NVIDIA 3D Stereo 2/2: pohled do třetí dimenze

Jak jsme slibovali v perexu dnešního článku, na závěr vám přinášíme výčet a stručný popis základních metod stereoskopické projekce. Téměř všichni to známe z klasického 3D kina, někdo si odnáší úchvatný zážitek z promítaného obsahu, jiní nevolnost a pocit špatně utracených finančních prostředků. O prostorové stereoskopii a prvních předchůdcích 3D brýlí jsme se už krátce zmínili ve druhé kapitole. Nyní upřesníme, že pojem stereoskopie představuje technologii, která dovoluje vnímat dvourozměrnou předlohu prostorově ve 3D. V praxi existuje několik postupů, jak tohoto jevu docílit.

Téměř všechny jsou založeny na principu ošálení lidského oka respektive mozku ve vztahu vnímání hloubky obrazu na dvourozměrné ploše. Jinak napsáno, každému oku je ve skutečnosti promítán jiný obraz (dvojice kamer či jedna se zrcadlem) a konečný prostorový dojem utváří až náš mozek. Za základní (nejlevnější) a nejméně kvalitní metodu se považuje anaglyph.

Její princip si můžeme vysvětlit na obyčejných (papírových) brýlích, u nichž se jednotlivé očnice liší svoji barvou. Zopakujeme, že známé jsou kombinace červeno-modrá a červeno-zelená. Kýžený snímek je pak tvořen dvěma obrazy uvažovaných barevných seskupení. Jednoznačnou nevýhodou je citelná ztráta barevné infromace.
Druhá metoda, jež se označuje za pasivní 3D projekci, poskytuje svým účastníkům kvalitnější a věrohodnější požitek díky použitým polarizačním filtrům. Opět se zde setkáváme s nutností speciálních brýlí, ovšem už bez barevných očnic. Zmiňované filtry propouští světlo, jež kmitá pouze v jednom směru - horizontální a vertikální rovině. Obraz je zpravidla promítán dvojicí zařízení (projektory obsahující rovněž polarizační prvky) na jednu souvislou projekční plochu (plátno, jež nemění polarizaci světla). Díky použitým prvkům proniká do každého oka pouze příslušný obraz.
Alternativou je aktivní 3D projekce s vyššími nároky na (jedno) zobrazovací zařízení. Připomínáme, že této technologii je také věnován celý dnešní článek. Klíčem k úspěchu je správná synchronizace mezi brýlemi a zobrazovacím zařízením - u něj dosahuje obrazová frekvence hodnoty 120 Hz (hovoříme o dvojnásobném snímkovém kmitočtu). Jinak napsáno, během jedné sekundy je "promítnuto" šedesát obrazů pro každé oko. Elektronické brýle pak střídavě zatmívají každé oko v požadované frekvenci díky IrDA paprsku nebo kabelovému propojení. Tak jako vždy, mozek z dvojice oddělených snímků (lichého a sudého) skládá aktuální trojrozměrnou scénu.

Výše jsme psali o metodách s využitím podstatného elementu - speciálních brýlí. Pro srovnání se zmíníme také o autostereoskopických displejích, které nevyžadují použití uvedeného prvku. A jak to funguje? Panel je pokrytý fólií (prizmovou maskou), která zalamuje "směr obrazu". Různé svislé pixelové sloupce (liché a sudé) se lámou vedle sebe vždy odlišným směrem. Každé z očí tak získá jiný obraz a mozek se postará o zbytek respektive prostorové vidění. Dále se rozlišují pasivní (dojem 3D obrazu jen v jedné poloze) a aktivní řešení schopné upravovat vlastnosti prizmové masky (změna polohy očí nemá za následek ztrátu prostorového obrazu). Pro srovnání jsme vše zaznamenali do přehledné tabulky.

GeForce 3D Vision

NVIDIA velmi dobře ví, že většina uživatelů dá na své smysly, a proto rozšířila svoji nabídku a přidala 3D Stereo. Tato funkce má pomoci k dosažení opravdového prostorového pohledu. Pro začátek si postačíte s grafickou kartou řady GeForce 8, ale nejkvalitnějších zážitků zejména při hraní nových her nebo sledování High Definition filmového obsahu dosáhnete jen s nejvýkonnějšími řadami. Podpora pro instrukce CUDA je součástí GPU karet už od dob grafického čipu G80 a většina funkcí pracuje i na levné GeForce 8800 GT (< 3 000 Kč).

Minimální požadavky znějí opravdu rozumně a jsou dostupné pro široké masy. Kdo nemá hluboko do kapsy, může ke koupi uvažovat dražší výbavu - čas pro upgrade je téměř vždy. Nemusí se nutně čekat na povánoční výprodeje. Pokud se omezíme na český trh, nabízí mnoho možností a konfigurací v rámci série GeForce 200. Vhodně seskládané komponenty společně s 3D brýlemi tak mohou vytvořit budoucí základ zejména pro kvalitní herní a multimediální zážitky. Konkurence však nikdy nespí, a tak se nechejme překvapit, jaká odpověď přijde od korporace ATI.
Následuje krátké zhodnocení předešlých informací v obligátní tabulce kladů a záporů. Ta staví na jednu stranu pozitivní výsledky z používání 3D brýlí v praxi, jednoduchost ovládání a kvalitní softwarovou podporu. Ovšem je tu také hledisko potřeby speciálního zobrazovacího systému s podporou 120Hz technologie.

Tyto panely si teprve hledají cestu na trh a jejich nabídka se nedá považovat za nějak rozsáhlou. Existují samozřejmě alternativy v podobě 3D projektoru nebo HDTV zařízení - ty jsou však pro obyčejného smrtelníka cenově někde zcela jinde. Vše je otázkou priorit, a tak je pouze na vás samotných, čemu dáváte přednost. Na nás osobně zapůsobila tato technologie báječně.