tak k prvnímu trvalému spojení dvou velkých uzlů došlo 21.11.1969, v prosinci již v síti byly čtyři uzly. Všechny používaly IPM (Interface Message Processors), což byly malé počítače zastávající funkci routerů; komunikovaly prostřednictvím modemů o rychlosti až 50 Kbit/s. Síť se nadále rozšiřovala, v březnu 1970 dosáhla východního pobřeží USA, když se připojilo samotné BBN. V červnu v ní bylo 9 uzlů, v prosinci 13, v září 1971 již 18 (plus 23 hostů), 29 v srpnu roku 1972 a 40 v září 1973. Z toho již dva uzly byly propojeny přes satelit. Kolem června 1974 existovalo 46 uzlů, za rok již 57. V roce 1981 počet hostů vzrostl na 213, přičemž jeden nový host byl připojen každých 20 dní.
ARPANET v září 1981
Na začátku roku roku 1983 došlo k přechodu z protokolu NCP na TCP/IP a později se od ARPANETu oddělila vojenská síť MILNET, zůstalo tak 68 uzlů. V roce 1985 vznikla americká Národní vědecká nadace (NSF, National Science Foundation), která zřídila univerzitní síť NSFNET s připojením o rychlosti 56 kbit/s. O rok později vzrostla díky NSF rychlost spojení na 1,5 Mbit/s. V létě 1989 došlo k propojení s komerční sítí MCI Mail. Následně začala vlna propojování s dalšími takovými sítěmi a zřízování prvních ISP (Internet Service Provider, poskytovatelů připojení do Internetu) a roku 1990 byl Internet volně zpřístupněn.
[SIZE="4"]World Wide Web[/SIZE]
Služba World Wide Web (WWW) je dnes nejvyužívanější službou Internetu. Jedná se o vůbec nejznámější službu, proto je často zaměňována s celým Internetem, avšak skutečně se jedná jen o službu skrze Internet distribuovanou. Dalšími takovými službami jsou e-mail (první zpráva byla odeslána již roku 1971 a do roku 1973 již e-maily tvořily 75 % komunikace v síti ARPANET) či přenos souborů (specifikován a zaveden formou FTP roku 1973).
Oproti tomu služba WWW byla vytvořena až o mnoho později, roku 1989 ji navrhnul sir Tim Berners-Lee v Evropské organizaci jaderného výzkumu (CERN); publikována byla roku 1992 a 30.4.1993 prohlášena za veřejnou. WWW je definován jako systém hypertextových dokumentů, vzájemně propojených hypertextovými odkazy, ke kterým lze pomocí protokolu HTTP (Hypertext Transfer Protocol) přistupovat skrze síť Internet a prohlížet je programy zvanými webové prohlížeče.
Bernes-Lee také vytvořil první prohlížeč a spustil první webový server. V říjnu roku 1994 opustil CERN a založil W3C (World Wide Web Consortium) na MIT/LCS (Massachusetts Institute of Technology/Laboratory for Computer Science, Massachusettský technologický institut/laboratoř pro počítačový výzkum) za pomoci DARPA a Evropské komise. Konsorcium dohlíželo a nadále dohlíží na vývoj HTTP, standardizaci WWW, HTML a další jazyky.
[SIZE="4"]Webový prohlížeč[/SIZE]
Webový prohlížeč je program, který dokáže zobrazovat hypertextové dokumenty, umístěné na počítačích v Internetu, internetech či sítích LAN/WAN. Dnes je již záběr prohlížečů daleko rozšířenější, dokáží zobrazovat dokumenty napsané v řadě programovacích a skriptovacích jazyků, včetně textových dokumentů, tabulkových sešitů apod., zobrazují obrázky a přehrávají audio či video soubory. Samozřejmě již první prohlížeče obsahovaly i FTP klienta a stále častěji dnešní prohlížeče mají i e-mailového klienta (či další klienty jako torrent apod.), navíc je lze používat i jako průzkumníka lokálních disků.
[BREAK=První prohlížeče]
[SIZE="3"]WorldWideWeb[/SIZE]
Jak bylo řečeno na předchozí stránce, WorldWideWeb byl prvním webovým prohlížečem. Publikoval jej 26.2.1991 Berners-Lee. Jednalo se zároveň o WYSIWIG (What You See Is What You Get, co vidíš, to dostaneš) HTML editor a pracoval na platformě NeXTSTEP. První funkční verze se však objevila již 25.12.1990 a zpočátku putovala pouze mezi kolegy Berners-Leeho, z nichž někteří se později do vývoje prohlížeče zapojili. Některé prvky prohlížeče byly později zapracovány do jazyka C, tvořící API libwww. Později, 30.4.1993, byl WorldWideWeb uvolněn nejprve pod GNU-GPL a později public licence.
Co se týče schopností prohlížeče, kromě HTTP samozřejmě obsahoval i klienta pro FTP. Uměl zpracovat některé styly a stahovat a otevírat všechny soubory, které tehdejší systém NeXT, tzn. PostScript, zvukové a videosoubory a další. Obrázky byly nejprve otevírány v dalším okně, později přímo v okně se stránkou. Několik málo informací o něm autor sděluje na stránce W3C.
[SIZE="3"]Erwise[/SIZE]
Erwise, uvolněný v dubnu 1992, byl první prohlížeč pro systém jiný než NeXT s grafickým uživatelským rozhraním (Graphical User Interface, GUI), konkrétně pro Unix s X Window systémem. Stáli za ním čtyři studenti Helsinské technologické univerzity (Helsinki University of Technology) - Kim Nyberg, Teemu Rantanen, Kati Suominen and Kari Sydänmaanlakka.
