Hubble spatřil Icarus, hvězdu vzdálenou téměř 10 miliard světelných let

Hvězda s přezdívkou Icarus má označení MACS J1149+2223 Lensed Star-1, v čemž je zahrnuto označení kupy galaxií (MACS J1149) vzdálené od nás asi 5 miliard světelných let, (nejen) díky níž byla objevena. Je tak zřejmé, že jde opět o efekt gravitační čočky, který zesílil světlo přicházející od samotné hvězdy. Ovšem samotný Icarus není žádné ořezávátko, neboť patří mezi modré obry. 

 

 

Icarus je tak podobného ražení jako hvězda Rigel pozorovatelná v souhvězdí Orionu. Jde o hvězdy svítivosti III o maximální hmotnosti 150 Sluncí, které již vyčerpaly vodík ve svém jádře, a tak už opustily hlavní posloupnost. Jde také o hvězdy se svítivostí asi 10.000x větší než Slunce s povrchovou teplotou až 50.000 K (nebo °C, to už je v takovém případě jedno), které ve svém stavu vydrží fungovat jen velice krátkou dobu, a to několik milionů let, po čemž obvykle explodují v supernovu. 

 

Vysoká svítivost Icara v kombinaci s efektem gravitační čočky způsobila, že Hubble spatřil tuto hvězdu ze vzdálenosti alespoň 100x větší, než z jaké se podařilo kdykoliv předtím identifikovat jednotlivou hvězdu. Do toho se ale nepočítají exploze supernov či jiné podobné krátkodobé události. Je také zřejmé, že Icarus už dávno neexistoval i v době, kdy se utvářela Sluneční soustava, však do objektivu Hubbleova teleskopu zasvítil z doby, kdy byl vesmír starý "pouze" 4,4 miliard let. 

 

Právě díky tomu si ale astronomové slibují lepší nahlédnutí do doby Icara, na tvorbu tehdejších hvězd, ale také na složení galaktických kup a na podstatu temné hmoty. 

 

 

Icarus byl také pochopitelně objeven čirou náhodou, a to ve snaze pozorovat supernovu Refsdal, jejíž obraz měla zvětšit právě kupa galaxií MACS J1149, ovšem namísto ní se objevil jiný objekt, s nímž astronomové nepočítali. Analýzou spektra od přicházející hvězdy bylo určeno, že nejde o další supernovu nebo jiný explodující objekt, ale o stálou hvězdu. Astronomové ale měli tentokráte dvojnásobné štěstí, neboť do dráhy světla z Icara se vloudil ještě jeden objekt, který zařídil pomocí gravitačního mikročočkového efektu další zvětšení. Tímto objektem by mohla být nějaká neutronová hvězda nebo menší černá díra.

 

Budoucí teleskopy, jako JWST, by pak měly poskytnout pohled na podobné události a vzdálené objekty daleko častěji, než dokáží dnešní teleskopy. Nicméně start JWST by bohužel opět odložen, a to až na rok 2020. 

 

Zdroj: Astronomy