NASA ukazuje kráter Gale jako klíč ke studiu mokré minulosti Marsu

Nyní už bereme jako jistou věc, že Mars po jistou dobu ve své historii měl na svém povrchu tekoucí vodu a samozřejmě i jeho půda byla plná spodních od. Stále ale nevíme dost o tom, co se s tou vší vodou stalo, kam se poděla a především zda ji nepůjde někde najít přístupnou ve vhodné koncentraci, respektive kde všude se dá na Marsu najít krom polárních oblastí. 

 

 

Kráter Gale, v němž se aktuálně pohybuje rover Curiosity, byl přitom kdysi obrovské jezero, v němž postupně vznikly nánosy vodou přineseného materiálu a i dnes jsou vidět na snímcích ústí řek s charakteristickými deltami. Je také dobrá šance, že jednou byla v kráteru Gale natolik čistá voda, že bychom ji mohli bez větších úprav pít. 

 

 

Jak ukazuje přiložené video, Gale vznikl před 3,5 až 3,8 miliardami let jako impaktní kráter s horou uprostřed, které dnes říkáme Aeolis Mons. Šlo o obrovskou sílu, která z Marsu vyrvala masu materiálu a vytvořila více než 5km prohlubeň, která se postupně zaplnila vodou z podzemních i povrchových zdrojů. Povrchová voda s sebou přinesla nánosy dalšího materiálu a vytvořila usazeniny, z nichž se postupně vytvořily horniny. 

 

Když už Mars vyschl, nastoupil vítr, který začal kráter zaplňovat pískem a prachem a tyto nánosy pokryly starší sedimenty. Poté se ale začal kráter vlivem větru naopak vyprazdňovat a tato eroze zakrojila i hluboko do sedimentové vrstvy, díky čemuž jsou nyní přístupné i velice staré horniny, díky nimž můžeme leccos říci o historii Marsu. Odlehčením také tyto obnažené vrstvy popraskaly a vnikla do nich podpovrchová voda, která také zanechala své stopy, než se zase vytratila a v této podobě byl kráter Gale zanechán do dnešních dnů. 

 

Gale přitom dle NASA v relativně nezměněné podobě přetrval po dobu tří miliard let a my nyní můžeme v těchto pozůstatcích hledat známky dávného života, pokud se na Marsu vůbec někdy vyvinul. 

 

I z tohoto videa je tak jasné, že jak se Curiosity šplhá směrem k vrcholu Aeolis Mons (Mount Sharp), pohybuje se po stále mladším a mladším materiálu. Nyní jej budou zajímat především horniny obsahující sulfáty, jejichž zastoupení by se mělo postupně zvyšovat, což ukáže na to, že Mars byl postupem času sušší a sušší bez výrazných zvratů. 

 

Cílem je tak přesně zjistit to, kdy Mars přišel o většinu svých zásob vody a které procesy jej pak utvářely. A pokud se mluví o vývoji života, je zřejmé, že ten by to měl v každém případě na Marsu velice těžké. Vhodné podmínky netrvaly dlouho a v době před více než 3 miliardami let byly řádně okořeněny mnohem častějšími srážkami s velkými asteroidy. Však alespoň 100km asteroid měl na Mars dopadnout cca každý milion let nepočítaje srážky s menšími tělesy. Planeta také brzy ztratila své magnetické pole a poté i většinu ze své atmosféry. Svůj vliv také měla mít Tharsis, obrovská vulkanická oblast se sopkami, před nimiž blednou i největší vulkány na Zemi, ostatně Olympus Mons je dobře známá i jako největší (známá) hora Sluneční soustavy. Vliv samotné Tharsis měl být takový, že způsobil posun kůry a pláště Marsu přibližně o 20°. Podmínky k rozvoji života na Marsu tak rozhodně nebyly ideální, ale naděje tu je. 

 

Zdroj: NASA