Core i5-8600K: čisté šestijádro v testu

 

O procesorech Coffee Lake se proslýchalo, že zvládnou takty kolem 4,8 GHz a na vyšších už budou potřebovat lepší chlazení, nebo rovnou i odstranění heatspreaderu, neboť mají mít stejně jako Kaby Lake mezi ním a čipem samotným jen teplovodivou pastu namísto pájky. To znamená, že teplo neproudí do těla chladiče tak efektivně, jak by mohlo. S tím vším jsem přistupoval k pokusům o přetaktování.

K dispozici byla také Intel Extreme Tuning Utility, na niž jsme se podívali v testu Core i7-8700K, která dokáže být velice užitečná právě při pokusech o přetaktování. Ukazuje totiž přehledně v grafech zatížení procesoru, jeho teplotu a také aktuální pracovní takt zatížených jader. Vedle toho dokáže i ihned ohlásit, zda procesor uměle škrtí svůj výkon kvůli dosažení limitu napájení, limitní teploty (100 °C) či snad dokonce už na napájení procesoru nestačí VRM základní desky. To vše lze dobře využít při taktovacích pokusech, aniž bychom se museli spoléhat na utility třetích stran, které často, a zvláště v případě zbrusu nového hardwaru, ukazují naprosté nesmysly. To tedy v tom lepším případě a v tom horším ukazují hodnoty, které by mohly být správně, ale nejsou.

 

Procesor bych chlazen výkonným vzduchovým chladičem Noctua NH-U14S a měl i tu výhodu, že sestava byla položena na stole, a chladič tak měl volný přístup k čerstvému vzduchu. Náš chladič na svou práci stačil a teprve při vysokém přetaktování při zvýšeném napětí se zapotil a přibližoval se 85 °C. To je ale stále dobré, neboť Core i7-8700K se při přetaktování na 5,2 GHz brzy vyhoupl až ke 100 °C a nastalo škrcení výkonu z důvodu příliš vysoké teploty (thermal throttling). 

 

Procesor Core i7-8700K se podařilo přetaktovat na 5,2 GHz při zvýšeném napětí o 0,13 V, kdy už se nezvládal uchladit při zátěži v Prime95, ale běžné testy jako Cinebench zvládl i bez škrcení výkonu. Z toho jsem vycházel i při pokusech o přetaktování Core i5-8600K, takže jsem si dal jako cíl stejný takt. Procesor se nakonec z hlediska stability s daným taktem srovnal při napětí zvýšeném o 0,14 V, takže se dá říci, že jsme k testování získali dva podobně vydařené kousky. Jaký dopad to mělo na výkon a spotřebu?

 

 

 

 

Výkon tohoto procesoru se pochopitelně zvýšil velice výrazně, však jeho základní takty se pohybují mezi 3,6 a 4,3 GHz, zatímco nyní to bylo vždy 5,2 GHz bez ohledu na turbo. Na cca 11 tisíc bodů v Cinebench R10 tak nedosáhne snad žádný dnešní procesor a co se týče procesorů Ryzen, z těch přetaktováním z hlediska jednojádrového výkonu nedostaneme téměř nic navíc, protože jejich maximální takt končí s rozumným chlazením na cca 4,1 či 4,2 GHz, a to je velice blízko jejich turbu.

 

Vícevláknový výkon Core i5-8600K se při taktu 5,2 GHz dostane na úroveň nepřetaktovaného Ryzen 5 1600X. A právě tento model od AMD se po přetaktování na rovné 4 GHz dostane na cca 1330 bodů, takže v jeho případě overclocking nemá takový smysl jako v případě Coffee Lake.

 

 

 

Spotřeba tak vysoko přetaktovaného procesoru pochopitelně raketově vzroste, ale přesto se nedostala až ke 280 W jako v případě Core i7-8700K. To pak vysvětluje i fakt, že teploty se nepohybovaly v zátěži u 100 °C, ale "pouze" na cca 85 °C. 

 

 

Provoz se sníženým napětím

V nulové zátěži je pochopitelně rozdíl také nulový, neboť pracují vestavěné úsporné mechanismy pracující i s napětím. V zátěži pak šlo o maximálně 15 W a každý si pak musí rozmyslit sám, zda mu něco takového stojí za případnou nižší stabilitu.