Mars možná nebyl nikdy celý rozžhavený, co to znamená pro život?

Země alespoň jednou ve své minulosti měla celý svůj povrch pokrytí lávou, jejíž teplota přesahovala tisíc stupňů Celsia, což mohlo zapříčinit, že se do atmosféry z bublajících hornin dostaly důležité prvky pro pozdější vznik života a právě proto nyní můžeme řešit to, zda podobným vývojem vůbec kdy prošel také Mars. Dříve se obecně mínilo, že ano, ale nejnovější výzkum ukazuje opak. Nicméně autor dané studie, Francis McCubbin z NASA, poukazuje na to, že je zatím těžké říci, zda měla taková vývojová fáze planety vyloženě pozitivní, nebo negativní dopad na šance pro vývoj života.  

 

atmosféru Marsu zachytil už v roce 1976 Viking 1

 

McCubbin se svými kolegy studoval meteority, které přiletěly z Marsu a z nich určil, že na této planetě jsou dvě hlavní oblasti, které se liší svým podílem různých podob vodíku. Tvrdí přitom, že kdyby byl Mars v minulosti celý rozžhavený, vzorky by se nelišily a byly by stejné, ať by pocházely z kterékoliv části planety. 

 

Nicméně vodíková analýza je pouze jeden způsob, jak určit, zda měla nějaká planeta ve své historii celý povrch pokrytý lávou a bude třeba ji ještě potvrdit. Proto i McCubbin uvádí, že je ještě brzy vynášet závěry nad tím, jak vypadala minulost Marsu a zapotřebí budou i další analýzy využívající studium jiných prvků. 

 

McCubbin ve své analýze využil jednak dva meteority, z nichž jeden přistál v Africe a druhý na Antarktidě. První z nich se měl nacházet na Marsu ještě před 3,9 miliardami let a druhý je podstatně mladší, a to asi 1,5 miliard let. Odpovídající poměr různých podob vodíku byl pak nalezen na povrchu Marsu pomocí analýz na palubě roveru Curiosity, ovšem po srovnání s materiálem, který má mít původ v hlubších vrstvách Marsu, se ukázal výše zmíněný rozdíl. 

 

Ovšem i kdyby Mars nikdy nebyl celý rozžhavený, neznamená to, že se do jeho atmosféry, z níž nám dnes už toho moc nezbylo, nemohly dostat potřebné prvky pro vznik života. Postupně je mohly uvolňovat sopky nebo hydrotermální průduchy a jak dobře víme, Mars disponoval opravdu velkými sopkami, stačí se podívat na 22 km vysoký Olympus Mons. 

 

Navíc se ještě na toto téma musí zaměřit planetární vědci, aby se ukázalo, zda analýza jiných prvků tu vodíkovou podpoří, anebo vyvrátí. K tomu mohou posloužit další vzorky meteoritů, které NASA postupně získává do své sbírky a pak i vzorky, jež bude sbírat rover Perseverance. Ovšem ty na Zemi dorazí až za pěknou řádku let, pokud vůbec.