Libo kontaktní čočky s lasery?

Tenké organické vrstvy emitující laserové světlo ze Skotska jsou zajímavé také tím, že mohou být umístěny téměř na jakýkoliv pevný povrch, takže to mohou být třeba kontaktní čočky přímo v našich očích, jež by tak mohly osvítit cokoliv, na co bychom se podívali. Na zrak tavící ocel to asi nebude, ale takoví učitelé s laserovým zrakem sloužícím coby ukazovátko by také nebyli špatní.  

 

 

Kontaktní čočka s vestavěným laserem už byla mimochodem na University of St Andrews vytvořena a odzkoušena zatím na kravím oku. Na čočce je v podstatě nalepená vrstva organického polovodivého polymeru, který je podobný ohebným OLED displejům. Membrána má ale tloušťku pouze 1/5000 milimetru, a blíží se tak fyzickým limitům toho, co ještě může emitovat laserové světlo. 

 

Výzkumníci mysleli také na nebezpečí, které pro lidské oči představují lasery. Zde jde především o to, že výkon laseru je tak nízký, že nehrozí poškození lidské sítnice. Nicméně kontaktní čočku s laserem si prý žádný člověk ještě přímo nevyzkoušel a byl k tomu dobrý důvod.

 

 

Další otázka, která je nasnadě, se týká napájení takového zařízení. Zde je na první pohled potěšitelné, že laser nepotřebuje baterii nebo prostě přímé napájení elektřinou, takže drátky k oku si přivádět nemusíme. Polovodivý polymer fluoreskuje vystavený světlu, které však při pokusech muselo být poměrně silné, což zatím z této technologie nedělá něco, co by bylo tímto způsobem ihned použitelné a zvláště ne v oku.

 

Laserové oči tak můžeme brát spíše pro pobavení, ovšem tato technologie by mohla najít své brzké uplatnění jinde. Může jít například o součást ochranných prvků bankovek nebo také o výbavu nositelných senzorů či nové podoby čárových kódů. Membrána totiž může být upravena tak, aby tvořila specifický vzor linií a také vlnových délek, takže to by mohlo posloužit i v případě čoček, které by jen nestřílely laser, ale daly by se použít k dodatečné identifikaci osoby. 

 

Zdroj: Extremetech