Mikrotik RB751G-2HnD: bezkonkurenční router?

Hlavní zbraní Mikrotiku je však rozhraní Winbox, které jak už tomu bývá zvykem, dělí komunitu na dva tábory. Jedna strana nemůže tohoto okenního správce vystát, ta druhá jej naopak považuje za velmi jednoduchý a přehledný nástroj ke správě. Osobně preferuji vizuální kontrolu skrze tohoto správce, k nastavování pak využívám různé cesty.

Pro spuštění Winbox je nutné nejdříve stáhnout klienta a naprosto nejjednodušší variantou je zadání IP adresy routeru do prohlížeče. V dalším kroku není třeba žádné instalace, postačí pouze spustit aplikaci, kterou si díky velikosti kolem 120 kB můžete bez obav nechat na ploše. Výhodou tohoto přihlašování je jednak možnost ukládat profily, ale také vyhledat dostupná zařízení na dané síti.

Po prvotním přihlášení je v prostředí Winboxu pusto a prázdno. Nicméně tento fakt se velmi rychle změní ve chvíli, kdy začnete konfigurovat jednotlivé položky zařízení. Poté šedivá plocha prakticky zmizí pod návalem oken a všemožných podnabídek. Veškerá okna lze navíc pohodlně zmenšit či zvětšit a ta další vyskládat okolo, zkrátka pro kontrolu již funkčního systému je toto grafické rozhraní takřka ideální.

Oproti „domácím“ routerům v dané cenové kategorii pak přichází na řadu mnoho různých vychytávek. Velkým kamenem úrazu bývá u nové Wi-Fi sítě trefit volný kanál či ten nejméně zarušený. Mikrotik však přímo při nastavování bezdrátové části nabízí „Freq. Usage“, díky kterému si můžete zkontrolovat okolní spektrum.

Odpůrci Winboxu se stahují kolem Telnet alias terminálu či chcete-li příkazové řádky a podobné rozhraní lze vyvolat i přímo ve Winboxu. Tento způsob přihlašování a konfigurace má samozřejmě své klady a tím nejzásadnějším je bezesporu bezpečnost. Pokud totiž například zapomenete u nového routeru změnit /vypnout defaultní účet, může vám skrze grafické rozhraní Winboxu každý středně znalý uživatel řádně „poladit“ celou konfiguraci. U příkazové řádky už to tak jednoduché není.

Pro vzdálený přístup do vašeho Mikrotiku pak postačí například Putty či jakýkoliv další správce, který umí propojit váš počítač a router ideálně skrze SSH. Následuje přijmutí bezpečnostního certifikátu, vyplnění přihlašovacích údajů a jste „uvnitř“. Zběhlejší správci dokáží i v tomto na první pohled nepřívětivém prostředí divy a je pravdou, že například konfigurace jednotlivých fyzických rozhraní zde bývá často rychlejší.

Jako hlavní nevýhodu spatřuji následnou údržbu a případné řešení problémů s připojenými uživateli. V grafickém rozhraní Winboxu jednoduše zkontrolujete sílu signálu či hodnoty TX/RX. Tak jako tak každé řešení má své klady i zápory, ale je nespornou výhodou Mikrotiku, že nabízí všechny tyto varianty přístupu. Tradičně se totiž do „neprofesionálních“ routerů umísťují jen webová rozhraní a pro další možnosti přihlášení je nutné nahrávat neoficiální firmwary.

Tím se také dostávám k hodnocení komunity, která za ty roky narostla okolo Mikrotiku do nebývalých rozměrů. V případě problémů se tak můžete obrátit na rušné fórum výrobce či případně zabrousit do již zmiňované firemní Wikipedie. Zde jsou rozebrány, jak jednotlivé funkce systému, tak případné postupy při konfiguraci zařízení.