Takže teď se podělím o pár poznatků s nasazením a konfigurací PXElinuxu při zavádění různých systémů po síti:
Co se týká zavádění instalačních souborů Windows (které jsem tu řešil v předchozích příspěvcích), jako nejlepší řešení pro tento případ se mi jevilo použití nástroje wimboot, přičemž pěkný popis, jak na to, je zde. Abych to shrnul, na TFTP serveru mám rozbalené instalační DVD Windows a v konfiguračním souboru default mám toto:
Kód:
LABEL Windows7
MENU LABEL Instalace systemu Windows 7
TEXT HELP
Spusti instalaci ceske edice systemu Windows 7 Ultimate SP1 64 bitu.
ENDTEXT
COM32 linux.c32
APPEND wimboot initrdfile=Images/Instalacni_disk_Windows_7/Images/Instalacni_disk_Windows_7/boot/bcd,Images/Instalacni_disk_Windows_7/boot/boot.sdi,Images/Instalacni_disk_Windows_7/sources/boot.wim
Samozřejmě tam musí být nakopírovaný samotný soubor wimboot, který zajišťuje tuto funkcionalitu. Jeho umístění není důležité, jen je potřeba k němu patřičně nastavit cestu při spuštění příkazem COM32.
Výše uvedené může být bráno jako odpověď na můj dotaz z prvního příspěvku, zda lze instalaci Windows zavést nějak jinak, než MEMDISKem. Takže ano, lze, a jde to i bez použití speciálního WinPE. Jak kolega Ventero správně poznamenal, proč vytvářet něco, co už je vytvořený...
Ostatní věci (různá Live CD a WinPE) pak zavádím klasickým způsobem, jak jsem již uváděl v předchozím příspěvku.
Důležité upozornění:
V této souvislosti bych si dovolil upozornit "zaryté windowsáky", kteří s Linuxem nemají žádnou zkušenost (tak jako já před nedávnem), že Linux je citlivý na velikost písmen v názvech souborů a v cestě a navíc ještě se cesta udává s normálním lomítkem, nikoliv se zpětným, jako je to ve Windows. Současně je třeba upozornit, že zde popisovaný PXElinux nemá rád ani české a jiné speciální znaky, takže je nejlepší držet se staré DOSové konvence s tím, že je možno používat delší názvy souborů, než tomu bylo původně v DOSu (tam bylo omezení 8.3).
Odpovídat lze po přihlášení