Vývoj byl ukončen po jejich promoci, kdy přešli k dalším projektům. Tim Berners-Lee se je sice snažil přesvědčit, aby pokračovali, ale bez finanční podpory to nezvládli a sám Berners-Lee pokračovat nemohl, neboť zdrojový kód (ke stažení) byl ve finštině.
[SIZE="4"]Mosaic[/SIZE]
Mosaic byl hlavní prohlížeč, který stál za masovým rozšířením služby World Wide Web. Představen byl 22.4.1993, jeho vývoj však započal již koncem roku 1992; oficiální ukončení podpory nastalo 7.1.1997. Napsán byl v jazyce C, co však hlavně stálo za jeho rozšířeními byla jeho multiplatformovost. Mosaic běží na systémech Unix a Mac OS, od verze 3.0 i Windows.
Tvůrci Mosaicu jsou Marc Andreessen a Eric Bina, kteří jej naprogramovali pro Unixové uživatele v NCSA (National Center for Supercomputing Applications, Národní centrum pro aplikace supercomputingu). Prohlížeč již narozdíl od WorldWideWebu zobrazoval obrázky přímo v textu, ne v separátním okně. Za oblibou Mosaicu jistě stojí i jeho GUI, které není příliš odlišné od dnešních prohlížečů. Prohlížeč uměl posílat/stahovat soubory pomocí FTP a také odesílat e-maily.
Spolu s lidmi z NCSA byla založena Mosaic Communications Corporation, brzy přejmenovaná na Netscape Communications Corporation, která vytvořila známý Netscape Navigator. Zdrojové kódy Mosaicu bylo možné si licencovat, pro nekomerční použití s některými omezeními zdarma, Mosaic se však Open Source nikdy nestal; i po ukončení podpory některé týmy vyvíjely (a dosud vyvíjí) prohlížeč pro X Window System. Společnost Spyglass si následně licencovala značku Mosaic, prohlížeč však napsala vlastní. Později byl tento licencován nejprve za dva a později dalších osm milionů amerických dolarů Microsoftem a přejmenován na Internet Explorer. Další podrobnosti o prohlížeči lze nalézt na stránce NCSA, kde jej lze i stáhnout.
[SIZE="3"]ViolaWWW[/SIZE]
Prohlížeč ViolaWWW vytvořil Pei-Yuan Wei v roce 1992. Předcházely mu však již pokusy s HyperCard na terminálech MAC a později Viola 0.8, představená roku 1991, stále však určená pro lokální sítě. Až teprve e-mail od Berners-Leeho o službě WWW dal Weiovi možnosti k vytvoření programu, který bude zobrazovat programy rozeseté v Internetu. ViolaWWW sice běžela stále jen pod Unixem, přesto ale vlastně ještě před Mosaicem položila mnoho základů, kterých využívají všechny dnešní prohlížeče. Používala již totiž tabulky a dokázala zobrazit jednoduché styly a naksriptované objekty.
Zajímavostí je žaloba, podaná na Microsoft ze strany Eolas Technologies (společnost, kterou založil Michael David Doyle, výzkumník Kalifornské univerzity) a Kalifornské univerzity z důvodu porušení patentů pro funkci plug-in. Microsoft pak měl zaplatit 521 milionů dolarů, rozhodnutí bylo ale později zrušeno a po opakování procesu Microsoft vyhrál. Patentový úřad také patent zrušil s tím, že i dle W3C byla tato možnost popsána dříve, než si ji univerzita patentovala a následně předala patent Eolas Technologies.
[SIZE="3"]Cello[/SIZE]
Prohlížeč významější jen tím, že byl určen výhradně pro Windows 3.1. Stál za ním Thomas R. Bruce z Cornellovy právnické školy. V době jeho vytvoření (8.6.1993) totiž nebyl prohlížeč pro systém Windows, po vypuštění Netscape Navigatoru a vytvoření Mosaicu pro Windows však zájem o něj ustal.
Poslední verze, 1.01a, byla vypuštěna 9.4.1994. Podrobnosti o prohlížeči lze nalézt na stránkách Cornellovy právnické školy, stáhnout jej je možné v achivu serveru evolt.org.
[SIZE="3"]Lynx[/SIZE]
Lynx byl a dosud ještě je poměrně hojně používaný webový prohlížeč a to i přesto, že byl představen již v roce 1992. Vyplývá to z jeho zaměření, jedná se totiž o textový prohlížeč pro příkazovou řádku. Za pvní verzí stojí skupina studentů (Lou Montulli, Michael Grobe a Charles Reza) na Kansaské univerzitě. Tato verze byla určená pro distribuci informací v rámci univerzitní sítě, do verze 2.0, představené roku 1993, již Montulli přidal přístup do sítě Internet.
Prohlížeč byl původně určen pro systémy Unix a VMS, záhy se objevila i verze pro Linux a později pro DOS, Windows a Mac OS X. Zdrojové kódy jsou k dispozici v rámci GNU GPL, extistuje tedy i verze pro klasický Mac OS, nazvaná MacLYNX, podobně jako pro BeOS, MINIX, QNX, AmigaOS a OS/2. Poslední stabilní verze tohoto v ISO C psaného prohlížeče je 2.8.6 z 11. října 2006. Více informací včetně lokací, odkud je možno prohlížeč stáhnout, je k nalezení na domovské stránce.
[SIZE="3"]IBM WebExplorer[/SIZE]
Jak je patrno z názvu, tento program pochází z dílen IBM, které samozřejmě nemohlo zůstat moc pozadu. V době svého vydání, v roce 1994, se jednalo o jediný nativní webový prohlížeč pro OS/2 Warp. WebExplorer již měl podporu pro HTML 3.0 s tabulkami, ačkoli bez rámců a přesměrování.
