OCZ Vector 150: v testu výdrže jej umučíme k smrti

S.M.A.R.T. už dávno ukazuje nulovou zbývající životnost našeho SSD Vector 150, a to už od hranice cca 700 TB. Nyní jsme se ale už dopracovali na hranici jednoho petabajtu, což znamená, že jsme celé SSD přepsali už 4400x. Ono přitom stále drží a zapisuje data a pokud by mělo fungovat jako náš pomyslný systémový disk a zapisovalo denně 20 GB dat, bylo by v provozu už cca 143 let, a to každý den. Čili i kdyby bylo SSD daleko vytíženější a zapsali jsme na něj třeba 100 GB dat denně, i tak by nám vydrželo kolem 28 či 29 let, tedy za předpokladu, že by po zapsání 1 PB umřelo, ale ono ještě neumřelo.

Podívejme se tedy na výpis ze S.M.A.R.T. Total Host Writes ukázal 1.001.823 GB, což je tedy necelý PB (či PiB, přesněji). Jenže my vycházíme z hodnoty Total NAND Writes, která má odpovídat skutečnému objemu zapsaných dat, a ta po zdvojnásobení ukazuje 1.056.460 GB, což je 1031 TB, a tedy něco málo přes 1 PB. Stačilo nám na to 1298 hodin provozu, takže SSD v tomto akcelerovaném testu výdrže běželo již 54 dní čistého času. Předtím si mohlo na 14 dní odpočinou, aby se ukázalo, zda i s nulovou udávanou životností dokáže bez napájení udržet svá data, ovšem nyní už budeme jen sledovat, za jak dlouho se počet mazacích a zapisovacích cyklů buněk skutečně vyčerpá a SSD umře. To může nastat už kdykoliv, ale také může náš Vector 150 vydržet ještě stovky terabajtů zápisu.

Co se týče výkonnostních testů, jde už o ohranou písničku. Naměřené hodnoty jsou stále srovnatelné s tím, co jsme zjistili u SSD v plné kondici, takže nemá smysl se jimi dále zatěžovat. SSD samozřejmě stále průběžně testuji, a tak kdyby se v tomto ohledu něco změnilo, bude to jistě zmíněno v některé z příštích kapitol.

V původní testovací metodice jsme si jako konečnou hranici vytyčili právě petabajt, protože bylo pravděpodobné, že jej Vector 150 pokoří. A vzhledem k tomu, že v předchozím případě to byla hranice 700 TB, tak se příště ozveme tehdy, až SSD dosáhne hranice 1300 TB. Nebo selže, něco z toho.