Microsoft nabízí 896 CPU jader v datacentrovém počítači s Windows

Microsoft nedávno spustil nový blog, který se věnuje speciálně Windows Kernel a jeho různým variantám. Cílem tak je poskytnout přehled o tom, co se děje za záclonou a proč se to děje, a tak se objevil také zajímavý systém, na němž Microsoft pracuje. V jeho případě jde především o škálovatelnost spojenou s procesorovými jádry a Hari Pulapaka (Lead Program Manager, Windows Core Kernel Platform) ukázal screenshot z Task Manageru (Správce úloh), kde můžeme vidět následující: 

 

 

Vidět můžeme zcela, nebo alespoň na 99 procent zatížená procesorová jádra procesoru Intel Xeon Platinum 8180 na 2,5 GHz. Jak dobře víme, tento procesor má 28 fyzických a 56 logických jader, přičemž samotný Správce úloh jich ukazuje ve viditelném poli 260, takže už z toho je jasné, že to nemůže být normální počítač/pracovní stanice/server. Viditelných je 260 zatížených jader, ale také je tu rolovací lišta, takže ve skutečnosti tu je 896 jader, a to fyzických, takže díky podpoře Hyperthreadingu je to celkově 1792 jader.

 

Daný počítač tak má k dispozici celkem 32 procesorů Xeon Platinum 8180, což Správce úloh také uvádí, a pomyslný uživatel tak může využít výkon procesorů v celkové ceně 8,8 milionů korun nehledě na 1,9 TB operační paměti. Je zřejmé, že za tím se skrývá jedna jediná věc, a sice cloud, a to konkrétně s největší pravděpodobností platforma Azure. 

 

Můžeme tak mluvit o další třídě počítačů vedle desktopů, HEDT (high-end desktop) či pracovních stanic a serverů. Jde o třídu počítačů Windows DataCenter, která může být pouze virtuální. Ostatně Intel umožňuje osazovat své Xeon Platinum do nanejvýš osmipaticových počítačů propojených linkami QPI. Samotní výrobci počítačů ale mají možnost využít jiné sběrnice pro vzájemné propojení až osmipaticových systémů. Jenomže to znamená, že komunikace procesorů přes další vrstvu rozhraní musí znamenat sáhodlouhé latence, což může být přímo smrtící pro výkon v případě, že některé z jader bude chtít využít data, která nejsou v jeho vlastní paměti (čili RAM připojené na jeho kontroler), dokonce ani v paměti sousedního procesoru, ale až ve vedlejším systému. 

 

Ostatně velice dobře víme, jak neblahý dopad na výkon může mít v případě 24 a 32jádrových Threadripperů jen to, že polovina z jejich jader musí k paměti přistupovat prostřednictvím jader v sousedním čipu Zeppelin. A to mluvíme o vysokorychlostním propojení pomocí Infinity Fabric u čipů, které jsou pár milimetrů vedle sebe. Jak rychlá pak může být komunikace sousedních počítačů? Je tak otázka, pro jaké účely mají až 32procesorové systémy založené na Windows sloužit a také komu. 

 

Zdroj: Anandtech, Microsoft