Cooler Master Aquagate – stříbrný vodník
6.9.2004, Jan Vítek, recenze
Před nedávnem jsme si představili technologii vodního chlazení, ovšem jen z teoretické stránky. Dnes však už půjde o praxi a hlavním hrdinou bude novinka od firmy Cooler Master, která se tedy rovněž zařadila mezi výrobce sériového vodního chlazení. Na tomto poli je ještě dostatek místa, tak se pojďme podívat, kam se tento model zařadí.
Kapitoly článku:
- Cooler Master Aquagate – stříbrný vodník
- Pohled z blízka
- Příslušenství a instalace
- Testy a závěrečné hodnocení
Další příslušenství a instalace
Coolermaster, co se týče technického zpracování, není žádné ořezávátko a k tomu, aby mohlo nabídnout co nejvíce funkcí, slouží také tato „PCI“ karta. Ona by to vlastně karta ani být nemusela, poněvadž, jak je vidět z obrázku, s PCI sběrnicí vůbec nekomunikuje. Karta má v podstatě na starost jen monitorovat teplotu CPU přes externí čidlo a zajišťovat to, aby se chlazení zapnulo při startu počítače, popřípadě vypnulo. K této funkci využívá přímo kabelu od vypínače PC, jenž se jinak připojuje do základní desky. Ke komunikaci s hlavním LCU modulem slouží 15 kolíkový konektor, které má karta hned dva – pro interní a externí instalaci LCU (viz níže). Nevýhoda této karty je zřejmá. Zbytečně nám zabere pozici, kterou bychom mohli jinak využít lépe, nebo v nejhorším případě (což byl můj případ) už pro ni nezbude místo.
Obr.11 – PCI karta
Samotná teplovodivá pasta je skryta v této tubě. Bohužel se mi nepodařilo zjistit samotné složení a tak mohu podle vzhledu pouze hádat, že se snad jedná o pastu na bázi silikonu s kovovými příměsemi.
Obr.12 – Teplovodivá pasta
Instalace
Jak jsem již dříve naznačil, instalace chlazení je opravdu snadná a nebudeme k ní potřebovat žádné zvláštní nástroje, nebo, nedej bože, um. Nejprve se musíme rozhodnout, zda budeme chtít mít hlavní LCU modul vevnitř počítače, nebo vně. Pokud ho chceme dát dovnitř, pak náš počítač musí oplývat hned dvěma volnými 51/4 pozicemi a ty ještě k tomu musí být vedle sebe. Pokud toto štěstí nemáme, nebo nechceme, aby se ohřátý vzduch hnal přímo dovnitř skříně, můžeme LCU umístit na libovolné místo, až kam nám dosáhnou hadičky a kabely.
V případě externího umístění se ovšem ocitneme před dalším rozhodnutím, zda LCU nechat tak, jak je, nebo si dát do 51/4 pozice alespoň displej. Čelní panel LCU se totiž dá rozebrat, displej s tlačítky vmontovat do přiložené hliníkové záslepky a použít v jedné 51/4 pozici. Z obrázku se může zdát, že displej tak bude obrácen o 90°, ovšem i na to v Coolermasteru mysleli a displej je tak možno libovolně otočit.
Obr.13 – Záslepka s displejem v čele skříně
klikněte pro zvětšení
Dalším krokem je sestavení samotného okruhu. Nejprve tedy dáme dohromady hadičky a vodní blok, který následně upevníme. Nechce se mi pomyslet na to, jak by vypadal procesor po opačném postupu. Blok je tedy možné přidělat na platformy K7, K8 a P4. Pro účely testu jsem ho ovšem montoval na K7, kde uchycení bývá nejproblematičtější, vzhledem k nebezpečí zničení procesoru uštípnutím jeho kraje. Blok se uchytil klasickou sponou a šlo to bez problémů i samotnýma rukama. Přítlak se mi zdál dostatečný a blok se nijak neviklal.