Prohlížeč také ještě neuměl HTTPS, JavaScript, progresivní JPEG, PNG a virtuální hosty, nebylo jej ještě ani možné vybavit plug-iny. Na druhou stranu měl přímo integrovánu podporu Java appletů a čtečku Usenet. Bylo jej také možné přepnout do prezentačního módu (což je u většiny prohlížečů dnes běžné); navíc byl vybaven throbberem (ikona s animací dle právě vykonávané činnosti, např. stahování) a bylo možné skriptovat pro něj v REXXu.
[BREAK=Netscape a ti druzí]
[SIZE="3"]Netscape[/SIZE]
[SIZE="1"]Záměrně je uveden název pouze Netscape, neboť historie je trochu složitější. Nebudu ale předbíhat, vše je postupně uvedeno níže.[/SIZE]
Již na předchozí stránce bylo řečeno, že Netscape Navigator má co do činění s Mosaicem. Stojí za ním totiž Marc Andreessen, který spolupracoval na Mosaicu a po promoci v roce 1993 odešel do Kalifornie. Tam potkal zakladatele Silicon Graphics, Jima Clarka, který s ním sdílel myšlenku na získání peněz z úspěchu Mosaicu. Tak založili v Mountain View v Kalifornii Mosaic Communications Corporation, později kvůli protestům Illinoiské univerzity přejmenovanou na Netscape Communications Corporation, ve které byl Andreessen viceprezidentem.
Mosaic Navigator 0.9
Dne 13. října 1994 společnost vydala první tiskovou zprávu, ve které oznámila, že Navigator bude pro všechny nekomerční subjekty zdarma a skutečně betaverze 1.0 byla volně stažitelná v listopadu 1994, jakožto stabilní verze 1.0 od 15.11.1994. Nicméně po dvou měsících se vše změnilo a volně bylo možné používat jen verzi 1.0 a to ještě pouze vzdělávacími nebo neziskovými institucemi. Verze 1.1, uvolněná 6.3.1995, tak tedy byla volně stažitelná pouze pro akademické a neziskové organizace.
Verze 1.22
Vše bylo ale krapet složitější, jelikož několik prvních verzí bylo také dostupných ve dvou provedeních - jako komerční a pak jako zkušební, která se lišila jen písmenkem N (např. 1.0N), upozorňující na to, že verze je zkušební a mělo by za ni být časem zaplaceno. Přibližně po roce byla tato myšlenka z pochopitelných důvodů zavržena a prohlížeč byl dostupný zdarma ke stažení či ve formě placené boxované verze na disketách (později CD). Ze začátku byla e-mailová podpora zdarma, to se ale asi po dvou letech změnilo jakmile počet žádostí přerostl únosnou mez.
Netscape se stal v prvopočátcích služby WWW poměrně oblíbeným díky svým možnostem nekomerčního použití. Rozšiřovat jej také začaly první weby a tiskoviny zabývající se počítači. Za rozšířením stojí i dnes u většiny prohlížečů již běžná věc, to jest zobrazování obsahu již během načítání. V roce 1994, kdy Netscape s touto funkcí přišel, to zdaleka nebylo běžné, a tak se stávalo, že uživatelé se museli i několik minut dívat na prázdnou stránku než se celý dokument stáhne. Ve fázi vývoje byl Navigator znám jako Mozilla, nemá to však nic společného s open source prohlížečem Mozilla.
Postupně se objevily cookies, rámce a JavaScript (ve verzi 2.0), které se později staly otevřenými standardy. Ač například cookies byly hodně kritizované, dnes jsou již naprosto běžné. Co však stojí za kritiku je fakt, který je živý dnes stejně jako před deseti lety; Netscape Navigator s tím, jak se stával minoritním prohlížečem, začal protlačovat web do podoby svých standardů, namísto aby se přizpůsobil. Problémeme se tak stala zpětná kompatibilita, která nebyla tak problémová v době velkého rozšíření Navigatoru, ale dělá problémy dnes, kdy si na starých verzích nelze prohlédnout takřka nic.
Verze 2.02
Verze Navigator 2.0, uvolněná v březnu 1996, přinesla e-mailového klienta Netscape Mail. Navigator byl dostupný v takřka stejné podobě pro řadu operačních systémů, jak pro Windows (3.1, 95, 98, NT), tak pro Unixové systémy (DEC, Sun Solaris, BSDI, IRIX, AIX či HP-UX) a později Linux. Začaly se také objevovat myšlenky na plně webový systém, nezávislý na operačním podsystému, zvaný Constellation. Myšlenka to byla pěkná, ale nevyšla, jelikož přišel Microsoft (viz dále).
Verze 3.04
Netscape si ještě držel Microsoft od těla verzí 3.0, vydanou v srpnu 1996, která přinesla mnoho vylepšení jako nové plug-iny, barvy pozadí pro tabulky, applety a podobně, avšak hůře na tom byla 3.0 Gold, která měla navíc několik funkcí oproti verzi Standard a HTML WYSIWIG editor. Byla totiž poměrně pomalá. Pak se vývoj zpomalil a poslední samostatná verze Netscape Navigatoru pro Windows byla 4.08.
Verze 4.8
Později přišel balík Netscape Communicator, kterýžto přinesl řadu zajímavých věcí, např. e-mailového klienta Netscape Messenger, komunikačního klienta Netscape Conference, HTML editor Netscape Composer apod. Za zmínku také stojí Real Player a moduly jako Flash player, které bylo možné vybrat jako součást instalace. Netscape si jím však podkopl nohy, jelikož oproti poslednímu Internet Exploreru od Microsoftu byl výrazně pomalejší (byl velmi náročný na paměť i procesor) a kvůli množství funkcí také méně stabilní. Nenapravila to ani verze 4.5, vydaná v říjnu 1998, jelikož jádro prohlížeče zůstalo stejné. Poslední verze balíku byla 4.79, vývoj verze 5.0 byl zastaven.
