První stálá optická paměť je na světě
29.9.2015, Jan Vítek, aktualita
Spolupráce výzkumníků z Karlsruhe Institute of Technology (KIT) a univerzit v Oxfordu, Exeteru a Münsteru přinesla světově první stálou optickou paměť, tedy takovou, která neztrácí svou informaci.
Jedním ze způsobů, jak v počítačovém světě rozlišit paměti, je označit je za stálé (non-volatile) a nestálé (volatile), či snad energeticky nezávislé a závislé. Taková energeticky nezávislá paměť nepotřebuje pro uchování informace žádnou energii, čili jde například o pevný disk či flash, zatímco závislá paměť potřebuje být neustále napájena, jako třeba paměť RAM. V případě optických pamětí se ale nedá mluvit o tom, že by potřebovala či nepotřebovala elektrickou energii, ale i tak můžeme mluvit o stálé paměti, do níž data pomocí světla jednou vložíme a pak už ji nepotřebujeme nijak udržovat. Přesně takovou optickou paměť se podařilo vyvinout spolupracujícím evropským vědcům.
Taková paměť by se tedy mohla stát klíčovou součástí optických počítačových systémů, jež by mohly v budoucnosti nahradit dnešní elektronické. Odpadla by tak nutnost využití elektronické paměti, a tedy i předvodních systémů, jež by mohly celý výsledný počítač jen zpomalit. Mluví se také o kvantových počítačích, jež by měly využít optické procesory, a tedy i takovouto paměť.
Nově vyvinutá paměť má být dle svých tvůrců schopna udržet data po dlouhá desetiletí, aniž bychom ji museli nějak udržovat. Je také schopna uložit více bitů informace v buňce o velikosti jedné miliardtiny metru, čili jednoho nanometru. A navíc nemusí jít pouze o nuly a jedničky, ale o daleko více stavů. Profesor Wolfram Pernice spolupracující na vývoji nové paměti také uvedl, že rychlost zápisu jednotlivých bitů může probíhat při rychlostech do jednoho gigahertzu a bude možné ji napojit na již existující optické datové cesty a procesory.
K výrobě nové paměti byl využit materiál schopný změnit své optické vlastnosti a v KIT jej pojmenovali jednoduše GST. Jde o látku Ge2Sb2Te5, jež může změnit svou strukturu z krystalické na amorfní pro ukládání dat a z amorfní na krystalickou pro mazání dat, kterýžto proces je spuštěn velice krátkými světelnými impulzy. S pomocí stejných impulzů, ovšem daleko slabších, se paměť čte.
Zdroj: Hexus.net
Taková paměť by se tedy mohla stát klíčovou součástí optických počítačových systémů, jež by mohly v budoucnosti nahradit dnešní elektronické. Odpadla by tak nutnost využití elektronické paměti, a tedy i předvodních systémů, jež by mohly celý výsledný počítač jen zpomalit. Mluví se také o kvantových počítačích, jež by měly využít optické procesory, a tedy i takovouto paměť.
Nově vyvinutá paměť má být dle svých tvůrců schopna udržet data po dlouhá desetiletí, aniž bychom ji museli nějak udržovat. Je také schopna uložit více bitů informace v buňce o velikosti jedné miliardtiny metru, čili jednoho nanometru. A navíc nemusí jít pouze o nuly a jedničky, ale o daleko více stavů. Profesor Wolfram Pernice spolupracující na vývoji nové paměti také uvedl, že rychlost zápisu jednotlivých bitů může probíhat při rychlostech do jednoho gigahertzu a bude možné ji napojit na již existující optické datové cesty a procesory.
K výrobě nové paměti byl využit materiál schopný změnit své optické vlastnosti a v KIT jej pojmenovali jednoduše GST. Jde o látku Ge2Sb2Te5, jež může změnit svou strukturu z krystalické na amorfní pro ukládání dat a z amorfní na krystalickou pro mazání dat, kterýžto proces je spuštěn velice krátkými světelnými impulzy. S pomocí stejných impulzů, ovšem daleko slabších, se paměť čte.
Zdroj: Hexus.net
