Když ani čtyři monitory nestačí

Teď se podíváme na to, jak se operační systém MS Windows XP choval v situaci, kdy bylo k této konfiguraci připojeno 8 LCD panelů (tedy ke každé grafické kartě s dvěma výstupy dva LCD panely).


Jak je vidět ze screenshotu výše, tak hned po připojení byla samozřejmě nutná následná konfigurace pracovní plochy.
Ovladače ForceWare u každé grafické karty ukázaly korektně dva připojené LCD panely (v tomto případě byly všechny stejné, takže proto jejich shodné modelové značení).
U každé grafické karty a dvojice připojených LCD panelů je možné zvolit režim zobrazování: Single display (signál jde pouze do jednoho LCD panelu), Clone (oba připojené LCD panely zobrazují identický obraz), Horizontal Span (obraz se roztáhne na oba LCD panely v horizontálním směru - tedy vedle sebe), Vertical Span (obraz se roztáhne na oba LCD panely ve vertikálním směru - tedy nad sebou), Dualview (každý LCD panel zobrazuje rozdílný obraz).


Bez uspořádání může pracovní plocha představovat docela solidní chaos, přičemž odhadovat, kde se objeví kurzor po přejetí toho a toho okraje, je při takovém množství zobrazovacích jednotek docela o nervy. Takže v první řadě je třeba při vyšším počtu vhodně rozvrhnout uspořádání kabelů propojujících jednotlivé LCD panely a grafické karty a následně si v ovladačích tažením myši zobrazovací plochy srovnat do kýženého výsledku. Pro práci ve Windows je sice možné uspořádat zobrazovací plochy libovolně nezávisle na zapojení kabelů, ale v případě rozložené 3D akcelerace to však už svou roli hraje.


Při využití režimu Dualview u všech 4 grafických karet je možné tedy získat celkem 8 zcela samostatných zobrazovacích ploch (v případě námi použitých LCD panelů o celkovém rozlišení 5120 x 2048px), mezi kterými je možné pomocí klávesových zkratek snadno přepínat, kde se má daná aplikace zobrazit a není tedy nutné neustálé přetahování myší. Nehledě na to, že je možné dané aplikaci v nastavení přiřadit pracovní plochu, na které se má po spuštění automaticky zobrazit.
Využití režimu Vertical span naopak může najít uplatnění při práci s textem, procházení webových stránek, u programátorů - obecně při práci s dlouhými dokumenty. Ostatně předchozí screenshot to ukazuje jasně - i pouhé procházení adresářové struktury je tak mnohem přehlednější. Máme tak k dispozici 4 samostatné zobrazovací plochy (celkové rozlišení opět 5120 x 2048px) - ideální je však konkrétně pro tyto účely řešení v podobě větších LCD panelů v režimu Pivot, protože pak není v půli stránky přechod způsobený rámečky LCD panelů. Je samozřejmě možné uspořádání pomocí režimu Horizontal span - tedy že by se skloubila plocha 2 LCD panelů vedle sebe.


Při tak velkém počtu monitorů je dobré si v ovladačích karty zvolit, na jakém monitoru se bude otevírat nová aplikace. Ovladače ForceWare jdou ale ještě dále a umožňuji individuální nastavení pro zvolenou aplikaci. Není tedy problém, aby se například poštovní klient pouštěl na jednom monitoru a webový prohlížeč na jiném. Tím se ušetří čas s přemísťováním oken.


V další záložce (Desktop Management -> Desktops) je možné vytvořit virtuální plochy a klávesovou zkratkou mezi nimi přepínat. Použití v našem případě osmi monitorů je však dost sadomasochistické a jen těžko si v takovémto případě dokážu představit reálné využití této funkce. Naopak v případě, že máte "pouze" jeden či dva monitory, může tato funkce zpříjemnit a ulehčit práci.


Pro rychlou práci je důležitá i pohodlná správa oken. Díky tlačítkům, která se přidají do záhlaví okna (hned vedle standardního tlačítka pro zavření, maximalizování a minimalizování), je práce opět o něco efektivnější. Asi neužitečnější tlačítka jsou "přesunout okno na další monitor" a "maximalizovat přes všechny monitory". Také je možné zapnout funkci, kdy chytnete okno a doslova jej zahodíte na další monitor.