[SIZE="3"]Mozilla[/SIZE]
V únoru 1998 Netscape zveřejnil větší část svého Communicatoru jako open source a oprášiv název Mozilla, zřídil Mozilla Corporation, sestávající převážně ze zaměstnanců Netscape. Cílem bylo vytvořit Aplikační balík Mozilla (sestávající z WWW prohlížeče, editoru webových stránek a komunikačních programů), nyní nazvaný SeaMonkey. Ovšem již 24. listopadu téhož roku byla Netscape Communications Corporation odkoupena America Online (AoL) za 4,2 miliardy amerických dolarů. Později (15.7.2003) byl zrušen Netscape a od něj se osamostatnila Mozilla Foundation, přičemž AoL dopomohla finančně a pracovní silou pro zařízení všeho potřebného. Na balíku Mozilla je nyní založena spousta prohlížečů, některé tedy nyní ještě proberu. Takřka samozřejmostí je běh na mnoha systémech, jmenovitě Windows (od NT 4.0/95 po současné), Mac OS (X) a Linux.
[SIZE="3"]Netscape 6 - 9[/SIZE]
Jak byl řečeno, vývoj Netscape 5 byl zastaven kvůli příliš složitému kódu, bylo tedy rozhodnuto vydat verzi 6 založenou na Mozille. Ta spatřila světlo světa 14.2.2000, avšak jádro (Mozilla 0.6) ještě nebylo zcela hotové, jednalo se tedy o propadák, který byl náročný na paměť, pomalý a nestabilní a nijak neohrozil již pevně zakotvený Internet Explorer a to víceméně ani po dvou letech dalšího postupného vývoje po verz 6.2.3, vydanou 15.5.2002.
Verze 6.1
AoL stálo i za verzí 7.0, vydanou 29. srpna 2002. Založena byla na již mnohem lepším jádře Mozilla 1.0, avšak moc se tento program nerozšířil a to z jednoho prostého důvodu - objevily se další prohlížeče založené na Mozille, jako Firefox či Konqueror. Součástí byl opět balík programů a samotný prohlížeč měl GUI Gecko, avšak navíc bylo možné použít i Trident z Internet Exploreru, umožňující použití ActiveX (se všemi nevýhodami). V AoL se i po rozpuštění Netscape pracovalo na prohlížeči dál a poslední verze 7.2 spatřila světlo světa 17. srpna 2004.
Verze 7.2
Jako stabilní verze 8.0 se objevil Netscape Browser 8.0 19.5.2005, avšak jednalo se v podstatě o jen málo změněný Mozilla Firefox, přinesl tedy stejné výhody i problémy. Opět bylo možné použít Gecko či Trident IV. Nakonec se 15. října 2007 objevil Netscape Navigator 9.0, jedná se ale vlastně jen o přebarvenou kopii Mozila Firefoxu 2.0, lze tedy využívat zásuvné moduly pro tento program.
Verze 9.0.0.6
[SIZE="3"]Firefox[/SIZE]
Jako první začali na Firefoxu pracovat Dave Hyatt a Blake Ross, kteří se domnívali, že sponzoring Netscape a přebytečné funkce Mozillu dostávají někam, kam by neměly. Vytvořili tedy samostatný prohlížeč, o kterém zamýšleli, že by se stal náhradou za balíček Mozilla. Na začátku března tak celá Mozilla organization přešla z vývoje Mozilla balíčku na Firefox a poštovní klient Thunderbird. Zpočátku byly problémy s názvem, neboť Phoenix se pletlo s Phoenix Technologies, Firebird zase s databázovým projektem Firebird a tak po krátkém přejmenování na Mozilla Firebird zůstalo Mozilla Firefox.
Stabilní verze 1.0 byla představena 9. listopadu 2004, první betaverze 0.1 však spatřila světlo světa již 23. září 2002. Od začátku prohlížeč měl nastavitelnou nástrojovou lištu, panely a rychlé vyhledávání, od té doby přibylo mnoho funkcí, jako blokování vyskakovacích oken a obrázků, historie, správce hesel a stahování, zásuvné moduly a podpora pro ně a řada dalších. Po delší době (29.11.2005) se objevila verze 1.5, zlepšující JavaScript a CSS, přidávající podporu SVG a kanvas. To odstartovalo vlnu zájmu o tento prohlížeč, objevila se spousta zásuvných modulů, jako například hlasový modul či moduly s pohybovými gesty myši.
Následovala verze 2.0 dne 24.10.2006, která přinesla obovu sezení po pádu, řádek pro přímé zadání dotazu pro vyhledávače Google a Yahoo!, zlepšení bezpečnosti (s filtry proti phishingu) a další. Další větší balík byl 2.0.0.17, poslední z řady 2 (vyšel 23.9. tohoto roku) s řadou bezpečnostních záplat. Již předtím, 17.6. tohoto roku, přišla stabilní verze 3.0. V průběhu času se také vyvíjel GUI Gecko, nyní ve verzi 1.9. Nyní Firefox (všechny verze) zaujímá asi pětinu trhu s prohlížeči.
Verze 3.0
Mozilla Firefox je nyní stále oblíbenější, zejména díky větší bezpečnosti oproti nejrozšířenějšímu Internet Exploreru, opravy chyb jsou dle statistik vydávány rychleji a je jich spíše méně s menší závažností. Oproti nejnovější verzi IE 7 je Firefox také méně náročný na paměť a při zavedení některých komponent již při startu systému i rychleji startuje. Pravdou je, že na dnešních počítačích není problém, na starší stroje je však Firefox stále náročnější a s více panely je na některých práce časem až nepříjemná. Stále více uživateli i odborníky je to však aplikace doporučovaná, zejména v porovnání s IE a osobně se k doporučení s chutí přidám.
