NASA testuje vrtulový dron pro Mars 2020
14.6.2016, Jan Vítek, aktualita
V roce 2020 má na Mars letět další vozítko či rover americké NASA, který poslouží jako nástupce Curiosity, i když je možné, že to ještě bude v té době fungovat. NASA nyní testuje pro Mars 2020 nový vrtulový dron, který by jej měl na cestě doprovázet.
NASA i přes nutné škrty, které se týkaly průzkumu hlubokého vesmíru, stále plánuje v roce 2020 vypustit k Marsu nové vozítko, které se zatím v rámci celé mise označuje souhrnně jako Mars 2020. Půjde o rover, který bude stavět na příkladu úspěšného Curiosity, což znamená jednak to, že on samotný bude vyroben na jeho základu a pak se také počítá se stejným způsobem přistání s pomocí "nebeského jeřábu".
Nicméně výbava nového roveru bude na rozdíl od platformy podstatně odlišná a inženýři NASA JPL nyní pracují také na tom, aby do ní patřil létající vrtulový dron. Ten nyní prochází testy a asi každého napadne, že jedním z problémů bude to, aby vůbec dokázal létat v řídké marťanské atmosféře. Právě to dosud zabránilo pokusům o nasazení podobného zařízení a je to i stejný důvod, proč vůbec vozítko jako Curiosity potřebovalo vedle supersonických padáků také raketový létající jeřáb, aby dokázalo při svém sestupu zpomalit na bezpečnou rychlost.
Dříve se počítalo i s možným nasazením okřídleného dronu, ale ten by musel mít velké rozpětí, aby mu křídla poskytla dostatečný vztlak a pak je tu i otázka startu a přistání. Zato vrtulový dron může v řídké atmosféře využít prostě jen vyšší otáčky svých rotorů, i když ty jsou také podstatně větší, než by musely být na Zemi. Srdcem dronu je malá kostka o hmotnosti jen jednoho kilogramu, kterou budou nadnášet dvě vrtule s průměrem 110 cm. Energii bude tento dron získávat ze solárních článků a baterie, která má vydržet dvě až tři minuty letu, aby mohl urazit cca půl kilometru. Své okolí bude sledovat širokoúhlými kamerami a díky tomu bude moci posloužit jako průzkumník pro samotné vozítko, aby mu hledal optimální cestu. Ve výsledku tak může létající dron zvýšit pokrytí terénu trojnásobně, ušetřit vozítku cestu do oblastí, které by se nakonec ukázaly jako nezajímavé a naopak najít taková místa, kde bude provádění věděckých experimentů nejslibnější.
NASA ale musí nejdříve přijít s takovým dronem, který se bude schopen autonomně pohybovat vzduchem a především si sám vyhledat místo k přistání. Lidská obsluha do jeho řízení nebude moci vůbec zasáhnout, neboť signál z Marsu na Zemi doletí daleko později poté, co dronu dojde energie. Mars 2020 by ale díky dronu už nemusel jako teenager nebo Zdeněk Škromach pořizovat vlastní selfie. Měl by vlastního fotografa.
Zdroj: Extremetech
Nicméně výbava nového roveru bude na rozdíl od platformy podstatně odlišná a inženýři NASA JPL nyní pracují také na tom, aby do ní patřil létající vrtulový dron. Ten nyní prochází testy a asi každého napadne, že jedním z problémů bude to, aby vůbec dokázal létat v řídké marťanské atmosféře. Právě to dosud zabránilo pokusům o nasazení podobného zařízení a je to i stejný důvod, proč vůbec vozítko jako Curiosity potřebovalo vedle supersonických padáků také raketový létající jeřáb, aby dokázalo při svém sestupu zpomalit na bezpečnou rychlost.
Dříve se počítalo i s možným nasazením okřídleného dronu, ale ten by musel mít velké rozpětí, aby mu křídla poskytla dostatečný vztlak a pak je tu i otázka startu a přistání. Zato vrtulový dron může v řídké atmosféře využít prostě jen vyšší otáčky svých rotorů, i když ty jsou také podstatně větší, než by musely být na Zemi. Srdcem dronu je malá kostka o hmotnosti jen jednoho kilogramu, kterou budou nadnášet dvě vrtule s průměrem 110 cm. Energii bude tento dron získávat ze solárních článků a baterie, která má vydržet dvě až tři minuty letu, aby mohl urazit cca půl kilometru. Své okolí bude sledovat širokoúhlými kamerami a díky tomu bude moci posloužit jako průzkumník pro samotné vozítko, aby mu hledal optimální cestu. Ve výsledku tak může létající dron zvýšit pokrytí terénu trojnásobně, ušetřit vozítku cestu do oblastí, které by se nakonec ukázaly jako nezajímavé a naopak najít taková místa, kde bude provádění věděckých experimentů nejslibnější.
NASA ale musí nejdříve přijít s takovým dronem, který se bude schopen autonomně pohybovat vzduchem a především si sám vyhledat místo k přistání. Lidská obsluha do jeho řízení nebude moci vůbec zasáhnout, neboť signál z Marsu na Zemi doletí daleko později poté, co dronu dojde energie. Mars 2020 by ale díky dronu už nemusel jako teenager nebo Zdeněk Škromach pořizovat vlastní selfie. Měl by vlastního fotografa.
Zdroj: Extremetech
