Rychlík DiamondMax Plus 5T020H2 od Maxtorů
7.3.2001, Petr Klabazňa, recenze
Pevný disky Maxtor DiamondMax Plus 5T020H2 patří do rodiny high-performance disků DiamondMax Plus 60. Kromě testovaného 5T020H2 (kapacita 20 GB) jsou zde ještě následující modely: 5T060H6 (60.5 GB), 5T040H4 (40 GB), 5T030H3 (30 GB) a 5T010H1 (10 GB). Všechny modely jsou v kategorii 7,200 ot/min s rozhranním UltraATA100. Podívejme se tedy, jaké parametry dosahuje.
Kapitoly článku:
- Rychlík DiamondMax Plus 5T020H2 od Maxtorů
- Instalace, provoz a výsledky testů
Specifikace:
Pevný disk Maxtor DiamondMax Plus 5T020H2 patří do rodiny high-performance disků DiamondMax Plus 60. Kromě testovaného 5T020H2 (kapacita 20 GB) jsou zde ještě následující modely: 5T060H6 (60.5 GB), 5T040H4 (40 GB), 5T030H3 (30 GB) a 5T010H1 (10 GB). Všechny modely jsou v kategorii 7,200 ot/min s rozhranním Ultra ATA/100. DiamondMax Plus 5T020H2 s kapacitou 20 GB tvoří jedna plotna se dvěma hlavičkami (nenechte se splést s fyzickými údaji na disku, které se nastavují v BIOSu). Disk (resp. opět celá řada) je dále vybaven 2 MB high-speed 100 MHz SDRAM vyrovnávací cache pamětí (bufferem). U celé řady DiamondMax Plus využívá Maxtor svou DualWave twin procesor technologii, což také přispívá k průměrné přístupové době pod 9 ms.
Na první pohled:
Charakteristiku tedy máme za sebou a nyní se podívejme dále. Hned po vybalení musím konstatovat, že vzhled disků Maxtor již pěkně dlouhou dobu zůstává téměř stejný. Takže klasika, nicméně začnu své povídání hned menší kritikou - pokud nejsem blíže seznámen se značením a dostane se mi takovýto disk do rukou, není z takovéhoto značení hned patrná kapacita. Další údaje, jako název modelu, nastavení do BIOSu pro řadič (cylindrů, sektorů a hlav), nastavení master/slave a dokonce i exspirace (tedy datum konce záruky) jsou k dispozici okamžitě a přehledně (v tabulce). Samozřejmě nechybí sérové číslo a nezbytné čárové kódy :-).
Pokud by snad někomu byla úvodní specifikace nedostačující, zde je odkaz na stránku výrobce.
Nastavení, připojení a jdeme na testy:
Nastavení disku master/slave pro připojení na IDE kanál je (jak jsem se již zmiňoval) přehledně popsán přímo na horním štítku disku. Z tabulky je patrné, že pro změnu je nutné manipulovat s jumperem J50. Jeho označení (po otočení disku) je ovšem trošku jiné. Přímo na disku nalezneme popis "50", zatímco na štítku "J50". Jak je vidět, tak výrobce již dopředu počítá, že disk si koupí inteligentní uživatel, kterému takovéto drobné nepřesnosti nezpůsobí žádné problémy. Ještě pro úplnost fotodokumentace zmiňovaného značení:
Tabulka ze štítku na disku:
A značení přímo na disku:
A nyní již můžeme disk připojit na testovanou konfiguraci:
Základní deska BioStar M7VKBII
Procesor AMD Athlon 1.1 GHz
Paměť Kingmax SDRAM 64 MB PC133
Grafická karta Manli 32 MB s čipem GeForce 2 GTS
OS Windows 98SE
Pevný disk Maxtor DiamondMax Plus 5T020H2 patří do rodiny high-performance disků DiamondMax Plus 60. Kromě testovaného 5T020H2 (kapacita 20 GB) jsou zde ještě následující modely: 5T060H6 (60.5 GB), 5T040H4 (40 GB), 5T030H3 (30 GB) a 5T010H1 (10 GB). Všechny modely jsou v kategorii 7,200 ot/min s rozhranním Ultra ATA/100. DiamondMax Plus 5T020H2 s kapacitou 20 GB tvoří jedna plotna se dvěma hlavičkami (nenechte se splést s fyzickými údaji na disku, které se nastavují v BIOSu). Disk (resp. opět celá řada) je dále vybaven 2 MB high-speed 100 MHz SDRAM vyrovnávací cache pamětí (bufferem). U celé řady DiamondMax Plus využívá Maxtor svou DualWave twin procesor technologii, což také přispívá k průměrné přístupové době pod 9 ms.
Na první pohled:
Charakteristiku tedy máme za sebou a nyní se podívejme dále. Hned po vybalení musím konstatovat, že vzhled disků Maxtor již pěkně dlouhou dobu zůstává téměř stejný. Takže klasika, nicméně začnu své povídání hned menší kritikou - pokud nejsem blíže seznámen se značením a dostane se mi takovýto disk do rukou, není z takovéhoto značení hned patrná kapacita. Další údaje, jako název modelu, nastavení do BIOSu pro řadič (cylindrů, sektorů a hlav), nastavení master/slave a dokonce i exspirace (tedy datum konce záruky) jsou k dispozici okamžitě a přehledně (v tabulce). Samozřejmě nechybí sérové číslo a nezbytné čárové kódy :-).
Pokud by snad někomu byla úvodní specifikace nedostačující, zde je odkaz na stránku výrobce.
Nastavení, připojení a jdeme na testy:
Nastavení disku master/slave pro připojení na IDE kanál je (jak jsem se již zmiňoval) přehledně popsán přímo na horním štítku disku. Z tabulky je patrné, že pro změnu je nutné manipulovat s jumperem J50. Jeho označení (po otočení disku) je ovšem trošku jiné. Přímo na disku nalezneme popis "50", zatímco na štítku "J50". Jak je vidět, tak výrobce již dopředu počítá, že disk si koupí inteligentní uživatel, kterému takovéto drobné nepřesnosti nezpůsobí žádné problémy. Ještě pro úplnost fotodokumentace zmiňovaného značení:
Tabulka ze štítku na disku:
A značení přímo na disku:
A nyní již můžeme disk připojit na testovanou konfiguraci:
Základní deska BioStar M7VKBII
Procesor AMD Athlon 1.1 GHz
Paměť Kingmax SDRAM 64 MB PC133
Grafická karta Manli 32 MB s čipem GeForce 2 GTS
OS Windows 98SE
