.jpg)
Moderátor facebookové skupiny Big Box PC Game Collectors tak zřejmě zavětřil možnost vydělat si prodejem zfalšovaných kopií velice starých her, jak ostatně ilustruje i následující snímek titulu Akalabeth na 5,25" disketě. Je tak zřejmé, že v tomto případě stačí mít přístup k potřebným disketám a především k tiskárně, která dokáže vytvořit víceméně věrné kopie příslušných manuálů či dalších tištěných materiálů. To ani nemusí být tak složité vzhledem k tomu, že na herním trhu se v 80. letech netočily ani zdaleka takové peníze jako dnes, čemuž odpovídalo i provedení originálních kopií. A navíc, Enrico Ricciardi je profesionální fotograf.
Akalabeth - prvotina Richarda Garriotta, tvůrce série Ultima
Sám Enrico Ricciardi v podstatě uznává, že se od něj do oběhu mohly dostat zfalšované kopie starých her, ale odmítá, že by je sám tvořil a že může jít spíše o staré pirátské kopie. Uznal to přinejmenším v případě hry Akalabeth, ovšem správce zmíněné skupiny Kevin Ng si od Ricciardiho pořídil také dungeon Temple of Apshai z roku 1979 a japonskou verzi Mystery House, o nichž také tvrdí, že jde nejspíše o padělky.
Ozývat se pak začali také další lidé, kteří byli dle vlastních slov podvedeni a nyní na to teprve přišli. Jistý Dominus of Exult si také koupil titul Akalabeth a poté, co pojal podezření, se pokusil starou disketu přečíst, aby zjistil, že na ní nic není. Není přitom nečitelná, je jen prázdná, čili nejde o to, že by obsah zničil zub času. Od Enrica se také tento zákazník dozvěděl, že by měl před komunitou o koupi této hry pomlčet, neboť by nebylo žádoucí, aby se o prodeji dozvěděl sám Garriott, čili je zřejmé, že se tímto způsobem mohl snažit zamaskovat prodeje většího množství padělků velice vzácných her.
Podvržené by pak měly být i ostatní hry ze série Ultima a v případě takovýchto sběratelských kousků už přitom nejde o drobné, ale i o tisíce dolarů, nicméně jako obvykle tu určuje cenu především sentiment a samozřejmě i stav předmětů.
Administrátoři Big Box PC Game Collectors uvádějí, že se jim dosud povedlo identifikovat prodeje zfalšovaných her v hodnotě alespoň 100.000 eur, nicméně je těžké skutečně stanovit, zda jde zcela jistě o podvrhy. Musí se totiž vzít v úvahu i to, že kopie her z 80. či dokonce 70. let nejsou vždy jedna jako druhá, neboť byly tvořeny ručně a baleny třeba jen v igelitových sáčcích s materiály, o které se postarala fotokopírka. A pokud by je tvořil někdo opravdu zručný s přístupem ke starému papíru, tiskárně/kopírce a disketám, mohly by připravit skutečně velice těžko rozeznatelné falzifikáty. Ale jak je tomu ve skutečnosti?
Lidé z Big Box PC Game Collectors říkají, že právě tisk je jednou ze slabých stránek prodaných kopií a že to vypadá, jako by i různé odřeniny či jiné známky poškození byly vytisknuty. A je tu také způsob tisku, jako třeba to, že jednobarevný tisk ve skutečnosti vytvořila tiskárna kombinující čtyři složky a jsou v něm také patrné artefakty, které ukazují na obrazovou kompresi souborů. Také štítky na disketách vypadají jako vytisknuté moderních tiskárnách a na kazetách se zase našly stopy po odstranění starých štítků, přičemž herní data se nenacházela na více kopiích, ne jen té výše popsané. Zkrátka existuje dost známek toho, že o originály skutečně nešlo.
Co to bude pro Ricciardiho znamenat, to se teprve uvidí. Ten se ale hájí prostě tím, že nikdy nikomu vědomě neprodal falzifikát, a tak se v podstatě sám staví do roli oběti těch, kteří mu měli dané hry dříve prodat.
Zdroj: PCGamer