[SIZE="3"]Flock [/SIZE]
Flock vychází z Firefoxu, narozdíl od některých dalších podobných však má i upravený GUI. Je otevřený v rámci Mozilla licence a je tak nabízen zdarma. Jeho hlavní optimalizace tkví v integraci sociálních sítí, jako Facebook, YouTube, Flickr, Blogger a dalších.
Verze 1.2.7
Poslední stabilní verze je 1.2.6, vydaná 12.9. tohoto roku. Tato verze ještě vychází z Firefoxu 2, proto je paměťově náročnější. Podle některých je také chybovější. Více na domovské stránce.
[SIZE="3"]K-Meleon[/SIZE]
K-Meleon vychází z Mozilly a založen je na GUI Gecko, ovšem s využitím nativního API Windows. To prozrazuje, že určen je pro systémy Windows a díky použití jeho API je méně náročný na prostředky, práce s některými staršími počítači je tak příjemnější (což mohu osobně potvrdit).
Verze 1.5.0
Bohužel není podporována většina zásuvných modulů Mozilly/Firefoxu, na druhou stranu umí K-Meleon již v základní verzi pohybové příkazy myší a zásuvné moduly má vlastní. Má také flexibilní nastavení všech panelů a lišt, ač je možné ho provádět převážně jen úpravou konfiguračních souborů. Poslední stabilní verze je 1.5.0 (z 8. srpna tohoto roku); díky možným ručním úpravám konfiguračních souborů si uživatelé vytvořili mnoho přenosných verzí. Více na domovské stránce.
[SIZE="3"]Galeon[/SIZE]
Galeon je opět prohlížeč postavený pro GNOME. V době jeho vzniku bylo jeho moto „Web a jen Web“, což sice dnes může znít prachobyčejně, nutno si ale uvědomit, že v době vzniku (v červnu 2000) byly rozšířené hlavně veliké a pomalé balíky, jako výše popsaný Netscape Communicator. Galeon byl první takový prohlížeč, který omezil přebytečné funkce a zaměřil se jen na zobrazování webu (a samozřejmě FTP klienta).
Z významějších funkcí přinesl „chytré záložky“, které bylo možné zobrazit formou panelu. V roce 2002 se tým Galeonu rozpadl a vznikla odnož epiphany, zatímco původní tým Galeonu uknčil jeho vývoj roku 2005, přičemž nadále šel cestou úpravy epiphany. Poslední stabilní verze je 2.0.6, více informací na domovské stránce; dostupný je v rámci GPL.
[SIZE="3"]epiphany[/SIZE]
Epiphany je určený pro Linux s GNOME nebo Mac OS X. Zajímavostí však je, že autoři nabízejí i testovací verzi (2.21.4), vytvořenou s použitím WebKitu; od verze 2.26 má být epiphany vyvíjen již jen na WebKitu. Prohlížeč nevyužívá API XUL z Mozilly, ale přímo API GNOME, je tak jednodušší a méně náročný na prostředky.
Epiphany je vyvíjen se zaměřením na přehlednost, jednoduchost a snadnost obsluhy. Jeden z největších rozdílů oproti dalším prohlížečům jsou kategorizované záložky namísto hierarchického členění (podobně jako u složek). Záložky tak mohou být ve více kategoriích, navíc existuje speciální kategorie pro často používané nebo nezařazené záložky. Za epiphany stojí Marco Pesenti Gritti, mj. iniciátor Galeonu, vyvíjen je právě z Galeonu. Poslední stabilní verze je 2.24.0.1, více informací na domovské stránce. Dostupný je v rámci GNU GPL.
[BREAK=Internet Explorer a druhá válka]
[SIZE="3"]Internet Explorer[/SIZE]
Microsoft si hned v počátečním rozmachu služby WWW uvědomil, jakou moc v sobě skrývá dominantní webový prohlížeč. Může totiž svým způsobem protlačovat pro firmu vhodné standardy a spolu s vyhledávači a dalšími službami znamenat nemalé zisky. Projekt Internet Explorer (IE), byl započat již v roce 1994 za vedení Thomase Reardona a Benjamina Slivky, kdy Microsoft od Spyglass, Inc. zakoupil licenci na Mosaic. Licence byla formou měsíčních poplatků a procent ze zisků mimo Windows. Nebyl by to však Microsoft, kdyby IE 1.0, představený v srpnu 1995, kromě balíčku Microsoft Plus! (Internet Jumpstart Kit), nedodával zdarma jako součást OEM verze Windows 95 a později IE 1.5 jako OEM NT. Spyglass, Inc. podal žalobu a vyhrál ji.
Zpočátku na vývoji pracovalo jen šest lidí, časem se ale okruh začal rychle rozrůstat. Zajímavostí také je, že dlouhou dobu (do verze 5.0) IE běželo i na Unixu a Macintosh, což ale není tak nelogické, Microsoft potřeboval uživatelskou základnu. IE 1.5 již zvládal jedodušší tabulky.
Verze 1.0
Následoval IE 2.0 v listopadu 1995, určený pro Windows 3.1, 95, NT 3.5 a 4.0; přímo obsažen byl ve Windows 95 OSR 1 a Internet Starter Kit for Windows 95 na začátku roku 1996. Přibyla podpora SSL, cookies, VRML, RSA a novinkových skupin.
Verze 2.0
V srpnu 1996 přišel IE 3.0, který již získal značně větší popularitu. Nebyl již založen na kódech Spyglass a jako první z důležitějších prohlížečů mšl podporu CSS, byť jen částečnou. Přinesl i ActiveX, Java applety, multimediální obsah a systém PICS (Platform for Internet Content Selection, platforma pro selekci internetového obsahu) pro metadata. IE 3.0 byl součástí Windows 95 OSR 2; na vývoji již pracovalo kolem 100 lidí, avšak již obsahoval několik závažných mezer.
