1.9.2007 01:32
respexČR ráj nelegálního kopírování
Jak jistě víte, tak před několika týdny došlo v ČR k incidentu, který opět rozvířil debatu o nelegálním kopírování a stahování. Jde o případ Josefa Šubrta který vzal do kina kameru a pořízený záznam zveřejnil na internetu. Vysloužil si tím možná uznání internetové komunity, ale hlavně velký problém s policií.
Tento konkrétní případ velmi rozlítil ČPU – Českou protipirátskou unii, která podala trestní oznámení a odborníci z řad policie ho během tří dnů dopadli. Hrozí mu až pět let vězení, pokuta do pěti milionu korun nebo zabavení věcí. Je pravda, že postih je možná až přehnaný, ale náš trestní řád je dán a neznalost neomlouvá.
Jeho záznam si stáhlo přes sto tisíc lidí a společnost Bontonfilm odhadla, že ztráta na vstupném je deset milionů korun. Všem je jasné, že tento odhad je přehnaný, ale osobně společnost Bontonfilm docela chápu.
Pro porovnání kultur uvedu příklad z VB. Muž který čipoval PS3 přímo na výstavě dostal 250 hodin veřejných prací a podmínku. Je to ukázka toho, že v západních zemích je jiný pohled na tuto problematiku. Jsou poněkud vstřícnější, ale celkově jejich boj proti zločinům spojeným s pirátstvím atd. je někde jinde než u nás v ČR.
Z vlastních zkušeností vím, že v ČR stahuje opravdu každý a když jsem mluvil se svým přítelem z USA který žije střídavě i v Německu a VB, tak mi říkal o tom, že v těchto zemích je stahování mnohem větší tabu. Nemohl pochopit jak u nás může stahovat tolik lidí a že se nikdo nebojí případného vězení.
Na podporu Josefa Šubrta nyní vznikají petice. Je to opravdu chvályhodné, ale bohužel nechápu moc jejich význam, je mi líto. Tento muž se provinil a musí přijmout trest.
Kde se stahuje a přes co se stahuje
V oblasti stahování je nyní populární tzv. velká trojka. BitTorrent, DC a Rapidshare.
Nyní se rozepíšu o programu DC. DC je P2P nástroj, kde se dají stahovat a sdílet soubory s ostatními uživateli. Největší bum P2P sítí nastal ve spojených státech přibližně v letech 1998 až 2000. Nyní jejich obliba celosvětově klesá, ale v ČR se ještě docela drží, ale vrchol už mají za sebou.
Základní princip je velice jednoduchý. Pomocí nějaké klientské aplikace DC jako je DC++ nebo DC Strong, se připojíte na HUB (server), kde je připojené velké množství uživatelů. Tito uživatelé mají na sdílené soubory které mají uložené na svém hardisku. Největším problémem je, že pokud se chcete připojit na některé HUBY, tak musíte na sdílet také určitý počet dat.
Pokud už, ale naleznete něco co potřebujete nebo chcete a navážete spojení, tak probíhá spojení i bez pomoci hubu. Samozřejmě to probíhá i obráceně, pokud někdo nalezne něco u vás, ve vašich na sdílených souborech.
Program BitTorrent je také P2P nástroj pro distribuci souborů. Poprvé byl uveden v roce 2002 a jeho autorem je Bram Cohen. Nepřipojujete se na HUBY jako u programu DC, ale stahujete soubor, který odkazuje na vámi vyhledané soubory.
BitTorrent má více klientských aplikací.
• BitTorrent
• Azureus
• BitComet
• ABC
• BitLord
Jedním z největších fenoménů je RapidShare. Je to technologicky zřejmě nejdokonalejší způsob získávání dat na internetu. RapidShare provozuje firma Rapidshare AG Švýcarsko která neustále zvyšuje kapacitu úložišť, neustále vytváří nové služby a celkově je podpora velice dobrá.
A o co vlastně jde? Je to služba, která umožňuje stahování dat ze serverů RapidShare, které tam umístili jiní uživatelé. Můžete stahovat malé objemy dat, ale pokud chcete stáhnout něco objemnějšího je nutné zakoupení Premium účtu. Pokud ho vlastníte, můžete stáhnout 25 giga bajtů dat za pět dní.
Odkazy na soubory, které jsou umístěné na RapidShere nejsnáze seženete na různých webových forech, kterých je veliké množství.
Pro osobní potřebu ( už poněkud opotřebovaná fráze )
Nejednoznačnost českého právního systému v problematice nelegálního stahování může vést k různým dohadům a sporům. Bude tedy lepší si tuto problematiku, zjednodušeně přiblížit.
Autorský zákon ve svém § 30 dovoluje pro svou osobní potřebu zhotovit záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla bez souhlasu autora. U rozmnoženiny či napodobeniny výtvarného díla je ovšem nutné toto zřetelně označit, ale to nás nemusí trápit.
