Jak se rodí a zanikají sluneční erupce? Podívejte se na animaci

Na animaci slunečních erupcí se můžeme podívat konkrétně díky práci Matthiase Rempela z National Center for Atmospheric Research a Marka Cheunga ze společnosti Lockheed Martin. 

 

 

Sluneční erupce jsou projevem nahromaděné energie ve sluneční koroně až chromosféře. Plazma se prudce zahřeje, elektrony i protony urychlí a vytvoří se tím silné elektromagnetické záření v celém příslušném spektru, čili od dlouhých rádiových vln až po gama záření. Uvolněná energie se pak rovná výbuchu milionů vodíkových bomb v řádu minut, i když někdy to trvá i déle. 

 

 

Nová simulace vůbec poprvé detailně ukazuje celý životní cyklus sluneční erupce od postupného shromáždění energie až po její uvolnění. Klíčové jsou v ní také barvy, které znázorňují teploty. Fialová představuje teploty kolem 1 milionu kelvina, červeně se pak ukazuje plazma s teplotou mezi 1 a 10 miliony K a zeleně to nejteplejší plazma nad 10 milionů K. 

 

Co se tedy z videa dozvíme? Sluneční erupce začíná zpravidla v místech slunečních skvrn, kde se vytvoří silné magnetické oblouky, které zachytí a zahřejí plazma na několik milionů K. Je přitom jasně vidět, že nejteplejší plazma je na vrcholu oblouku a směrem k povrchu Slunce chladne. 

 

Může přitom dojít k náhlému spojování magnetických oblouků, které vytvoří nové a mohutnější. Magnetická energie se pak náhle uvolní a ještě více zahřeje zachycené plazma právě i na teploty nad 10 milionů K a téměř ve stejný moment může vyslat část plazmatu směrem pryč od Slunce. Jak dobře víme, toto plazma se pak pohybuje rychlostí cca 1 milionu kilometrů v hodině. 

 

Právě koronární oblouky tvořené magnetickou silou zachyceným plazmatem jsou silný zdroj rentgenového a UV záření. Po vymrštění části plazmatu pryč od Slunce se to zbylé postupně zchladí a spadne zpět k povrchu jako koronární déšť. 

 

Nejde ale o model vytvořený pro širokou veřejnost. Má odpovídat tomu, co se na Slunci opravdu děje, takže autoři nyní budou moci otestovat, zda dokáže z výchozí situace předpovědět další průběh. Model tak budou srovnávat s pozorováním samotného Slunce a je zřejmé, že jednou by tento či jiný model mohl být velice užitečný. Silné výtrysky koronární hmoty jsou reálnou hrozbou pro satelity, elektroniku obecně i rozvodné sítě elektřiny. Mohly by vyřadit z provozu i velké transformátory, které nelze rychle nahradit, takže jsou s to způsobit nedozírné škody. Právě proto je důležité mít k dispozici nástroj, který dokáže takové nebezpečí odhalit co nejdříve, abychom se ně mohli připravit a to dokáže zajistit právě i přesný model. Dá se říci, že je pouze otázka času, než dorazí další silná vlna nabitých částic ze Slunce, která bude srovnatelná s Carringtonovou událostí v roce 1859 (právě Richard Carrington tehdy pozoroval velké sluneční skvrny). Tehdy ale silná geomagnetická bouře ještě neměla téměř co ohrozit. 

 

Zdroj: Astronomy