Verze 3.0
S verzí 4.0, představenou v září 1997, se zvýšila integrace do systému, neboť byla zprovozněna funkce Active Desktop, která zůstala až do Windows 98 SE, avšak moc využívána nikdy nebyla. To se stalo terčem kritiky a později byla taková integrace při samostatné instalaci znemožněna, zůstala ale při instalaci se systémem. IE 4.0 již byl použitelný i na Windows 98; důležitá se stala i správa skupinových polotiky, umožňující některé funkce prohlížeče uzamknout pro uživatele s nižším oprávněním. IE 4.5 již neběžel na 68k počítačích Mac, avšak měl jednodušší 128bitové šifrování. Spolu s vlastními nedostatky Netscape 4 se stal IE 4 počátkem konce pro Netscape.
Verze 4.0
IE 5.0 byl poslední verzí s podporou pro Unix a Mac, uvedenou do světa 18.3.1999 a obsaženou ve Windows 98 SE. Tato uměla texty psané zprava, znaky ruby, XML, XSLT a možnost uložení do MHTML. IE 5.01 s opravenou chybou přišel v prosinci a nasazen byl do Windows 2000, IE 5.5 s upraveným náhledem tisku, CSS a HTML dle standardů a vývojářským API v červnu 2000 a obsažen byl ve Windows Millenium Edition. V této době již na prohlížeči pracovalo přes 1 000 lidí a roční náklay přesáhly 100 milionů dolarů.
Verze 5.0
Nejmasovějšího rozšíření se dočkal Internet Explorer 6.0, uvedený 27.8.2001, pár měsíců před Windows XP. Tento prohlížeč již měl vylepšené DHTML, rámce, částečnou podporu CSS level 1, DOM level 1 a SMIL 2.0, MSXML bylo inovováno na 3.0. Přišla nová verze Administračního kitu (IEAK), P3P (Platform for Privacy Preferences Project) a později integrace Messengeru a zejména nenáviděné odesílání chyb v XP. Později byl vydán Service Pack s opravou chyb, jakožto SV1 (SP2) pro XP.
Verze 6.0
Po dlouhých letech, 18.10.2006, přišel Internet Explorer 7. Obsahuje řadu oprav, podporuje trochu více webových standardů a také přináší „panelové surfování“. Mimo to také IDN (Internationalized Domain Name), antiphishingový filtr a další zlepšení bezpečnosti (například ActiveX se spouští v separátním procesu). Stáhnou se dá jako aktualizace pro Windows XP, napevno je ve Windows Vista a Server 2008. Později byla odstraněna ochrana Windows Genuine Advantage pro zvětšení počtu uživatelů mezi pirátskými verzemi systémů. Předpokládá se, že do konce roku Microsoft představí IE 8. Více informací o Internet Exploreru na domovské stránce.
Verze 7.0
Internet Explorer, používající engine Trident (v poslední verzi VI), oficiálně podporuje většinu standardů ohledně WWW, avšak v praxi je kritizován, že je tomu právě naopak. Navíc Microsoft implementoval řadu rozšíření, kvůli kterým obsah, optimalizovaný pro tento majoritní prohlížeč, měl dříve s alternativními prohlížeči (Opera, Mozilla a deriváty) problém. Dnes je situace taková, že často je naopak problém obsah bezproblémů zprovoznit na IE, zatímco jinde běží v pořádku.
Vývoj zastoupení IE v průběhu času
Mnohem větším problémem ale je bezpečnost; to, že IE je vlastně jakousi nadstavbou Průzkumníka sice znamená, že je méně náročný na systémové prostředky (neplatí již moc pro verzi 7), avšak je to i jednodušší cesta do systému, v průběhu času tak bylo objeveno opravdu veliké množství kritických chyb, které navíc MS opravuje pomalu. To bylo částečně napraveno verzí 7.0, která ale přinesla vlastní chyby. Navíc MS přidáním několika funkcí a změnou GUI (což byla samo o sobě velmi kritizovaná událost, až nakonec byla uvolněna verze s původním vzhledem, avšak vzhled IE 7 adoptoval Průzkumník v OS Vista) se podstatně zvětšila náročnost na prostředky. Po relativních letech klidu (2000-2004) tak začala druhá válka a v posledních letech podíl IE stále klesá.
[SIZE="3"]Maxthon[/SIZE]
Mathon je nadstavbou Internet Exploreru 6, proto je také poměrně nenáročný na systémové prostředky, použít ale může částečně i GUI Gecko. Je to vůbec jeden z velmi mála prohlížečů, který má panely, ale je možné jej rozumně používat i na dost starých počítačích se systémem Windows 98 (SE).
Verze 2.1.4.443
Stojí za ním Changyou, který si chtěl původně jen upravit IE k obrazu svému. Velmi oblíbený je v Číně, ale získává pomalu oblibu v celém světě. Pojme řadu zásuvných modulů pro IE i vlastních, mezi jinými např. modul pro pohybová gesta. Posledí stabilní verze je 2.1.4.443, více informací na domovské stránce.
[SIZE="3"]Opera[/SIZE]
Historie Opery je téměř tak stará jako celé služby WWW. Začala již roku 1994 výzkumným projektem ve společnosti Telenor, největší norské telekomunikační firmy. V roce 1995 (30. srpna) byly tyto aktivity přesunuty do zvláštní firmy, Opera Software. Zpočátku nebyl prohlížeč veřejně dostupný a figuroval pod názvem MultiTorg. Význam tkví v nasazení vícenásobného rozhraní, jinými slovy možnosti prohlížet více dokumentů současně ve vlastních podoknech v okně hlavní aplikace. Opera Software také jako jedna z prvních společností aktivně pracovala na implementaci standardů W3C.
