Konečně je k dispozici technologie pro elektroniku, která přežije na Venuši

Planeta Venuše je nám ze všech ve Sluneční soustavě nejblíže, ale o hostinné místo zrovna nejde. Přistávající sonda musí jednak sestoupit skrz mračna, z nichž na zem padá horký sírový déšť, ale to zdaleka není ten největší problém. Až na povrchu planety sonda musí vydržet to nejhorší, a sice teploty kolem 470 °C a tlak 90 atmosfér. Není divu, že ruské Veněry pracovaly na povrchu Venuše přinejlepším dvě hodiny.

Toho dosáhla sonda Veněra 13, která přistála v roce 1981 a vydržela na povrchu pracovat přesně 127 minut a právě díky ní máme z Venuše první barevné snímky. Tato sonda představovala velký úspěch, však Sověti ji navrhli tak, aby vydržela pracovat 32 minut, než ji dostane obrovský tlak, teplota a celkově nepřátelské klima. Sovětský svaz na Venuši poslal ještě tři sondy, a to Veněru 14 následovanou dvojicí Vega 1 a Vega 2. Od roku 1985 se však nikdo o přistání na této planetě ani nepokusil a dá se říci, že pozornost se přesunula k Marsu, jak nyní již Rusko osekalo svůj vesmírný program. Ovšem je třeba říci, že Rusové se na Venuši chtějí vrátit a k tomu by jim mohl pomoc nový SiC čip vyvinutý v NASA Glenn Research Center. Ostatně NASA má s nimi při návratu na Venuši spolupracovat.

Problém pro klasické počítače, jež by měly pracovat na Venuši, tak jsou už jen vysoké teploty. Standardní křemíkové čipy mohou ještě pracovat při teplotách kolem 250 °C, ale téměř 500 °C, to už je příliš na to, aby křemíkové tranzistory mohly fungovat tak, jak mají. Sondy Veněra proti vysokým teplotám využívaly hermeticky uzavřené komory s elektronikou, které také bývaly ještě na orbitě před přistáním vychlazeny na -10 °C. Nyní je ale už možné využít materiál SiC, čili karbid křemíku, pro výrobu počítačových čipů, což velice zajímá i armádu. Výsledné čipy totiž snesou vysoká napětí a také teploty

Jenomže nejde pouze o čipy, ale také o další elektroniku pro vytvoření celých integrovaných obvodů. Glenn Research Centre vytvořili metalické datové spoje propojující SiC tranzistory, které už také dokáží vydržet vysoké teploty, jaké panují na Venuši. Vyrobili tak zkušební SiC čip s několika málo tranzistory zapouzdřený v keramice, který umístili do GEER (Glenn Extreme Environments Rig). V tomto přístroji se může vytvořit prostředí o vysoké teplotě a tlaku, takže se tak může dobře a věrohodně posoudit, zda dané zařízení vydrží podmínky na Venuši. Vytvořený čip vydržel stabilně pracovat na frekvenci 1,26 MHz po dobu téměř 22 dní, než musel být GEER vypnut. Dle NASA Glenn jde o první takové zařízení, které dokázalo dlouhodobě pracovat v tak složitých podmínkách bez pomoci tlakové nádoby, chladicího systému či jiného způsobu ochrany.

Bude nutné, aby tato technologie ještě dospěla, než se z ní budou moci vyrábět použitelné čipy, ale dá se říci, že použitelný způsob byl nalezen. Nicméně pochopitelně nejde pouze o elektroniku, která se musí přizpůsobit podmínkám na Venuši. Už staré sovětské sondy, které byly navrženy i na to, aby se zavrtaly 3 cm do povrchu planety, pro tento účel musely využít nově vyvinuté slitiny i elektrický motor vrtačky. Mechanické části byly přitom navrženy tak, aby vlivem teplotní roztažnosti materiálu správně fungovaly až v teplotách kolem 500 °C. Nicméně v tomto ohledu je technika už daleko dále než v 80. letech, ale ještě uvidíme, zda se nabyté zkušenosti vesmírných agentur ještě přetaví ve výrobu zařízení, které se bude moci po Venuši samo pohybovat. Každopádně jedno takové NASA připravuje pod označením Venus Landsailing Rover a právě pro ně by mohly být SiC čipy zcela zásadní.

Zdroj: Ars Technica