Miniaturní rozdělovač paprsků dláždí cestu k optickým počítačům
19.5.2015, Jan Vítek, aktualita
Inženýři z univerzity v Utahu (University of Utah) dokázali vyrobit jednu z klíčových komponent, které se budou moci využít v počítačích, v nichž informace nenesou elektrony v polovodičových čipech a kovových rozhraních, ale světlo.
Touto klíčovou součástkou je rozdělovač paprsků (beamsplitter), který je velmi malý, a to přesně 2,4 x 2,4 mikrony, což je asi jen padesátina tloušťky lidského vlasu. Předtím přitom byli schopni vytvořit takovou komponentu o velikosti 100 x 100 mikronů, takže jde o velmi velký krok kupředu.
Rozdělovač paprsků je tedy klíčovou komponentou, z níž se mohou skládat budoucí optické čipy, ovšem ne jedinou. V současné podobě by ale už mohl být nasazen v počtu několika milionů na jednom čipu, který by v ideálním případě mohl pracovat pouze se světlem.
Rajesh Menon z University of Utah popisoval svou práci v časopisu Nature, kde také uvedl, že jeho tým skutečně zkoumá využití světla jako hlavního způsobu přenosu informací v počítačích. Světlo je nejrychlejší využitelný způsob pro přenos informací, ovšem pokud máme kombinovat světlo a elektrony, je nutné využít nějakou součástku, která bude působit jako prostředník a ta bude nevyhnutelně komunikaci zpomalovat. Menonova vize tedy je využívat pouze světlo, což může přinést podstatně rychlejší čipy než jaké známe dnes, a to i několikařádově.
Světelné čipy mají takový potenciál díky tomu, že mohou pracovat s daleko nižší spotřebou, však nemusí počítat s velkými ztrátami energie, které vždy brzdily vývoj klasických polovodičových čipů. Vedle spotřeby energie by se tak vyřešila i otázka chlazení a u mobilních zařízení by byly nižší nároky na kapacitu baterie. A tento potenciál necítí zdaleka jen inženýři z univerzity v Utahu, však na světelných čipech pracuje také Intel, IBM a jiné firmy. Ty ale zatím chtějí vyvinout hybridní čipy, které by využívaly směs elektronických a fotonických komponent. University of Utah ale s nimi spolupracuje, a tak je pravděpodobné, že se tento nový rozdělovač paprsků využije v nových čipech, dle Menona v horizontu tří let.
Zdroj: Hexus.net
Rozdělovač paprsků je tedy klíčovou komponentou, z níž se mohou skládat budoucí optické čipy, ovšem ne jedinou. V současné podobě by ale už mohl být nasazen v počtu několika milionů na jednom čipu, který by v ideálním případě mohl pracovat pouze se světlem.
Rajesh Menon z University of Utah popisoval svou práci v časopisu Nature, kde také uvedl, že jeho tým skutečně zkoumá využití světla jako hlavního způsobu přenosu informací v počítačích. Světlo je nejrychlejší využitelný způsob pro přenos informací, ovšem pokud máme kombinovat světlo a elektrony, je nutné využít nějakou součástku, která bude působit jako prostředník a ta bude nevyhnutelně komunikaci zpomalovat. Menonova vize tedy je využívat pouze světlo, což může přinést podstatně rychlejší čipy než jaké známe dnes, a to i několikařádově.
Světelné čipy mají takový potenciál díky tomu, že mohou pracovat s daleko nižší spotřebou, však nemusí počítat s velkými ztrátami energie, které vždy brzdily vývoj klasických polovodičových čipů. Vedle spotřeby energie by se tak vyřešila i otázka chlazení a u mobilních zařízení by byly nižší nároky na kapacitu baterie. A tento potenciál necítí zdaleka jen inženýři z univerzity v Utahu, však na světelných čipech pracuje také Intel, IBM a jiné firmy. Ty ale zatím chtějí vyvinout hybridní čipy, které by využívaly směs elektronických a fotonických komponent. University of Utah ale s nimi spolupracuje, a tak je pravděpodobné, že se tento nový rozdělovač paprsků využije v nových čipech, dle Menona v horizontu tří let.
Zdroj: Hexus.net
