Kostičkování probíhá přece přes algoritmus, třeba průměrování. Pokud bych ale v algoritmu použil generátor pseudonáhodných čísel, byl by i ten jejich odkostičkovávač k ničemu. Takže pokud chci skrýt totožnost, je nejlepší mu dát přes ksicht černý flek, nebo Whistlerovu matku ;­)
Jako ukázka rekonstrukce z kamerových záznamů je to ale skvělé. Stejně jako např. Fourierovou transformací dokážeme z šumu vybrat signál, tady by to mohlo ze série snímků ­(a ne jenom jednoho­) udělat dost věrnou podobiznu.

"Nyní už asi nebudou tak moc směšně působit snahy seriálových vyšetřovatelů, kteří dokáží nekonečně zoomovat a zaostřovat rozkostičkovaný obraz v nízkém rozlišení.­"

Tak na tom se, řekl bych, nic nemění... Kde ta informace chybí, tam prostě nikdy ­"vytvořena­" jen tak nebude. A proto by ty seriály měly zůstat směšné napořád :­-­)

Trik tohoto algoritmu je v tom, že ví, že to je lidský obličej a na základě obrovské statistiky vygeneruje nový obrázek. A to tak, že tam vyloženě na patřičná místa nakreslí oči, nos, ústa atd. protože statisticky ví, jak by měly být velké podle barev v 8x8 obrázku, jakou by měly mít barvu, vzdálenost od sebe atd.

Nicméně musím uznat, že ty výsledky jsou působivé...