Data, jejichž obsahem je zejména audio (např. MP3 soubory), video či text, tak mohou být pro osobní potřebu bez jakýchkoliv problémů kopírována. Právo pořídit si takovouto kopii díla pro svou osobní potřebu pochopitelně trvá nejenom v případě autorských děl stažených z Internetu (např. souborů MP3, DivX), ale i v případě pořizování záznamu z televize, rádia či videa. Není tedy důvod se domnívat, že např. vytvoření kopie vašeho nového filmu, pro vaši osobní potřebu je nelegálního. Ale je nutné si zapamatovat, že pokud takto vytvořenou kopii budete dále rozšiřovat, nebo ji kupříkladu dáte k dispozici na internet, tak je to porušení autorských práv a hrozí vám postih ze strany vydavatele či autora.
Důležité je, ale vědět, že v případě počítačových programů, není vytvoření kopie povoleno (jedinou výjimkou je to, že by program tuto záložní kopii přímo vyžadoval). Tato část zákona mi přijde poněkud absurdní, ale záleží na vládě jak se k tomu postaví.
Proč se vlastně stahuje?
Tahle otázka je určitě nasnadě, ale je vlastně strašně banální. Když se podíváte do obchodu na ceny hudby a filmů, tak se nemůžete divit, že lidé stahují. V současné době to náš právní systém dovoluje, takže pokud se budu řídit danými pravidly, tak se není téměř čeho bát.
Vydavatelské společnosti všeobecně, se snaží o zlevnění, ale to nepomáhá. Kouzelná formulka ,,ZADARMO,, která se vznáší kolem stahování na internetu je přeci jen silnější. To potvrzují i statistiky které ukazují na to, že každé třetí album je stažené a já myslím, že je to možná ještě trochu jinak, každé třetí album je originál.
Pokud se společnosti nepřizpůsobí trhu a nebudou nabízet hudbu a filmy na internetu za mnohem a to myslím mnohem menší ceny, tak je čekají jen velmi malé zisky.
Rady závěrem
Pokud si z internetu stáhnete cd a nebo film, tak se nebojte. Jen si, ale vaše na stahované věci nechte hezky doma a nerozšiřujte je žádným způsobem. Hlavně nestahujte produkty které ještě nejsou v distribuci, to je samo o sobě trestným činem v lepším případě přestupkem. Tři druhy materiálů se nesmějí stahovat vůbec a to: počítačové programy, elektronické databáze a architektonické podklady ke stavbě.
Nebuďte hloupí, těch je už hodně. Musíte vědět co děláte.
Jak jistě víte, tak před několika týdny došlo v ČR k incidentu, který opět rozvířil debatu o nelegálním kopírování a stahování. Jde o případ Josefa Šubrta který vzal do kina kameru a pořízený záznam zveřejnil na internetu. Vysloužil si tím možná uznání internetové komunity, ale hlavně velký problém s policií.
Tento konkrétní případ velmi rozlítil ČPU – Českou protipirátskou unii, která podala trestní oznámení a odborníci z řad policie ho během tří dnů dopadli. Hrozí mu až pět let vězení, pokuta do pěti milionu korun nebo zabavení věcí. Je pravda, že postih je možná až přehnaný, ale náš trestní řád je dán a neznalost neomlouvá.
Jeho záznam si stáhlo přes sto tisíc lidí a společnost Bontonfilm odhadla, že ztráta na vstupném je deset milionů korun. Všem je jasné, že tento odhad je přehnaný, ale osobně společnost Bontonfilm docela chápu.
Pro porovnání kultur uvedu příklad z VB. Muž který čipoval PS3 přímo na výstavě dostal 250 hodin veřejných prací a podmínku. Je to ukázka toho, že v západních zemích je jiný pohled na tuto problematiku. Jsou poněkud vstřícnější, ale celkově jejich boj proti zločinům spojeným s pirátstvím atd. je někde jinde než u nás v ČR.
Z vlastních zkušeností vím, že v ČR stahuje opravdu každý a když jsem mluvil se svým přítelem z USA který žije střídavě i v Německu a VB, tak mi říkal o tom, že v těchto zemích je stahování mnohem větší tabu. Nemohl pochopit jak u nás může stahovat tolik lidí a že se nikdo nebojí případného vězení.
Na podporu Josefa Šubrta nyní vznikají petice. Je to opravdu chvályhodné, ale bohužel nechápu moc jejich význam, je mi líto. Tento muž se provinil a musí přijmout trest.
Kde se stahuje a přes co se stahuje
V oblasti stahování je nyní populární tzv. velká trojka. BitTorrent, DC a Rapidshare.
Nyní se rozepíšu o programu DC. DC je P2P nástroj, kde se dají stahovat a sdílet soubory s ostatními uživateli. Největší bum P2P sítí nastal ve spojených státech přibližně v letech 1998 až 2000. Nyní jejich obliba celosvětově klesá, ale v ČR se ještě docela drží, ale vrchol už mají za sebou.