Opera 2.0 byla jako shareware představena roku 1996. Dostupná byla pro mnoho operačních systémů, mj. Apple Macintosh, QNX a BeOS, 10. října 1997 byl spuštěn Projekt magic s cílem zjistit, kdo by si koupil Operu pro svůj primární systém a podle toho ji programovat pro onen systém. Existoval do verze Opery 4 a s jeho pomocí bylo možné získavat aktualizace.
Opera verze 3.62
První verze s podporou JavaScriptu byla Opera 3, představená 31.12.1997, verze 3.5 přidala v roce 1998 podporu CSS a možnost nahrávání souborů. Poslední verzí trojkové řady byla 3.62 12.5.1999, následovala 4.0 25.6.2000 pro Windows. Ta měla nové multiplatformní jádro Elektra a integrovaného e-mailového klienta. Dále verze 5.0, vydané 6.12.2000, byla první verzí Opery s adware namísto omezené doby pro bezplatné použití.
Verze 5.02
Opera 6.0, uvolněná 29.11.2001, přinesla nové funkce včetně podpory Unicode (ač až do verze 9 se tu a tam s kódováním objevily problémy) a jednoduchého rozhraní k již existujícímu vícenásobnému. Ještě předtím, 24. října, však Microsoft Opeře a dalším prohlížečům zakázal přístup k MSN. Po sérii výhružek antimonopolními žalobami o dva dny později Microsoft opět povolil ostatním prohlížečům přístup, avšak některé funkce v Opeře přesto nefungovaly. Problém s Microsoftem, který začal pomalu chápat ohrožení ze strany dalších prohlížečů, to však nebyl poslední.
Verze 6.0
Další, tentokráte již sedmá verze, dostala nový rychlejší a přehlednější kabát s názvem Presto, který nahradil Elektru. Přinesl zlepšené CSS, klientské skriptování a takřka plnou podporu HTML DOM (Document Object Model). V srpnu 2004 začalo testování verze 7.6 s hlasovým ovládáním, Hlasovým XML a funkcí fit to width (později představenou v 8.0), která byla zpočátku založená na CSS, později se stala interní technologií; umožňuje dynamické zmenšení textu a obrázků (či odstranění větších obrázků) tak, aby se dokumenty vešly na menší monitor. Jako finální verze nebyla představena.
Verze 7.02
V roce 2003 bylo MSN opět překonfugurováno, tentokrát aby bylo Operou zobrazováno se starou formátovací sadou z IE. Ostatní prohlížeče přitom dostaly sadu určenou přímo pro ně či alespoň tu z nejnovějšího IE. To způsobilo posun obsahu v Opeře až o 30 pixelů, což bylo bráno jako chyba prohlížeče, Opera Sotfware na to tedy odpověděla vytvoření edice, která namísto MSN zobrazobala bláboly s cílem ukázat, že prohlížeč a prohlížená stránka musí mít harmonický vztah. Microsoft později vše pro Operu 7 napravil (zobrazovala se s formátovací sadou z nejnovějšího IE), starší verze Opery ale měly smůlu.
Na konci roku 2004, v listopadu, pak ještě Opera Software odeslala do Microsoft e-mail informující o zasílání neúplného JavaScript souboru, kvůli kterému nebylo možné mazat obsah některých složek v Hotmailu. Microsoft nezareagoval ani na zaslání dopisu, což se nezměnilo minimálně do února 2005. V lednu 2005 byla Opera nabídnuta vyšším vzdělávacím institucím zdarma (původně bylo za 1 000 amerických dolarů neomezeně licencí), což sice dopomohlo k rozšíření, stále to ale nebylo ono kvůli reklamám; později alespoň bylo možné si vybrat mezi obrázkovými a textovými reklamami.
Verze 8.0
V dubnu 2005 (konkrétně 19.) se objevila osmá Opera, podporující SVG Tiny a uživatelský JavaScript a také zjednodušená. To na jednu stranu zlepšilo přehlednost, na druhou stranu byly některá pokročilá nastavení přesunuta, což se nelíbilo původním uživatelům. Tato verze také měla prezentační mód pro HTML nebo XML prezentace a také přinesla panely pro prohlížení samostatných dokumentů v takové podobě, v jaké je známe doteď. Velký krok kupředu znamenala Opera verze 8.5 a to hned ze dvou důvodů. Opera Software totiž představila Operu Mini pro mobilní telefony, což společnost dost proslavilo po světě a spolu s platbami od Google jako defaultního vyhledávače umožnilo 8.5 vydat jako zcela zdarma bez reklamy. Navíc byla opravena řada chyb se zobrazováním stránek a s bezpečností. Od té doby začal vzestup Opery, který vlastně trvá dodnes.
Verze 9.52
Poslední řadou je Opera 9, což je první prohlížeč pro Windows, Linux a BSD, který prošel testem Acid2. Verze přidala XSLT a úpravy v SVG. Dále se objevovala řada verzí, které vlastně jen opravovaly chyby, až do nedávno uvolněné (12.6.) stabilní verze 9.50 (Kestrel). Ta má vyplnit mezeru před příchodem řady 10 a využívá řady úprav, které se objeví i v následující řadě. Tato verze obsahuje řadu úprav CSS, SVG a dalších a má opraveného poštovního klienta, navíc také již obsahuje Adobe Flash player. Standardním vzhledem se stal Sharp s možností použít původní. Reálně však byla v mnoha případech velmi nestabilní a problémová, což se vyřešilo až ve verzi 9.51. Poslední stabilní verzí je 9.60, která po verzi 9.52 zrychlila chod programu (zejména zrychlila načítání stránek) a přinesla úpravy týkající se záložek a RSS; více informací na domovské stránce.
