Plány na 1. vesmírný přístav téměř dokončeny, začne se brzy stavět?

Co se týče vyslání lidí na Mars a jeho kolonizace, NASA rozhodně nemá tak odvážné plány jako soukromé společnosti a především SpaceX. Jejím cílem jsou spíše třicátá léta, ale už nyní se plánuje brzká výstavba lunární stanice, která má při misích na Mars dobře posloužit. Plány na ni už budou brzy dokončeny, ale to zatím automaticky neznamená, že se opravdu začne stavět. Každopádně pokud ano, NASA by na tomto projektu spolupracovala s dalšími zeměmi, které jsou zapojeny i do celého projektu ISS, čili Mezinárodní vesmírné stanice. Je také jasné, že nutný krok, který musí NASA předem učinit, je zprovoznění systému SLS (Space Launch System), na nějž se také musí najít dost financí, aby mohl startovat častěji než jen jednou za rok, jak aktuálně hrozí.
Letos v únoru se setkali zástupci pěti největších světových vesmírných agentur v japonské Tsukubě, aby diskutovali nad plány pro lunární stanici. Ty mají být dokončeny už v příštím roce, ale to neznamená, že hned poté se může začít stavět. Zapotřebí budou nové technologie pro podporu života ve vesmíru a také pro lepší spolupráci mezi lidmi a roboty, které pomohou v chystaných misích. To znamená, že nejdříve se bude muset prokázat schopnost lidí vůbec dlouhodobě přežít na oběžné dráze kolem Měsíce, což zahrnuje i plány na nutnou evakuaci či prosté schopnosti zásobování.

Co se týče samotné orbity, dříve se mluvilo prostě o cislunární dráze, do čehož se může schovat mnohé, ale nyní už partneři z programu ISS odsouhlasili, že půjde o NRHO (Near-Rectilinear Halo Orbit), v jejímž případě má jeden oběh trvat 6 až 8 dní ve výšce 1.500 až 70.000 km nad povrchem Měsíce a v polárním směru. Tato orbita má několik výhod včetně minimální spotřeby paliva pro korekci kurzu, možnost neustálé komunikace se Zemí, stálý výhled na Slunce, což je důležité pro napájení a také dobrý přístup pro vesmírné lodi Orion americké NASA. Rozhodně ale nejde o ideální orbitu vzhledem k výletům na povrch Měsíce, což by prý preferovala ruská agentura Roscosmos. Rusové se tak stále zabývají i využitím mnohem nižší orbity, která by zajistila možnost snadnějších a častějších návštěv Měsíce.

To je jeden příklad vznikajících konfliktů mezi partnery projektu ISS, kteří mívají odlišné zájmy. Například NASA samotná by uvítala, kdyby nová stanice mohla být rozdělena na dvě části, přičemž jedna by v každém případě zůstala na orbitě u Měsíce a druhá by byla k dispozici pro jiné mise, třeba právě k Marsu.

Společným cílem všech partnerů ale je vytvořit standardy, které by zajistily bezproblémovou kompatibilitu porůznu vyvíjených komponent. Můžeme uvažovat o takové vesmírné adaptaci systému Plug and Play. Aktuálně bylo předběžně odsouhlaseno, že na američanech bude stavba modulu pro zajištění energie a pohonu, evropané a japonci postaví obyvatelné moduly, rusové přetlakové komory a kanaďané zase robotickou ruku. Uvažuje se také o modulu, který by zajistil výhled kolem stanice do všech směrů.

Vynesení potřebných částí by na sebe vzal právě americký SLS, který má potenciál stát se i výkonnější raketou než byl Saturn V, ale rusové budou zkoušet schopnosti svých raket Angara-5, které by vynesly do vesmíru alespoň jejich přetlakové komory. Posádku by zase měly ke stanici vozit lodě Orion, ale zde je otevřený prostor i pro komerční společnosti. Konečným cílem všech je vytvořit stanici, jejíž obyvatelé by byli v podstatě soběstační a vůbec, nebo jen minimálně by záviseli na dodávkách ze Země. To bude zahrnovat nové technologie pro recyklaci, pravděpodobně i 3D tisk a jiné.

Výstavba by mohla začít někdy ve 20. letech (možná v roce 2024) a ve 30. letech by už lunární stanice sloužila i jako startovací platforma pro mise do hlubokého vesmíru, čili jako první vesmírný přístav. To ale může překazit řada věcí a neznámých, jako třeba přístup Bílého domu k průzkumu vesmíru, který ještě není tak úplně znám.

Zdroj: Astronomy