Corsair Vengeance 2000: 7.1 bezdrátově

Problém s těžkým headsetem či sluchátky obvykle je, že se výrobce snaží kompenzovat jejich hmotnost zvýšením přítlaku, aby dobře seděla na hlavě a nesklouzávala. Dalším důvodem pro zvýšení přítlaku je snaha o lepší izolaci od okolního prostředí a jeho hluku. Jenže pokud nejde o sluchátka pro DJ nebo vyloženě pro-gamingově se tvářící typ, pak úplně stačí circumaurální náušníky a uzavřený typ; není nutné, aby nám sluchátka drtila lebku.

V případě Corsair Vengeance 2000 bylo nutné právě kvůli vyšší hmotnost zvětšit přítlak, kvůli čemuž tedy nejsou zrovna pohodlná a k tomu nepřispějí ani tvrdší náušníky, které se opírají o lícní kosti (či kousek za nimi). To v mém případě nebylo už po pár minutách vůbec příjemné a nutilo mě to sluchátka posouvat dozadu, až se náušníky téměř dostaly ke zvukovodu. O pohodlném nošení tedy nemohu na rozdíl od minule testovaných Logitech G230 mluvit, ovšem toto je samozřejmě vysoce subjektivní posudek.

Zapomenout ještě nesmíme na zprovoznění celého headsetu. V systému Windows 7 úplně stačí, když zapojíme transmitter do volného portu USB, nechat nainstalovat ovladače a v nastavení zařízení pro přehrávání přepnout na Vengeance 2000. Pak stačí na levém sluchátku krátce podržet velké tlačítko, až po chvíli dvakrát blikne modrá LED pod ním na znamení navázeného spojení (pokud se rozbliká červená u USB konektoru, budete muset zapojit i dobíjení, které z USB 2.0 počítače trvá cca 3 - 4 hodiny a jeho ukončení oznámí zelená LED).

Jak ale poznáte, že je headset v provozu? Krom toho, že hraje, tak modrá LED pod tlačítkem jednou za čtyři sekundy krátce blikne, takže pokud jej nepoužíváte a nechcete s zbytečně vybíjet baterii, musíte jej sami vypnout. On sám jen těžko zjistí, že zrovna není potřeba, i když i to by šlo jistě nějakým způsobem zajistit. Výdrž baterie je pak dle mých zkušeností mírně přes 9 hodin, přičemž zde bude pochopitelně záviset především na nastavené hlasitosti. Oněch 10 hodin uvedených ve specifikacích by se tak jistě dalo dosáhnout.

Možná vás také napadlo, proč tato sluchátka neobsahují normální konektor pro kabel, však by mohla fungovat také jako prostá stereo sluchátka pro připojení třeba k televizoru, zatímco takto je můžeme využít pouze s počítačem. Odpověď na tuto otázku zná ale jen Corsair. Nicméně dosah bezdrátového rozhraní tohoto headsetu má být 12 metrů, což bylo s úspěchem vyzkoušeno, a dokonce se připojil na tuto vzdálenost i přes zeď, i když pak už stačilo málo a zvuk začal vypadávat.

Corsair nám ještě dá k dispozi software Headset Control Panel, jenž bude nutný pro aktivaci virtuálního prostorového zvuku a pak tu jsou další možnosti pro nastavení hlasitosti sluchátek (to můžeme ale nechat na jejich vlastním ovladači), citlivosti mikrofonu, zdroji zvuku (stereo, 5.1, 7.1) a nakonec je tu ekvalizér s různými profily. Při nastavení 5.1 je podporován ještě Dolby ProLogic IIx surround.

Zajímavé je, že ač si zvolíme profil Audiophile, FPS gaming či MMO gaming, vždy jde v podstatě o to samé - zvýraznění basů, potlačení 8K výšek a zvýraznění 16K výšek. Mimochodem, v ovladačích lze u Vengeance 2000 nastavit kvalita 16bit a 44100/48000 Hz.