Obr.14 – Přichycení na SocketA na desce Soltek FRN2-L
Poslední kroky jsou zapojení hadic do LCU a naplnění okruhu přes expanzní nádobu chladicím médiem. Ještě musím zmínit, že plastové fitinky, které se zasunují do zadních vývodů LCU, jsou po vysunutí vodotěsné, takže můžeme hlavní modul v klidu vypojit, aniž by nám z hadic vyteklo sebemenší množství vody a vodní chlazení si dále uspořádat podle našich potřeb.
Coolermaster, co se týče technického zpracování, není žádné ořezávátko a k tomu, aby mohlo nabídnout co nejvíce funkcí, slouží také tato „PCI“ karta. Ona by to vlastně karta ani být nemusela, poněvadž, jak je vidět z obrázku, s PCI sběrnicí vůbec nekomunikuje. Karta má v podstatě na starost jen monitorovat teplotu CPU přes externí čidlo a zajišťovat to, aby se chlazení zapnulo při startu počítače, popřípadě vypnulo. K této funkci využívá přímo kabelu od vypínače PC, jenž se jinak připojuje do základní desky. Ke komunikaci s hlavním LCU modulem slouží 15 kolíkový konektor, které má karta hned dva – pro interní a externí instalaci LCU (viz níže). Nevýhoda této karty je zřejmá. Zbytečně nám zabere pozici, kterou bychom mohli jinak využít lépe, nebo v nejhorším případě (což byl můj případ) už pro ni nezbude místo.
Obr.11 – PCI karta
Samotná teplovodivá pasta je skryta v této tubě. Bohužel se mi nepodařilo zjistit samotné složení a tak mohu podle vzhledu pouze hádat, že se snad jedná o pastu na bázi silikonu s kovovými příměsemi.
Obr.12 – Teplovodivá pasta
Instalace
Jak jsem již dříve naznačil, instalace chlazení je opravdu snadná a nebudeme k ní potřebovat žádné zvláštní nástroje, nebo, nedej bože, um. Nejprve se musíme rozhodnout, zda budeme chtít mít hlavní LCU modul vevnitř počítače, nebo vně. Pokud ho chceme dát dovnitř, pak náš počítač musí oplývat hned dvěma volnými 51/4 pozicemi a ty ještě k tomu musí být vedle sebe. Pokud toto štěstí nemáme, nebo nechceme, aby se ohřátý vzduch hnal přímo dovnitř skříně, můžeme LCU umístit na libovolné místo, až kam nám dosáhnou hadičky a kabely.
V případě externího umístění se ovšem ocitneme před dalším rozhodnutím, zda LCU nechat tak, jak je, nebo si dát do 51/4 pozice alespoň displej. Čelní panel LCU se totiž dá rozebrat, displej s tlačítky vmontovat do přiložené hliníkové záslepky a použít v jedné 51/4 pozici. Z obrázku se může zdát, že displej tak bude obrácen o 90°, ovšem i na to v Coolermasteru mysleli a displej je tak možno libovolně otočit.
Obr.13 – Záslepka s displejem v čele skříně
klikněte pro zvětšení
Dalším krokem je sestavení samotného okruhu. Nejprve tedy dáme dohromady hadičky a vodní blok, který následně upevníme. Nechce se mi pomyslet na to, jak by vypadal procesor po opačném postupu. Blok je tedy možné přidělat na platformy K7, K8 a P4. Pro účely testu jsem ho ovšem montoval na K7, kde uchycení bývá nejproblematičtější, vzhledem k nebezpečí zničení procesoru uštípnutím jeho kraje. Blok se uchytil klasickou sponou a šlo to bez problémů i samotnýma rukama. Přítlak se mi zdál dostatečný a blok se nijak neviklal.
Obr.14 – Přichycení na SocketA na desce Soltek FRN2-L
Poslední kroky jsou zapojení hadic do LCU a naplnění okruhu přes expanzní nádobu chladicím médiem. Ještě musím zmínit, že plastové fitinky, které se zasunují do zadních vývodů LCU, jsou po vysunutí vodotěsné, takže můžeme hlavní modul v klidu vypojit, aniž by nám z hadic vyteklo sebemenší množství vody a vodní chlazení si dále uspořádat podle našich potřeb.
