Mercedes-Benz vyvíjí netoxický solární lak pro auta, má nabít až 62 % nájezdu německého EV

U elektromobilů je nadále palčivým problémem nabíjení a relativně krátký dojezd. Automobilka Mercedes-Benz vyvíjí řešení, které sice moc nepomůže při dlouhých vzdálenostech v krátkém čase (na to bude mít příliš nízký výkon), mohlo by ale výrazně pomocí při každodenním dojíždění. Vyvíjí totiž solární lak. Tato "pasta" by měla vytvořit solární články po celém povrchu vozidla a karoserie by se tak měla stát velkým solárním panelem a zdrojem energie pro elektromobil. Tloušťka vrstvy činí jen 5 µm a na čtvereční metr má hmotnost jen 50 gramů, přičemž dle automobilky dosahuje zhruba 20% účinnosti. Středně velké SUV s plochou 118,4 čtverečních stop (10,9 m2) by podle Mercedesu mohlo za ideálních podmínek ročně získat energii pro ujetí 7456 mil (necelých 12 tisíc km). Důležité je zde slůvko "až" a spojení "za ideálních podmínek". Ty totiž obvykle nenastávají.

 

Fotovoltaický systém by měl být trvale aktivní a starat se o neustálé napájení trakční baterie. To by ve výsledku mělo zajišťovat průběžné nabíjení vozu, který by při slunných dnech potřeboval na nabíječku mnohem méně často než doposud. Mercedes uvádí, že průměrný řidič ve Stuttgartu najede 32 mil (51,5 km) denně a toto řešení by mohlo v průměru pokrýt 62 % tohoto nájezdu. V zimě by to byl zlomek, v létě naopak více, ne-li všechno. Např. v Los Angeles, kde je větší množství slunečního svitu, by se vůz mohl dokonce nabít více, než kolik je denní porce kilometrů, a nadbytek energie by tak mohl napájet dům pomocí obousměrného systému nabíjení.

 

Solární články neobsahují ani křemík ani vzácné prvky, jsou tvořeny netoxickými a snadno dostupnými materiály. Mají se jednoduše recyklovat a jejich výroba má být levnější než u konvenčních solárních modulů. Mercedes-Benz nyní pracuje na tom, aby se solární lak dal aplikovat na veškeré exteriérové prvky vozidla a je jedno, jakého tvaru a úhlů.

 

To vše zní pochopitelně pěkně, otázkou ale pochopitelně je, jak na tom bude životnost takového řešení. I v ideálních podmínkách bez poškození účinnost solárních panelů obvykle klesá (ne však nějak zásadně, aby to po 15 letech vůbec nefungovalo), problémem budou nečistoty (a to zejména v zimě, kdy je slunečního svitu už tak hodně málo) a především odolnost vůči poškození, resp. schopnost fungovat (a navíc nedělat nějakou nebezpečnou neplechu) po poškození takového dílu. Nějaký ten škrábanec na parkovišti, nemluvě o ťukancích, takovou vrstvu jistě poškodí. Co se ale stane pak?

 

Zdroj: pv-magazine.com, obrázek auta (Alexander-93, CC BY-SA 4.0, přes Wikimedia Commons), obrázek solárních panelů (Oregon Department of Transportation, CC BY 2.0, přes Wikimedia Commons)