MIT vyvíjí grafenové zařízení pro výrobu elektřiny z Wi-Fi signálu
31.3.2020, Milan Šurkala, aktualita
Vědci v Massachusetts Institute of Technology pracují na další zajímavé technologii. Mělo by jí být zařízení využívající grafen k výrobě elektřiny převodem ze signálů Wi-Fi a jiných. Telefony by se tak mohly průběžně dobíjet.
Bezdrátové nabíjení zní jako velmi dobrá věc, ale v praxi zatím nepřináší mnoho pozitiv. Nabíječku je nutné mít i tak, telefon musí být velmi blízko a účinnost není tak vysoká. Vědci z MIT nicméně dále rozvíjí myšlenku toho, že by se mobilní nařízení mohla nabíjet sama sběrem jiné další energie, která se jen tak "povaluje" v okolním prostředí. Konkrétně jde o terahertzové vlny, které jsou někde mezi infračervenými a mikrovlnami, přičemž je v jisté míře emitují i zařízení, jako jsou Wi-Fi, 5G/LTE antény (přičemž zde je efektivní signál dané technologie gigahertzový), THz vlny dokonce emituje i lidské tělo.
Myšlenka "sběru" vln není zdaleka nová, dosud ale narážela na spoustu limitů. Dosud se zkoušelo pracovat např. s rádiovými vlnami. Jiné pokusy to zkoušeli i s THz vlnami, ale tam byl především problém v tom, že proces fungoval jen při extrémně nízkých teplotách, tudíž to bylo v praxi nepoužitelné. Hiroki Isobe z MIT zkusil studovat vlastnosti grafenu, který sice dokáže reagovat na THz vlny a rozpohybovat tak vlastní elektrony, ty se ale pohybují do všech směrů, což je problém. Když se ale pod vrstvu grafenu vloží další vrstva nitridu boritého, elektrony by měly začít putovat jen jedním směrem, což pak vede ke vzniku stejnosměrného proudu. Grafen musí být ale naprosto čistý, aby to správně fungovalo, protože jakákoli nečistota by proud elektronů rozhodila do jiných směrů a množství proudu by se snižovalo.
Na podobných technologiích pracují i jiné vědecké týmy, které už objevily tyto schopnosti grafenu a na jejichž výzkumu Isobe staví ten svůj. Problémem zatím je, že jde pořád jen o koncept na papíře a neexistuje ani žádný prototyp zařízení. Je tak docela dobře možné, že to potrvá ještě nějaký ten rok, než vůbec vznikne reálné zařízení, kterému pak může trvat dalších několik let, než se dostane do výroby. A možná se také ukáže to, že množství energie bude natolik malé, tudíž by něco takového mohlo být použitelné jen u zařízení s malou spotřebou, u kterých se extrémně špatně mění baterie (např. kardiostimulátory).
