Lenovo IdeaPad Z500: náhrada za desktop?

Vnější zpracování

Lenovo nabízí své IdeaPad Z500 ve dvou barevných provedeních. Jednak je to v našem případě tmavé (Dark Chocolate) a pak světlé (White). Toto zbarvení se přitom týká víka displeje a spodního panelu, jinak mají obě verze ostatní části zbarveny stejně. Design je přitom nekomplikovaný a velmi jednoduchý. Lenovo si vybralo hladce zaoblený tvar s mírně se svažujícími okraji, a to opět platí pro víko i spodní panel, kteréžto části byly vyrobeny z plastu (ABS) a polykarbonátu, jenž je celkem slušně pevný a odolává i tlaku seshora veprostřed notebooku.
Povrch je matný, ale má mírný nádech do metalízy, takže je i částečně reflexivní. Víko displeje a jeho celistvost narušuje pouze lesklé logo firmy Lenovo a ani spodní část není přeplácaná. Má v sobě jen čtyři nízké a nenápadné nožky, nějaké ty průduchy pro chlazení, vepředu můžeme tušit umístění dvou reproduktorů. Poblíž výdechu chlazení pak máme jeden zajímavý prvek, a sice ethernetový konektor, jehož část je třeba vyklopit, a tím jej zvětšit. Proto máme část boku notebooku viditelně vykouslou.
Nejdříve se ale podíváme na pravou hranu notebooku, kde se usídlil jeden 3,5mm audio konektor pro připojení headsetu, tedy sluchátek s mikrofonem. Hned za ním jsou dva porty USB 2.0, které tedy v počtu nad osamělým USB 3.0 bohužel převažují. Zbytek si pak usurpovala DVD vypalovačka a až na konci máme otvor pro zámky Kensington.
Na druhé straně začíná řadu rozhraní hned vepředu odkrytá čtečka karet SD či MMC, za níž je zmíněný USB 3.0, dále výstup HDMI s plnou velikostí a pak už máme RJ-45, do nějž by se konektor nemohl vejít, pokud by jeho spodní část nebyla výklopná. Zbývá už jen stále přežívající relikvie v podobě analogového konektoru D-Sub, jenž samozřejmě může ještě dobře posloužit i dnes. Zbývá už jen výdech chlazení, miniaturní tlačítko OneKey Rescue, abyste se mohli zachránit v případě havárie systému a samozřejmě nemůže chybět také napájecí konektor.
Přední část notebooku ukáže kromě mírného převisu víka přes základnu už jen dvě malé LED kontrolky. Jedna z nich ukazuje stav systému a druhá pak signalizuje zapojené napájení.
Z opačné strany pak jsou vidět pouze klouby displeje zapuštěné přímo do základny, takže nám může být jasné, že displej nepůjde rozevřít moc doširoka. A právě kvůli tomu v zadní části nejsou žádná rozhraní, neboť pak by se displej zarazil o připojené konektory.

Vnitřek notebooku

Displej jde skutečně rozevřít jako v řadě jiných případů maximálně do úhlu 135°. Jeho klouby jej ale ve zvolené poloze drží velmi pevně a stabilně, takže se při psaní nebude klepat. Rámeček je vyroben z šedého plastu a nahoře je do něj zasazena webkamera s rozlišením 720p, přimo vedle ní je LED kontrolka a pak po obou stranách dva mikrofony. Pod displejem je už pouze logo výrobce.
Vnitřní část základny je krytá hliníkovým plechem s broušeným povrchem, ovšem vanička klávesnice je již opět plastová, stejně jako vypoulená část nad klávesnicí. Kromě ní a touchpadu tu máme jeden jediný prvek, když tedy nepočítáme samolepky. Tím je bíle podsvícený hlavní vypínač.
Klávesnice by mohla mít v tomto případě pevnější podklad, aby se při psaní tolik neprohýbala, což je zvláště patrné ve vytížené levé části. Je tedy jasné, že tu nenajdeme ani kousek lesklého plastu či jiného zrcadlovitého materiálu, tedy až na zkosené hrany hliníkového plechu, které ohraničují plochu touchpadu. Povrch notebooku tedy nebude hned po prvních dotycích vypadat upatlaně a zvláště odolný je v tomto ohledu právě broušený plech kolem klávesnice.
Ona samotná je podsvícená bílými LED, jejichž světlo proniká jak skrz popisky, tak škvírami kolem samotných kláves. Na tuto vlastnost se blíže podíváme na konci čtvrté kapitoly. Zde utrousím ještě jednu poznámku k rozložení kláves, které se mi jako obvykle u notebooků s numerickou klávesnicí moc nelíbilo. Ta zde totiž opět není vůbec nijak oddělena od hlavního bloku kláves a předěl mezi nimi tvoří také šipky. Ty jednak narušují klasické rozložení obou částí a samy o sobě jsou do nich integrovány tak, že jejich nahmatání poslepu, s čímž u normální desktopové klávesnice není žádný problém, zde téměř není možné.
Velký touchpad mírně zapuštěným povrchem pod okolním plechem je velmi příjemný na dotek, prsty po něm snadno kloužou a stejně jako ostatní moderní typy je vybaven pouze jedním fyzickým tlačítkem. Zda jsme chtěli stisknout levé či pravé tlačítko, to detekuje až software dle umístění prstu.