I planeta Merkur má své ledovce, jak vznikají?

Merkur obíhá kolem Slunce téměř v jen třetinové vzdálenosti co Země, i když má o proti ní velice výstřednou dráhu, která jej zavede v perihéliu na vzdálenost jen 0,3 AU a v aféliu na 0,47 AU. Proto se nelze divit, že průměrná teplota na povrchu je asi 170 °C, jenomže Merkur na rozdíl od Venuše a Země téměř nemá atmosféru, respektive má zanedbatelný atmosférický tlak, takže to, co není přímo vystaveno Slunci, rychle chladne. 

 

 

Minimální teploty na povrchu Merkuru díky tomu dosahují i pod -180 °C a pokud se najde místo, které je neustále ve stínu, může v něm velice snadno existovat i led podobně jako na našem Měsíci. A stejně jako tam i na Merkuru v tomto ohledu hrají velkou roli krátery, a to samozřejmě ty poblíž pólů, čemuž přispívá také jen 3,38° sklon Merkuru ke slunečnímu rovníku. Najde se tak dost míst, kde může v neustálém stínu okrajů kráterů existovat teplota hluboko pod nulou, a tedy i vodní led. Kde se ale ten vezme? 

 

K tomu posloužil počítačový model vytvořený Jamesem Fastookem a jeho týmem. Jde konkrétně o University of Maine Ice Sheet Model (UMISM), který nejdříve posloužil ke stejnému účelu v případě Země a Marsu, ale nyní byl adaptován pro Merkur. 

 

Předpoklad je ten, že Merkur akumulovat vodu a led alespoň po dobu posledních 50 milionů let a výsledkem jsou místa s ledovou pokrývkou silnou až 50 metrů. Atmosféru z toho opravdu podezřívat nemůžeme, ovšem to stejně jako v případě Měsíce není překážka. Simulace ukázaly na nejpravděpodobnější zdroj, a sice na led bohaté komety a případně jiná tělesa dopadající na Merkur z okolního vesmíru. 

 

Dle Fastooka pak voda z těchto objektů postupně putuje po povrchu planety, než se vytratí, nebo naopak dostane do vhodných chladných míst, kde je zadržena a neohrožována Sluncem. Model ukazuje na to, že tak skončí asi 15 procent vody, která se na planetu dostane. 

 

Model UMISM pak byl ještě využit pro zkoumání toho, jak horký povrchový terén ovlivňuje chladná místa v kráterech a zjistilo se, že teplo prostupující terénem je právě důvod toho, že se led v kráterech trošku mění a pohybuje. Bez toho by se prostě ukládal, aby se poté už nehnul. 

 

Zdroj: Astronomy