reklama
Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Posledních 27 dní normálního internetu? Article 13 má svou finální verzi

24.2.2019, Milan Šurkala, aktualita
Posledních 27 dní normálního internetu? Article 13 má svou finální verzi
23. března 2019 je datum, kdy se možná do velké míry změní Internet tak, jak ho známe. Nastane hlasování o kontroverzním Článku 13, který může být pro mnoho platforem likvidační. Má už svou finální verzi, která se proti minulosti nijak nezlepšila.
Už jen necelý měsíc nás dělí od toho, kdy Evropský parlament zasedne k hlasování o kontroverzním Článku 13 (Article 13). Pokud tento zákon projde, může do značné míry změnit Internet tak, jak ho známe. Zejména půjde o to, co vlastně budou moci uživatelé na Internetu a zde nabízených platformách dělat. Nyní se objevila finální verze zákona, o které se bude 23. března 2019 hlasovat a nijak zvlášť se nezměnila. O co tedy vlastně jde?
 
Evropský parlament
 
V zásadě je základní požadavek nového zákona rozumný a žádoucí. Je problémem, že se na Internetu objevuje obsah, který tam kvůli autorským právům nemá v dané podobě co dělat. Zmínit můžeme třeba filmy, hry, aplikace nebo hudbu na torrentech, ale totéž se týká např. i podobného obsahu na stránkách, jako je YouTube. Zatímco dnes to funguje tak, že se majitel práv ozve a stránka pak závadný obsah stáhne, s novým zákonem by to mělo být naopak. Je pro studia pochopitelně náročné monitorovat celý internet a zjišťovat, zda se tu nelegálně objevil jejich obsah, a proto není divu, že chtějí tuto námahu přesunout na tyto stránky. Servery by tedy měly samy kontrolovat, zda na ně někdo nenahrává autorsky chráněný obsah. Pokud by se sem dostal a společnost by si toho nevšimla, hrozila by jí nemalá pokuta. Faktem je, že ani jedno, ani druhé řešení není dokonalé a v podstatě problém ani nemá rozumné řešení.
 
Jen tak pro zajímavost, vývoj Content ID, který už YouTube dobrovolně sám vyvíjí a používá, ho vyšel na částku přesahující 100 milionů USD. Ten prochází každé video a zjišťuje, zda v něm není autorsky chráněný obsah. Nicméně ani toto extrémně drahé řešení není zdaleka dokonalé a každému dojde, že podobné řešení je naprosto neúnosné pro většinu firem, které nemají velikost Googlu, Facebooku a podobných. Zákon sice po první tři roky nebude platit pro nové firmy s příjmy pod 10 milionů EUR a méně než 5 milionů návštěvníků v EU, ale poté bude aplikován i na ně. Pokud by však byla vytvořena nová služba s novým jménem, která by ale po třech letech jen navázala na tu předchozí, výjimka nebude platit.
 
Co to ale bude znamenat pro nás jako uživatele Internetu? Představte si to, že stránka musí ze zákona procházet všechny uživatelské příspěvky. To se netýká jen videa nebo hudby, ale třeba se to může vztahovat i na prostý text v komentářích. Malé weby si nemohou dovolit vyvinout obdobu Content ID pro své potřeby. Pokud by někdo takový systém nabízel, muselo by se za něj platit a tyto vyšší náklady by se pochopitelně promítly do ceny webu. Tedy paywall, více reklamy, konec webu nebo alespoň konec jakéhokoli uživatelského vstupu (např. konec diskuzních fór a komentářů). V tom lepším případě může jít o přechod webů na velké diskuzní platformy, ale placené. Budete chtít psát komentáře? Možná si budete platit za diskuzní software kvůli nutnosti kontroly vašeho textu.
 
Nicméně je faktem, že zákon pamatuje na citace, kritiku, recenze, karikatury nebo parodie a ty budou mít obecnou výjimku. Jenže i toto znamená, že by služba musela kontrolovat, zda vložený obsah spadá pod tyto výjimky nebo nikoli. Mnoha společnostem prostě tohle nebude stát za to riziko, že někde něco proklouzne.
 
Ostatně některé mediální společnosti, které za Article 13 lobovaly (připomeňme, že některé ze společností už pochopily nesmyslnost některých požadavků a nyní jsou proti), rovněž přiznaly, že chtěly takový zákon, který ani nebude možné legálně splnit. Cílem totiž jsou pochopitelně jen a pouze peníze. Jim totiž ve skutečnosti ani moc nevadí, když se tu nelegální obsah objeví. Hlavním důvodem totiž je, aby si mohly diktovat obrovské licenční poplatky, které by tyto služby vyvázaly z nutnosti Article 13 plnit (tedy, že by si YouTube a jemu podobné společnosti "předplácely" možnost mít zde nelegální obsah). Skvělým případem, jak to už dnes funguje, je naše výpalné, kterým nás "obšťastnila" OSA, kdy platíme pokutu za každé paměťové médium, a to i když na něj neukládáme pirátský obsah.
 


Autor: Milan Šurkala
Vystudoval doktorský program v oboru informatiky a programování se zaměřením na počítačovou grafiku. Nepřehlédněte jeho seriál Fotíme s Koalou o základech fotografování.
reklama