Linksys E1500 a E1200: bratři k nerozeznání

Tato kapitola byla do recenze dodatečně přidána 11.3.2012. Problémy s nastavením nejvyšší rychlosti 300 Mbps u modelu E1500 (viz předchozí kapitola) nás přiměly k tomu, že jsme si nechali poslat na vyzkoušení nový kus, abychom mohli vyvrátit nebo potvrdit chybný firmware, či z nějakého důvodu chybný kus routeru.

V období mezi testem starého a nového modelu nevydal výrobce žádný update firmware, takže prvotní nastavení routeru a celkové schopnosti routeru zůstávají naprosto stejné. Bohužel pro pokročilé uživatele je zde znovu ono několikrát opakující se varování a takřka nucení využít pro nastavení program od výrobce.

Po „odklikání“ všech upozornění se konečně opět dostáváme k ručnímu nastavení hodnot. Zejména k aktivaci režimu „Auto 20/40 MHz“, který u minulého modelu zřejmě nefungoval správně, a proto přístroj pracoval pouze na 20 MHz, a tedy na maximální rychlosti 144 Mbps. V případě, že nově testovaný kus dokáže přepnout i na 40 MHz, dostaneme oněch 300 Mbps.

Chvilka napětí po restartu přístroje kvůli nově nastaveným hodnotám, nově testovanému kusu E1500 se už bez problémů podařilo rozběhnout 802.11n na „plné obrátky“. Nyní tedy můžeme přistoupit k opětovným testům přenosových rychlostí a uvidíme, jak si model E1500 nakonec povede.

Již první test monolitického souboru přináší milé překvapení, neboť se podařilo navýšit přenosovou rychlost, která tak atakuje nejvyšší příčky mezi všemi testovanými routery. Veškeré přenosy dat jsem jako vždy měřil vícekrát (minimálně 2x), takže odchylka by měla být minimální.

I v případě přenosu velkého množství malých souborů se routeru E1500 podařilo zlepšit svůj výsledek oproti minulému testu a dokonce se výslednou rychlostí posunul na první příčku. To je rozhodně pozitivní zpráva a je vidět, že chvilka ladění a zejména nalezení volnějších kanálů (pokud je to možné) přinese své ovoce.

Zajímavý výsledek a bohužel mírný pokles rychlosti přináší test přenosu skrze protokol Samba, tedy klasické okenní kopírování v rámci grafického prostředí Windows. Zde totiž model E1500 zaznamenal nižší rychlost přenosu, nicméně stále jde o velmi vysokou hodnotu. Co stojí za horším výsledkem, si netroufám odhadnout, avšak podobné výsledky přineslo i opakované měření.

Testy reálných přenosových rychlostí prozatím přerušíme, neboť se nyní podíváme na spíše syntetický test IPERF. Ten probíhá nejdříve na 10 vláknech a poté pouze na jediném vláknu. V případě přenosu více dat najednou se výrobku Linksys nevedlo vůbec špatně a jeho výsledek znovu atakuje přední příčky. Naopak v druhé fázi u jediného přenosu není výsledná rychlost v porovnání s konkurencí nijak vysoká a spíše se řadí na chvost celého pole.

Posledním testem přenosové rychlosti je zapnutí staršího protokolu 802.11g, který v současné době již přestává postačovat nárokům běžných uživatelů. Na jeho limity totiž často můžete narazit např. při bezdrátovém přenosu dat z routeru do vašeho HTPC či multimediálního centra. Model E1500 si v této disciplíně vede poměrně obstojně a atakuje maximální reálnou rychlost, kterou lze na této technologii dosáhnout.

Dříve, než se dostaneme k závěru tohoto testu nového kusu, se pojďme podívat, jak se plně funkční přenos skrze 802.11n projevil na funkci SpeedBoost. Tato technologie má alespoň dle tvrzení výrobce zaručit vyšší přenosové rychlosti i v případě horšího signálu a na větší vzdálenosti. Naměřený signál přikládám níže v tabulce.

Z výsledků je patrné, že plně funkčních „300 Mbps“ přineslo i lepší pokrytí domu signálem. Navíc se potvrdilo i tvrzení Linksysu o stabilitě vyšších rychlostí, neboť ani v jedné z místností nespadla hodnota rychlosti pod 300 Mbps, a to ani v případě, že došlo ke krátkodobému zhoršení signálu mezi 70-80 %.