Je možné přežít ve vesmíru bez zdrojů Země?

Je naprosto jasné, že lidé se při dlouhodobých vesmírných expedicích budou muset naučit jednak šetřit s tím, co si vezou s sebou a pokud možno se také budou muset naučit využít na místě dostupné zdroje. Naše planeta nám poskytuje vše, co jinde není, nebo co lze získat jen s obtížemi: vodu, vzduch, potravu, gravitaci a ochranu před kosmickým/slunečním zářením. Dlouhodobé přežití jen na Zemi se přitom nepokládá za možné už kvůli tomu, že ji s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou opět čeká zásah asteroidu či komety, který spustí další vymírání. To je spíše jen otázka času. 

 

 

Stephen Hawking už to říká dlouho. Lidstvo musí pro zajištění své budoucnosti expandovat do vesmíru a jako nejpříhodnější místo se zatím jeví Mars. A je zřejmé, že lidé žijící na Marsu se nebudou moci spoléhat jen na zásobování ze Země, což je drahé a energeticky náročné. Součástí plánů na kolonizaci Marsu je tak i hledání cest k soběstačnosti, čili Earth Independence (nezávislosti na Zemi). 

 

Pro lidi na Marsu to znamená vodu, jídlo, obydlí chránící před radiací, zdroj energie a samozřejmě kyslík. Co se týče obydlí, zde se počítá s využitím tamního regolitu, čili vrchních hornin pro tvorbu cihel či prostě stavebních bloků. Oříšek bude ona ochrana před radiací a v tomto případě by mohly posloužit zbytky asteroidů s vysokým obsahem uhlíku, pokud se má opět použít na místě dostupný materiál. 

 

 

Voda je naštěstí ve vesmíru celkem běžná věc. Existuje i v temných polárních kráterech Měsíce, na mnoha asteroidech a na Marsu také, přičemž jako nejpříhodnější se jeví staré ledovce skryté pod povrchem. A pokud je k dispozici voda, pak máme to nejdůležitější pro výrobu kyslíku, přičemž recept je jednoduchý: voda + energie. Elektrolýzou se dá získat rozkladem vody zvlášť kyslík a vodík a pak můžeme dále tvořit metan jako raketové palivo. Kyslík se může získávat ještě přímo z atmosféry Marsu, a to z tamního oxidu uhličitého. Přesně o tom bude experiment MOXIE, jejž ponese další Mars rover americké NASA připravovaný pro rok 2020. 

 

Tím se dostáváme k energii, které bude i pro účel získávání dalších zdrojů zapotřebí opravdu hodně, přičemž tu by mohly zajistit velké solární farmy, což však znamená potřebu dopravit velké množství materiálu a pak tu máme jako alternativu či doplněk nukleární energii. Ta se zatím jeví jako nejvhodnější. 

 

nalevo zemská půda, uprostřed "marťanská" půda s hnojivy, vpravo bez hnojiv

 

Nakonec tu máme otázka jídla, přičemž v Nizozemí už proběhly experimenty s pěstováním s využitím půdy, kterou si vědci vytvořili na základě toho, co o Marsu víme. Ukázalo se, že v ní je možné pěstovat třeba i rajčata, přičemž z této půdy v experimentu i bez hnojiv vzešla rostlina, i když se jí nedařilo tak dobře jako v zemské půdě. Z velké části jde zatím o teoretické znalosti, které bude potřeba ještě podložit praxí. 

 

Co ale další zdroje, které nám Země poskytuje, jako především nerostné bohatství? Ve Space Engineers je to jednoduché, postavíme si rafinérii a produkční jednotku, ale v realitě je to poněkud složitější. Touto otázkou se zabývá také Jason Dunn a jeho firma Made In Space. Jason věří, že na Marsu budeme moci vyrábět téměř cokoliv, snad až na opravdu hi-tech produkty, jako je elektronika a chce se dodat, že zvláště nadějný je pro takové účely 3D tisk. Zatím ale jde jen o předpoklady toho, co by mělo být možné. Jinými slovy, technicky se to zvládnout dá, ale bude zapotřebí ještě mnoho práce a peněz, než budeme moci vůbec pomýšlet třeba na těžbu materiálu z asteroidů. 

 

Zdroj: Astronomy