Maxtor Shared Storage Drive: sdílených 200 GB

Výše jsem se již několikrát zmínil, že celé zařízení lze pohodlně ovládat skrze web-management a to z kteréhokoliv segmentu sítě. Stačí jednoduše do internetového prohlížeče zadat příslušnou adresu (například http://192.168.1.1 ) a po vyplnění uživatelského jména a příslušného hesla vám již nic nebrání ve změnách konfigurace.


Všechny ovládací a monitorovací funkce jsou přehledně roztříděny do pěti hlavních záložek. První z nich Run Set-up Wizard slouží pro rychlé nastavení a zprovoznění všech základních funkcí. Uživatel si může volit mezi preferovanými jazyky, vybrat si zda se má čas a datum zobrazovat v americkém či evropském formátu a také si tyto hodnoty nastavit.


Další záložka Accounts Management slouží pro vytváření, mazání a modifikaci přístupových práv pro jednotlivé účty. Každému uživateli můžeme vytvořit jeho vlastní uživatelský účet a na jeho soubory, které jsou chráněné heslem, se nikdo cizí bez oprávnění nedostane. Díky tomu si mohou uživatelé své osobní soubory ukládat to svých vlastních složek bez obav zneužití další osobou. Soubory, které mají být veřejné a sdílené, pak stačí jednoduše vkládat do složky Private.


Nyní následuje Shared Folder Management. Toto je pro většinu uživatelů ta nejpodstatnější záložka při konfiguraci. Zde si mohou vytvářet sdílené či veřejné složky a nastavovat jim jednotlivá přístupová práva. Lze si nastavit, kteří uživatelé budou mít přístup ke kterým složkám a především, které mají být zcela veřejné či zcela neveřejné. Možností nastavení je opravdu mnoho a jistě uspokojí i ty nejnáročnější požadavky.


Ve většině sítí je také potřeba určit statickou adresu, která bude zařízení přiřazena a pomocí ní bude taky dostupné. Zde mi přijde možnost získávání adresy z DHCP serveru kapku nesmyslná, neboť uživatelé by těžko mohli pokaždé zjistit, jakou adresu zrovna server přidělil a tím pádem jakou mají vyplnit v prohlížeči. Bohužel po resetování zařízení je zvolena právě možnost DHCP a pokud není dostupné tak si zařízení nastaví IP podle AutoIP protokolu. Toto způsobilo nemalé potíže při instalaci v sítí, kde jsou používány standardní rozsahy IP adres (192.168.0... 192.168.1... 10.152...). Největším problémem totiž bylo, že AutoIP protokol přidělil zařízení IP adresu z rozsahu 168.124... což považuji přinejmenším za opravdu nesmyslené. Naštěstí po nastavení DHCP na testovacím počítači bylo zařízení rozpoznáno a pak již stačilo změnit používanou IP na cokoliv rozumného.


Jak jsem se již zmínil, tak uživatel má možnost si přidat diskové pole či tiskárnu pomocí dvou USB portů. Je tedy jasné, že je potřeba mít i nějakou možnost, jak tyto zařízení následně ovládat a právě k tomu máme v podmenu "Advanced Settings" položku "Configure Your USB Devices". Nejpodstatnější je formátování do FAT32 s kterým umí zařízení pracovat (některé flash paměti používají jiný systém souborů). Dále můžeme povolovat či zakazovat podporu pro připojení tiskárny a nebo pomocí posledního odkazu bezpečně ukončit činnost zařízení.


V poslední záložce vidíme kompletní diagnostiku. Snadno zjistíme aktuálně nastavenou IP adresu, masku podsítě, připojené USB disky či tiskárny a také vidíme všechny vytvořené uživatelské účty. Zde mám jednu malou výtku a to právě k seznamu uživatelských účtů - bylo by vhodné, aby administrátor viděl, zda jsou zrovna uživatelé připojení a zda probíhá datový přenos. Pokud by totiž měl v plánu provést například krátké odpojení, snadno by poznal, zda může a nebo má počkat, dokud lidé nedostahují svá data.

Takže ovládací menu jsme si již ukázali a nyní se podíváme na software dodaný na CD. Ten slouží především pro prvotní zprovoznění disku a pro jeho detekci (rozumějte vyhledání v síti). Bohužel je určen pouze pro systémy Windows 98SE, Windows Me a Windows XP/2k. To je v dnešní době velkého rozmachu linuxových systému poněkud limitující, avšak uživatelé s Linuxem mají pořád šanci disk využívat přes web-rozhraní.


Po instalaci a spuštění programu se nám okamžitě objeví okno, kde po stisknutí tlačítka "Start" začne probíhat detekce disku. Na fotce nahoře lze vidět, že už v půlce byl nalezen právě testovaný kousek. Okamžitě vidíme jeho název (MSS-FFEE 05 - ten lze samozřejmě změnit) a také přidělené IP. Právě podle názvu a IP dokážeme bez problémů vybrat přesně ten disk, který chceme - ale nejsem si až tak jistý, že jich někdo bude používat více současně.


Pokud si tedy vyhledáme patřičný disk, pak můžeme potvrdit tlačítkem Next a dostaneme se k výběru základních funkcí - můžeme si nastavit přístup na disk z aktuálního počítače a pak využít funkce Drag and Sort (rozeberu později), vstoupit do konfigurace (pouze přesměrování do web-managementu) a nebo aktivovat či deaktivovat již zmíněnou funkci "Drag and Sort".

Říkáte si, co že to ten "Drag and Sort" je? Tato funkce usnadňuje používání disku v tom smyslu, že po prvotní inicializaci disku se na ploše vytvoří ikonka a nám pak stačí vybrané soubory přetáhnout myší právě na tuto ikonku a program je již sám umístí podle typu do předem vytvořených složek. Například tedy pokud vybereme jeden dokument z programu Word, jeden filmový klip, několik MP3 a přetáhneme je na ikonu, tak se tyto soubory automaticky roztřídí do složek "My Documents", "My Movies" a "My Audio". Tato možnost sice může být pro někoho výhodná, ovšem pro mě osobně je spíše nežádoucí - jsem zvyklý na jistou adresářovou strukturu, kterou jsem si za těch x let provozu na PC získal a nějaké změny mě v práci pouze zdržují. Je to ale otázka zvyku a možná po týdnu by mi to ani nepřišlo.

Obsluha a možnosti nastavení jsou na poměrně slušné úrovni a bohatě pokryjí veškeré základní požadavky. Jediné funkce, které bych přidal, je podpora pro DNS a především pro FTP. Přece jen práce v FTP klientovi je poněkud příjemnější než v klasickém Microsoft sdílení.