PlayStation 4 Pro a The Last Guardian

PlayStation je v herním odvětví legenda a asi neexistuje hráč, který by si na něm alespoň na chvíli nic nezahrál. Sony si díky tomu poměrně dlouho užívalo silného postavení na trhu videoherních konzolí, avšak prodeje mu v posledních letech začal ukusovat konkurenční Xbox od Microsoftu a také výkonné herní počítače, které se opět derou na výsluní.

 

Sony tedy muselo přijít s něčím zlomovým, aby opět nastartovalo celou platformu. Jako první to odnesl hnací motor, který v minulé generaci dodalo IBM. Vícejádrový procesor Cell byl na svou dobu pokrokový a výkonný, avšak jeho architektura byla velmi složitá. Programování her tak bylo spíše za trest a vývojáři jen komplikovaně využívali celkový HW potenciál.

 

Aby si Sony opět naklonilo herní studia, vyměnilo IBM za AMD a uvnitř PS4 veškeré výpočty obstarává architektura x86, kterou známe z notebooků či stolních počítačů. Konkrétně si Sony od AMD objednalo 8jádrové APU Jaguar.

 

 

Náhled do 8jádrového Jaguaru uvnitř PS4 Pro (zdroj: Extremetech)

Výhody jsou jednoznačné, ale v Japonsku se ve jménu vyšších prodejů rozhodli, že budou tlačit na nízkou cenu konzole, díky čemuž HW u původní verze PS4 není žádný trhač asfaltu. Skončila tak éra toho, že byl PlayStation nadčasový. Sony se namísto toho rozhodlo zaměřovat na kratší vývojové cykly včetně obměny HW. To byl i důvod pro uvedení výkonnějšího modelu PS4 Pro (s dřívějším kódovým označením Neo) ke konci minulého roku.

PlayStation se dříve těšil nemalé oblibě díky uživatelsky přívětivému a jednoduchému prostředí. Nezanedbatelnou roli hrály i pirátské kopie her, ale s obojím se již na PS4 příliš nesetkáme. Sony svůj ekosystém totiž čím dál tím více směřuje do cloudu, což s sebou přináší komplikovanější obcházení všemožných ochran.

Nicméně ponechme pirátské hraní stranou a podívejme se, jak se změnil operační systém. Jeho moderní pojetí přišlo společně s předchozí generací PS3 a od té doby systém s každou aktualizací přináší nové a nové funkce.

Na jednu stranu tedy máte bohaté uživatelské prostředí, na druhou stranu se tak trochu vytrácí jednoduchá interakce mezi vámi a přístrojem. Pokud chcete cokoliv upravit v nastavení, doslova se brodíte v desítkách nabídek a podnabídek.

Do nastavení však nechodíte často, takže v tom nakonec takový problém není. Ten největší se totiž ukrývá někde úplně jinde. Konzole bez připojení k internetu prakticky nefunguje a neustále vás vybízí k aktualizacím aplikací nebo systému. Nechcete? Nemusíte, ale pak vám řada věcí nebude fungovat.

 

Jen pro představu, chtěl jsem na konci zápůjčky provést smazání svého uživatelského profilu. Aby to bylo košer, bylo nutné provést tuto akci online na serverech Sony. Jenže aplikace PlayStation Network byla zastaralá a odmítala se aktualizovat do doby, než bude aktuální operační systém. Akce, která by na starých konzolích trvala přibližně minutu si vyžádala asi 45 minut čekání.

Je to daň za online svět, který vám konzole v obývacím pokoji nabídne. Můžete si tak stahovat nové updaty do her, hrát společně s kamarády, povídat si s nimi, nebo zaznamenávat své úspěchy a sdílet je s ostatními v rámci komunity.

 

 

Nové funkce nebo opravy chyb? Balík má 1,1 GB

Pryč je lehkost a rychlost konzolí, před vámi jsou robustní platformy se spoustou možností, ale zároveň prakticky neustále musíte čekat, než se něco aktualizuje. Ostatně abych nezapomněl, hra, kterou si popíšeme za malou chvíli, si při spuštění řekla o 1,1 GB dat. Na pomalém připojení tedy konzoli pouštějte nejlépe před odchodem do práce.