Základní princip je velice jednoduchý. Pomocí nějaké klientské aplikace DC jako je DC++ nebo DC Strong, se připojíte na HUB (server), kde je připojené velké množství uživatelů. Tito uživatelé mají na sdílené soubory které mají uložené na svém hardisku. Největším problémem je, že pokud se chcete připojit na některé HUBY, tak musíte na sdílet také určitý počet dat.
Pokud už, ale naleznete něco co potřebujete nebo chcete a navážete spojení, tak probíhá spojení i bez pomoci hubu. Samozřejmě to probíhá i obráceně, pokud někdo nalezne něco u vás, ve vašich na sdílených souborech.
Program BitTorrent je také P2P nástroj pro distribuci souborů. Poprvé byl uveden v roce 2002 a jeho autorem je Bram Cohen. Nepřipojujete se na HUBY jako u programu DC, ale stahujete soubor, který odkazuje na vámi vyhledané soubory.
BitTorrent má více klientských aplikací.
• BitTorrent
• Azureus
• BitComet
• ABC
• BitLord
Jedním z největších fenoménů je RapidShare. Je to technologicky zřejmě nejdokonalejší způsob získávání dat na internetu. RapidShare provozuje firma Rapidshare AG Švýcarsko která neustále zvyšuje kapacitu úložišť, neustále vytváří nové služby a celkově je podpora velice dobrá.
A o co vlastně jde? Je to služba, která umožňuje stahování dat ze serverů RapidShare, které tam umístili jiní uživatelé. Můžete stahovat malé objemy dat, ale pokud chcete stáhnout něco objemnějšího je nutné zakoupení Premium účtu. Pokud ho vlastníte, můžete stáhnout 25 giga bajtů dat za pět dní.
Odkazy na soubory, které jsou umístěné na RapidShere nejsnáze seženete na různých webových forech, kterých je veliké množství.
Pro osobní potřebu ( už poněkud opotřebovaná fráze )
Nejednoznačnost českého právního systému v problematice nelegálního stahování může vést k různým dohadům a sporům. Bude tedy lepší si tuto problematiku, zjednodušeně přiblížit.
Autorský zákon ve svém § 30 dovoluje pro svou osobní potřebu zhotovit záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla bez souhlasu autora. U rozmnoženiny či napodobeniny výtvarného díla je ovšem nutné toto zřetelně označit, ale to nás nemusí trápit.
Data, jejichž obsahem je zejména audio (např. MP3 soubory), video či text, tak mohou být pro osobní potřebu bez jakýchkoliv problémů kopírována. Právo pořídit si takovouto kopii díla pro svou osobní potřebu pochopitelně trvá nejenom v případě autorských děl stažených z Internetu (např. souborů MP3, DivX), ale i v případě pořizování záznamu z televize, rádia či videa. Není tedy důvod se domnívat, že např. vytvoření kopie vašeho nového filmu, pro vaši osobní potřebu je nelegálního. Ale je nutné si zapamatovat, že pokud takto vytvořenou kopii budete dále rozšiřovat, nebo ji kupříkladu dáte k dispozici na internet, tak je to porušení autorských práv a hrozí vám postih ze strany vydavatele či autora.
Důležité je, ale vědět, že v případě počítačových programů, není vytvoření kopie povoleno (jedinou výjimkou je to, že by program tuto záložní kopii přímo vyžadoval). Tato část zákona mi přijde poněkud absurdní, ale záleží na vládě jak se k tomu postaví.
Proč se vlastně stahuje?
Tahle otázka je určitě nasnadě, ale je vlastně strašně banální. Když se podíváte do obchodu na ceny hudby a filmů, tak se nemůžete divit, že lidé stahují. V současné době to náš právní systém dovoluje, takže pokud se budu řídit danými pravidly, tak se není téměř čeho bát.
Vydavatelské společnosti všeobecně, se snaží o zlevnění, ale to nepomáhá. Kouzelná formulka ,,ZADARMO,, která se vznáší kolem stahování na internetu je přeci jen silnější. To potvrzují i statistiky které ukazují na to, že každé třetí album je stažené a já myslím, že je to možná ještě trochu jinak, každé třetí album je originál.
Pokud se společnosti nepřizpůsobí trhu a nebudou nabízet hudbu a filmy na internetu za mnohem a to myslím mnohem menší ceny, tak je čekají jen velmi malé zisky.
Rady závěrem
Pokud si z internetu stáhnete cd a nebo film, tak se nebojte. Jen si, ale vaše na stahované věci nechte hezky doma a nerozšiřujte je žádným způsobem. Hlavně nestahujte produkty které ještě nejsou v distribuci, to je samo o sobě trestným činem v lepším případě přestupkem. Tři druhy materiálů se nesmějí stahovat vůbec a to: počítačové programy, elektronické databáze a architektonické podklady ke stavbě.
Nebuďte hloupí, těch je už hodně. Musíte vědět co děláte.
