Konec dnešního internetu se blíží, EU odsouhlasila "daň z odkazu"

Kontroverzní Články 11 a 13 se dostaly opět na půdu Evropského parlamentu a jsou už jen jeden krůček od toho, aby se plně uzákonily. Finální rozhodnutí proběhne v lednu 2019. O co kontroverzního se však jedná? Začněme u Článku 11. Ten je také znám nepřesně jako "daň z odkazu". V podstatě jde o to, že se mnoha vydavatelům nelíbí, že Google má moc peněz a oni ne, což si prolobovali až na půdu EP. O nic jiného v podstatě nejde, protože si zvolili natolik nesmyslné důvody, že zůstává až rozum stát. Předmětem sporu je to, že agregátory zpráv zveřejňují nadpis článku a i část perexu, což média považují za porušení autorských práv, neboť jejich obsah se zobrazuje na webu někoho jiného a oni z toho údajně nemají žádné peníze. A tak chtějí podíl.

 

 

Pojďme se podívat, co takový agregátor vlastně je. Jde o službu, která prochází zvolená média a nadpisy (případně první věty článku) zobrazí v přehledném seznamu. Jde vlastně o takový rozcestník, který umožní lidem pohodlně nacházet články mnoha webů najednou a v případě zájmu na ně kliknout. Je to tedy služba pro média, nikoli proti nim. Co je na tom už úplně zarážející, je fakt, že na některých agregátorech a Google News nevyjímaje, musí média žádat(!) o to, aby se zde jejich články zobrazovaly. Je to tedy dobrovolné přihlášení se k zobrazování, které médiím přináší čtenáře.

 

Jsou i agregátory, které zobrazují vše možné i bez žádosti, ty ale obvykle pracují s RSS kanály daných médií, které opět tato média dávají sama dobrovolně na web, aby je lidé mohli pohodlně procházet. A nyní tyto své dobrovolné kroky zveřejnění částí svých článků (přes zpracovávání jejich vlastního veřejného RSS kanálu nebo dobrovolné přihlášení do Google News) považují za porušení jejich autorských práv a chtějí podíl na zisku. Agregátory jim v podstatě dělají reklamu zadarmo, jenže média za to chtějí dokonce ještě něco dostávat. Pokud už by měl někdo někomu platit, měla by to být média agregátorům za reklamu a nikoli naopak.

 

Toto "zdanění" se už odehrálo ve Španělsku a Německu a především ve Španělsku to skončilo fiaskem. Google prostě svou dobrovolnou (a bezplatnou) službu médiím zrušil a ta přišla o čtenáře. A tím i o peníze. Nedostali ani "daň" (resp. poplatky za zveřejnění perexu) ani příjmy z reklamy. Zastánci totiž argumentují tím, že chtějí podíl na příjmech z reklamy Googlu. Jenže tu dostávají. Dostávají ji tehdy, když jsou na jejich stránkách čtenáři a klikají na reklamy. Jenže ti tam v takové míře nebudou, když je tam Google nedovede.

 

Google News dokonce ani na svých stránkách žádnou reklamu nemá a peníze získá až tehdy, když čtenáře dovede na zvolený web (a tam nastanou podmínky na započítání provize z reklamy). Jaké budou případné další kroky Googlu, těžko odhadovat. Může zrušit zobrazování médií, která se přihlásí o poplatky. To se jistě nebude líbit antimonopolním úřadům a ochráncům svobodného přístupu k informacím, kdy takový krok bude dle nich znevýhodňovat některá média a ohrožovat síťovou neutralitu. Už nyní tak ohlašují, že Google chtějí doslova přinutit zobrazovat zpoplatněné odkazy, jinak hrozí jinými sankcemi. Google může také News vypnout úplně a uškodit zejména menším médiím.

 

Máme zde ale ještě Článek 13. Tento už dává alespoň trochu smysl, byť provedení je opět poněkud nešťastné. Jde o to, že na webu by se neměl nelegálně objevovat autorsky chráněný obsah, což se jistě shodneme. Otázkou však je, jak tomu zabránit. A tady už je problém, poněvadž to vůbec není jednoduché zajistit. Dosud se bránili autoři tohoto obsahu, kteří aktivně bojovali za odstranění svých děl z různých nelegálních stránek, nicméně toto rozhodně není ideální systém. Jen některé weby jako je např. YouTube mají vestavěnou ochranu, tzv. Content ID, který monitoruje veškerý nahraný obsah a v případě porušení práv jej označí a provede přednastavené kroky (smaže jej, přilepí tam reklamu,...).

 

Nový zákon chce ale tuto formu kontroly převést celoplošně na weby, jenže to také není ideální. Pokud se weby nepostarají o to, aby na jejich stránkách nebyl závadný obsah, mohou dostat nemalé pokuty. Problémem je to, že něco takového není vůbec snadné zajistit. Google vyvíjí Content ID už roky a zdaleka není bezproblémový. Menší weby si něco takového nebudou moci nikdy dovolit. Pokud náhodou nevznikne nějaká všeobecně uznávaná otevřená bezplatná platforma, pak se dá předpokládat, že u webů jednoduše zanikne jakákoli možnost interakce mezi uživateli (v podstatě zaniknou diskuze, komentáře, možnost cokoli nahrát na web). Pod Článkem 13b je pak nutnost získávat i licence na jakkoli maličké náhledové obrázky.

 

V dnešním hlasování bylo pro kontroverzní návrh 438 poslanců (62 %), zatímco proti bylo 226 z nich (32 %), 39 jich pak chybělo. Uvidíme, jaké bude konečné hlasování za čtyři měsíce v lednu. Pokud by vás zajímalo dnešní hlasování českých politiků, podle serveru votewatch.eu to je následovné.

 

Pro kontroverzní návrh:

Proti kontroverznímu návrhu:

A aby toho nebylo málo, je zde i Článek 12a, který zůstal trochu stranou pozornosti. Ten se týká sportovních událostí, kde pořadatelům přiznává plné právo na jakýkoli obrazový materiál pořízený na stadionu, budou-li chtít. V překladu to znamená, že pokud si vyfotíte selfie na stadionu při zápase svého oblíbeného klubu a zveřejníte ji např. na Facebooku nebo na Twitteru, stává se z vás kriminálník, který porušuje autorská práva.

 

Zdroj: votewatch.eu, engadget.com, theverge.com, juliareda.eu