Mechanismus z Antikythéry je tedy dle nových zjištění o až sto let starší, než se doposud myslelo. Byl používán Řeky pro předpovídání zatmění a pozic planet, přičemž vědci si doposud mysleli, že systém byl založen na trigonometrii, ale tato oblast neměla v dané době ještě existovat. Tudíž namísto toho měl pracovat s babylónskou aritmetikou. Vědci k tomuto poznání měli dojít dalším studiem samotného mechanismu a také zkoumáním babylónských záznamů týkajících se zatmění. Pomocí jisté vylučovací metody srovnávali dosud objevené části mechanismu se záznamy, zatímco se stále prohledává starý vrak lodi v naději, že se najdou další součásti mechanismu či jiné důkazy, které by celou záhadu lépe osvětlily.
Tento mechanismus byl totiž součástí nákladu v obchodní lodi, která kolem roku 80 před Kristem ztroskotala poblíž ostrova Antikythéry. Vrak byl objeven na samotném začátku 20. století v hloubce 42 metrů. Artefakty začaly být vyzvedávány až koncem padesátých let a patřily mezi ně bronzové i mramorové sochy, ovšem záhadný kus bronzu byl náhodou vyzvednut již rok po objevení vraku a rozpoznáno v něm bylo soukolí uzavřené v dřevěném rámu. Ten se ovšem zanedlouho rozpadl a vysypaly se z něj desítky ozubených koleček a dalších dílků. Postupně počet objevených fragmentů narůstal a dnes je jich více než osmdesát.
Ovšem mořská voda postupem času zanesla celý mechanismus připomínající hodinový strojek tak, že nebylo možné rozpoznat jemné zuby koleček, které byly vyříznuty z tenkých 2mm bronzových desek. To tedy značně ztížilo jeho zkoumání, přičemž ani nebylo možné jej s něčím srovnat, neboť nic podobného mechanismu z Antikythéry nebylo dosud objeveno.
Následovala řada teorií o funkci mechanismu. Mluvilo se o něm jako o astrolabu, hodinách, ale lepší obrázek poskytla až metoda zkoumání pomocí paprsků gama, dle čehož vědci v 70. letech zjistili, že zařízení dávalo svým strůjcům informace o pozici a pohybu Slunce a Měsíce. Otáčením kličky si tak "operátor" mohl sledovat postavění těles v průběhu ročních období a předpovídat jejich pohyb. Tehdy bylo stanoveno i to, že mechanismus pochází z Rhodu, kde vznikl kolem roku 87 před Kristem, čemuž odpovídalo i datování nalezených amfor a mincí.
Zdroj: Engadget
Tento mechanismus byl totiž součástí nákladu v obchodní lodi, která kolem roku 80 před Kristem ztroskotala poblíž ostrova Antikythéry. Vrak byl objeven na samotném začátku 20. století v hloubce 42 metrů. Artefakty začaly být vyzvedávány až koncem padesátých let a patřily mezi ně bronzové i mramorové sochy, ovšem záhadný kus bronzu byl náhodou vyzvednut již rok po objevení vraku a rozpoznáno v něm bylo soukolí uzavřené v dřevěném rámu. Ten se ovšem zanedlouho rozpadl a vysypaly se z něj desítky ozubených koleček a dalších dílků. Postupně počet objevených fragmentů narůstal a dnes je jich více než osmdesát.
Ovšem mořská voda postupem času zanesla celý mechanismus připomínající hodinový strojek tak, že nebylo možné rozpoznat jemné zuby koleček, které byly vyříznuty z tenkých 2mm bronzových desek. To tedy značně ztížilo jeho zkoumání, přičemž ani nebylo možné jej s něčím srovnat, neboť nic podobného mechanismu z Antikythéry nebylo dosud objeveno.
Následovala řada teorií o funkci mechanismu. Mluvilo se o něm jako o astrolabu, hodinách, ale lepší obrázek poskytla až metoda zkoumání pomocí paprsků gama, dle čehož vědci v 70. letech zjistili, že zařízení dávalo svým strůjcům informace o pozici a pohybu Slunce a Měsíce. Otáčením kličky si tak "operátor" mohl sledovat postavění těles v průběhu ročních období a předpovídat jejich pohyb. Tehdy bylo stanoveno i to, že mechanismus pochází z Rhodu, kde vznikl kolem roku 87 před Kristem, čemuž odpovídalo i datování nalezených amfor a mincí.
Zdroj: Engadget