V tomto případě nám půjde o kvalitu zvuku, ale také o poziční audio. Ještě před hraním jsem zkoušel v konfiguraci zvuku Windows otestovat vícekanálové ozvučení, přičemž je u těchto sluchátek v podstatě jedno, jestli si vyberete 5.1 či 7.1. Jistý rozdíl ve znění simulovaných předních a zadních reproduktorů jsem zjistil, ovšem ten se nezdál tak výrazný, abych si řekl "ano, to skutečně znělo zezadu zprava".

Bohužel, stejné to bylo i ve hrách, takže rozdíl tu skutečně je, ale když na vás někdo bafne z úkrytu, těžko se ihned instinktivně zorientujete po sluchu. Spíše si musíte dát dohromady všechny okolnosti, tzn. nevidím ho, znělo to z pravé strany, tak to asi bude někde na třech až šesti hodinách. Jenže k tomu stačí i prosté stereo a pokud jde o Vengeance 2000, ten by dle mého názoru neměl být prezentován jako 7.1kanálový headset, neboť to je přinejmenším zavádějící informace.

Co se týče kvality zvuku ve hrách, pak jako obvykle se dočkáme hutného zvuku s důrazem na basy, díky čemuž se můžeme plně ponořit do hry. O nějaký věrný přednes zde nejde, takže postačí, že postavám ve hrách je velmi dobře rozumět a výbuchy jsou silné nejen na obrazovce. Zkrátka je to vše, co bychom čekali od moderních herních sluchátek s 50mm měniči.

A nakonec tu máme mikrofon, jenž je v tomto případě velmi kvalitní. Má vysoký zisk, zvuk z něj je velmi čistý, nezkreslený a rozhodně vhodný pro komunikaci, takže můžete s jeho pomocí třeba zazpívat přes Skype babičce k narozeninám. Příhodná je také jeho poloha u koutku úst, kde zaznamená i lehký povzdych, ale proudící vzduch ho na druhou stranu nezahltí.

Tato "disciplína" je jakýmsi středem mezi hrami a hudbou, přičemž Vengeance 2000 se díky svým vlastnostem budou hodit především pro akčnější tituly, které nás pak dokáží stejně jako hry lépe vtáhnout do děje. Hlasy vyznějí také dobře a pořádné macho postavy tím získají ještě na drsnosti. Ve filmech ale bývá ještě také hudba, ale tomu už se budeme věnovat v poslední části této kapitoly.

Opět jsem poslouchal trio Smetana - Vltava, Black Francis - Bluefinger, Amon Tobin - Isam (vše FLAC). Nečekal jsem zvuk, jenž by se vyrovnal sluchátkům určeným čistě pro poslech a také jsem se ho nedočkal. V prvé řadě je třeba v ovladačích aktivovat stereo namísto 5.1 či 7.1, pokud tedy rádi posloucháte hudbu neukrytí pod peřinou. Nastavíme tedy stereo a pak si můžeme třeba pohrát i s ekvalizérem, jenomže ten je jako obvykle dvojsečnou zbraní a nedoporučoval bych se spoléhat na "audiofilské" předvolby a raději si pouze vytáhnout to pásmo, které vám chybí. Zvláště pak nechápu tak intenzivně nastavené výšky téměř u všech předvoleb, kvůli nimž činely zní, jako by vám někdo centimetr od ucha šustil obalem od bonbonu a také ještě více zintenzivněné basy, jako by snad jejich mohutnost a celková dominance už tak nestačila. Pak už nejde o poslech hudby, jako spíše o to se pokusit nemyslet na vlastní vibrující lebku za soustavného odmítání nabízených cukrovinek.

Nicméně musím uznat, že Vengeance 2000 nemusí hrát tak špatně, ovšem je pro to nutné něco udělat. Pokud jim pomocí ekvalizéru zkrotíte basy, pak se ukáží středy a výšky v daleko lepším světle, zvuk se celkově vyváží a my najednou zjistíme, že má i dobrou dynamiku a poslech hudby dokáže bavit.