Momentálně se dle různých zdrojů pohybuje využití Opery v jednotkách procent, přibližně maximálně do 3 %. Opera se totiž nedostává do širokého povědomí většiny běžných uživatelů (což jistě všichni znalejší znají), nicméně mezi znalejšími je spolu s Firefoxem (Mozillou) poměrně rozšířena. Někteří uživatelé mají Firefox či jeho obdobu i Operu zároveň. Nutno také započítat fakt, že Internet Explorer jako integrální součást Windows nelze jednoduše odinstalovat a tak je často také používán (neznalejšími) současně. Opera je podobně jako Firefox mnohem bezpečnější než IE, ve srovnání s Firefoxem je bezpečnost a doba vydání záplaty přibližně stejná (ač Opera je méně rozšířená a tak má poslední dobou spíše méně chyb, protože prostě není žádaným cílem a tak nejsou mezery ani tak hledány zločinci). Žádnou výraznější výhodu oba prohlížeče nemají, Opera má v sobě integrovány jednoduché klienty pro torrent síť a elektronickou poštu, jakožto pohybové příkazy v základní instalaci; Firefox má zase vše formou zásuvných modulů a navíc aktualizace neprobíhá formou reinstalace, ale jednoduché aktualizace z prohlížeče. Operu tedy jako Firefox s klidnou duší doporučím, použití ale závisí čistě na osobních preferencích a není třeba přehnaně se dohadovat který je lepší.
[SIZE="3"]Konqueror[/SIZE]
Konqueror je defaultním webovým prohlížečem, správcem souborů a průzkumníkem systému Linux s GUI KDE; dále pracuje pod Mac OS X. Jméno logicky pochází z názvů dvou konkurentů - nejdříve byl (Netscape) Navigator (navigátor), pak (Internet) Explorer (průzkumník) a nakonec Konqueror (conqueror=dobyvatel; K je zvoleno kvůli tradici nazývání u programů pro KDE). Prohlížeč není nepodobný IE, avšak dosti pracuje s panely a může být výrazně upraven.
Verze 4.1
Spadá pod GNU GPL a vyvíjen je v KHTML. Samozřejmostí je podpora HTML, JavaScriptu, Java appletů, CSS, SSL a dalších otevřených standardů. Implementovány má vyhledávací služby, zpřístupněné pomocí zkratek. Je poměrně rychlý a málo náročný na systémové prostředky, ač mohou nastat problémy u některých nesprávně napsaných stránek a některých zásuvných modulů. Z Konqueroru vychází balík WebKit, s jehož pomocí jsou napsány některé další prohlížeče. Poslední stabilní verze je 4.1.1, více informací na domovské stránce.
[SIZE="3"]Safari[/SIZE]
Prohlížeč Safari od Apple Inc. je primárně určen pro systém Mac OS X, jehož je součástí, avšak pracuje i pod Windows XP a Vista (od verze 3). Od svého vydání 7.1.2003 jeho obliba stále rostla, zejména co se Macintosh počítačů týče, neboť větší alternativa na nich neexistuje. Dnes se jeho zastoupení pohybuje až někde pod hranicí 10 %. Je však náročnější na systémové prostředky, podobně jako Opera.
Prohlížeč podporuje řadu dnes již běžných funkcí, samozřejmostí je „panelové surfování“, blokování vyskakovacích oken, správce hesel, automatické vyplňování formulářů, kontrola pravopisu, vyhledávání v historii apod. Safari je založeno na balíku WebKit a JavaScriptCore (vychází z JavaScript enginu v KDE). V poslední době bylo v Safari objeveno několik závažnějších chyb, většina je však již opravena nebo bude opravena ve verzi 4, která také bude založena na novějším a rychlejším engine SquirrelFish. Program je dostupný v rámci GNU LGPL, poslední stabilní verze je 3.1.9, více na domovských stránkách.
[SIZE="3"]Chrome[/SIZE]
Chrome od Google je zbrusu nový prohlížeč, starý pár týdnů, který si ihned po prvním vypuštění stáhlo a vyzkoušelo velmi mnoho lidí. Dnešní prohlížeče jsou vyjma ne moc dlouhodobě použitelného IE totiž velmi podobné, avšak Chrome slibuje alespoň zčeření vod, když už ne malou revoluci. Dostupný je v rámci licence BSD a sám je z velké části založen na WebKitu, ač vychází i z Mozilly a starého Netscape.
51. obrázek...
Vyvíjen byl s cílem na maximální nenáročnost na systémové prostředky a na jednoduchost, což se poměrně zdařilo. Každý dokument je otevírán v separátním procesu, při pádu jednoho tedy nejsou dotčeny zbývající. Výhodou i nevýhodou zároveň pak může být případné odswapovávání procesů. Poměrně dobře také splňuje standardy, již první verze prošla testy Acid1 a Acid2 a dosáhla slušného skóre v Acid3. Současná verze je 0.2.149.30, více informací na domovské stránce.
[BREAK=Závěrem]
Webové prohlížeče prošly za oněch více jak patnáct let velikým vývojem a dnes už si bez nich nedokážeme život představit. Od základního Internet Exploreru, který opravdu není radno používat trvale jako primární prohlížeč, protože prostě svých chyb má spoustu, což je od Microsoftu sice sebespásný krok aby nebyl obžalován z monopolizace nabídkou dokonalého prohlížeče, na druhou stranu ale nelogický krok kvůli jeho rozšíření, přes klasiky jako Mozilla a její klony, Safari a Operu až po nový Chrome, který ale má ještě spoustu svých much a je to zatím jen betaverze. Jak bude vývoj pokračovat není jisté; můžeme odhadovat, že IE bude i nadále ztrácet, je ale možné, že prohlížeče budou molochovatět a historie se bude opakovat s příchodem jejich lehkých náhražek.
