Noctua NT-H2: jaká je nová teplovodivá pasta?

 

Před testy se zbývá ještě podívat na to, co vůbec z tub vytlačíme. Nová pasta se od staré na první pohled liší. Stará je tmavší a také viditelně tužší či soudržnější, což může znamenat, že se také bude hůře rozprostírat, pokud použijeme doporučený způsob nanášení. 

 

 

Noctua NT-H2 je tak jednak světlejší a vypadá méně "metalicky", ale zase je více vazká a poddajná, takže by se měla pod tlakem chladiče snadněji rozprostřít, ovšem osobně jsem po odkrytí chladiče neviděl, že by s NT-H1 byl v tomto směru nějaký pozorovatelný problém. Ještě se podíváme na stejnou scénu zblízka a pak už k samotným testům. 

 

 

 

 

Testovací sestava v tomto případě není důležitá, a to až na procesor, což byl ještě starý AMD Phenom II X6 1100T s výchozím TDP 125 W. Nejde tak o nejmodernější CPU, ale to stejně v tomto testu posloužilo jen jako zdroj tepla a pro odečítání hodnot naměřených teplot a k tomu nepotřebujeme žádný moderní výkřik techniky.

 

A co víc, TDP 125 W je na dnešní procesory nadprůměrně vysoká hodnota, i když to pouze pokud posuzujeme tabulkové hodnoty. Reálná spotřeba a na ní závislý i výdej tepla může být u moderních Intelů velice vysoký i na výchozím nastavení a pak je tu ještě přetaktování. Právě proto byly provedeny dvě sady testů, a to jeden s výchozím nastavením procesoru, kdy si ten tak měl vzít energii pro svých 125 W TDP a poté bylo uměle zvýšeno napětí procesoru na 1,55 V, čímž se dle rozdílu hodnot spotřeby naměřených v rámci celé sestavy procesor dostal cca ke 170 W.  

 

 

Ještě na něčem z hardwaru však při takovémto testu záleží, a sice na chladiči. Vybral jsem si Noctua NH-D15 jednak kvůli výkonu a pak i kvůli tomu, že jeho montážní systém umožňuje dorazit šroubky na max a ty pak prostřednictvím pružinek vyvinou na procesor vždy stejný přítlak. Napájení ventilátorů jsem pak nechtěl nechat na základní desce, a tak posloužil externí zdroj, v jehož případě nebylo nutné ventilátory hnát na maximum. NH-D15 je výkonný chladič a stačilo nastavit stabilních 8 V. A proč tak málo? Jednoduše proto, že daný procesor neudává spolehlivé údaje o teplotách, když jde o nízké hodnoty (pod 50 a zvláště 40 °C). Bylo nutné jej držet na vyšších teplotách.

 

Pak je tu ještě testovací prostředí. Sestava byla položena v uzavřené místnosti na stole tak, aby procesorový chladič foukal teplý vzduch do otevřeného prostoru a netvořil pro sestavu někde v rohu mikroklima, kde se bude vzduch točit a rychle zahřívat. Jeden teploměr pak sledoval teplotu v celé místnosti pro orientaci a druhý pak byl umístěn u chladiče na straně, odkud se nabíral vzduch. Rozdíly v teplotách měřené měly být oním druhým teploměrem započítány do výsledků (to bylo později změněno, viz výsledky). Testy proběhly vždy dvakrát a mezi nimi byla pasta vždy vyměněna a ponechána byla několik hodin v provozu počítače, aby se stačila "zapéct". 

 

 

 

V našem případě jsou absolutní hodnoty nezajímavé, zajímat nás budou pouze rozdíly v teplotách, jimiž se dosáhlo s využitím jednotlivých past. Ty pak mohou záviset i na tom, jaké celkové TDP daný procesor má, respektive jde o to, že kvalitnější pasta se lépe ukáže v případě zvýšeného přísunu tepla. 

 

Výsledky jsem tedy chtěl pojmout prostě tak, že bych vzal nejnižší naměřenou teplotu, což je průměr z dvou testů, a tu využil jako základní hodnotu, k níž se ve výsledném grafu přičtou rozdílové hodnoty dalších testů. 

 

Počítal jsem také se započítáním rozdílu z blízkého teploměru od stanoveného "normálu" což byla hodnota 21 °C. Pro minimalizaci chyb jsem se ale rozhodl v uzavřené místnosti s využitím termostatu topení začít nové měření pouze tehdy, když teploměr ukázal právě přesně 21 °C. Od té doby měly sestavy stejné podmínky, takže se teplota na teploměru sice časem o pár desetinek zvedla, ale to platilo pro všechny stejně. Výsledky budou uvedeny v celých stupních a ostatně měřit schopnosti teplovodivých past takovýmto způsobem se započítáním desetinek stupně Celsia, to by byl nesmysl.  

Výsledky se dají shrnout prostě tak, že od nové pasty lze očekávat o jeden až dva stupně nižší teploty, což udává i sám výrobce a jiné testy, přičemž více to bude opravdu až při vyšších teplotách a TDP. Záleží ale samozřejmě na mnoha faktorech, na prostředí, hardwaru, přítlaku chladiče i na provedení instalace. Tak či tak, NT-H1 je dlouhými roky prověřená teplovodivá pasta a pokud NT-H2 podává ještě lepší výkon, chybu jejím výběrem neuděláte. 

 

 

Za poskytnutí teplovodivých past NT-H1 a NT-H2 a ubrousků NA-SCW1 děkujeme Noctua.
 
Orientační cena v době testování: NT-H2 3,5 g - 250 Kč s DPH, NT-H2 10 g - 450 Kč s DPH