Samsung Galaxy Tab 10.1: koupit nebo počkat?

Dnes rozhodně netestujeme novinku, neboť Samsung Galaxy Tab 10.1 se již na prodejních pultech povaluje nějaký ten pátek. Cílem této recenze je spíše nahlédnout pod pokličku poslední verze operačního systému Android v kombinaci s úpravami od Samsungu a říci si, zda už Android pokročil a dohnal svého soka od Apple, nebo případně vyplatí-li se ještě nějaký ten týden počkat do příchodu nové verze Androidu s označením Ice Cream Sandwich či zkráceně ICS. Porovnávat budeme také s iPadem 2, který jsme testovali na sklonku minulého roku. Apple měl se svým tabletem opravdu nečekaný úspěch a výrobci zaskočeni takto vysokými prodeji začali připravovat svá řešení, která měla na nově vzniklém trhu získat nějaký ten podíl. První generace však obsahovala „telefonní“ Android 2.2, a to rozhodně nebyla adekvátní odpověď. Pro další generace již Google připravil vyspělejší a na tablety zaměřený Android 3.1, alias Honeycomb.



Tím však problémy neskončily, tedy alespoň ne pro Samsung. Jeho Galaxy Tab 10.1 (dále GTab) totiž už od začátku uvedení na trh provázely soudní spory s Apple. V mnoha zemích byl střídavě prodáván, následně zakazován a poté znovu prodáván. Jablkem sváru se stal především design, který byl až příliš podobný iPadu 2. Ostatně i v mnoha dalších ohledech jsou si tyto modely až nebezpečně podobné.

I Samsung vsadil u své nejnovější generace tabletů na 2jádrové řešení, které mělo dodat dostatek výkonu, avšak na rozdíl od Apple není čipset z jeho vlastní dílny. V srdci GTabu totiž tepe Tegra 2 od Nvidie (více se dozvíte zde). V pouzdře Tegry pak nalezneme dvojici procesorů ARM s označením Cortex A9 a shodou okolností stejná jednotka pohání i nejnovější iPad 2. Rozdíl nastává až u grafického akcelerátoru a v tomto směru spoléhá Samsung na nízkonapěťový čip GeForce.

V oblasti displejů měl mít Samsung navrch, neboť se jejich výrobou ze značné části zaobírá. U mobilních telefonů si renomé získal díky technologii SuperAMOLED, avšak na výrazně větší úhlopříčku displeje použil PLS technologii, kterou v určitých modifikacích vídáme u stolních monitorů. Při úhlopříčce 10,1“ nám displej nabídne 1280x800, což je poměrně dostačující, nicméně za jemnější rozlišení by se asi nikdo nezlobil.

Jistým omezením v případě iPadu je jeho systém skladování dat, kdy si již zakoupenou vnitřní kapacitu nemůžete nijak rozšířit. Samsung v tomto směru vsadil na stejnou minci a verze 10.1 nedisponuje žádnou čtečkou karet, takže si zkrátka vyberete z kapacit 16 GB, 32 GB, 64 GB a basta. Případnými kupci často kritizovaná vlastnost se tak rozšiřuje i do vod Androidu. Je zvláštní, proč u výrazně menších mobilních telefonů dokáže Samsung čtečku integrovat, ale do tabletu ji už nedal. Že by inspirace u konkurence?

Současné tablety se stejně jako poslední mobilní telefony neobejdou bez konektivity a té budete mít v případě GTabu více než dost. Na trhu se objevuje několik variant, avšak společným jmenovatelem je přítomnost Wi-Fi adaptéru na frekvenci 2,4 GHz a podporou standardu 802.11n. Často cestující uživatelé pak raději sáhnou po 3G verzi, která se po vložení SIM karty připojí prakticky kdekoliv. Podporovány jsou i nejrychlejší přenosy HSPA, avšak těch si na území ČR příliš neužijete.

Focení a možnost nahrávat video jsou dnes naprosto nedílnou součástí každého mobilního zařízení a Apple v tomto směru až trestuhodně zaostává, alespoň co se iPadu týče. Samsung u svého GTabu použil přeci jen o něco lepší výbavu, avšak 3 MPx pro zadní a 2 MPx pro přední kameru rozhodně nepatří k současné technologické špičce.

Popisovat prodejní balení a jeho klady či zápory se může zdát zbytečné, ale i takové drobnosti lze postavit obchodní model, a proto si i v případě Samsungu dovolím krátký komentář k celkovému pocitu z vybalování. Stejně jako Apple, tak i Samsung sází na jednoduchý design obalu a přehledně uspořádané příslušenství. Rozhodně se jedná o povedené řešení, avšak trochu postrádám onen pocit exkluzivity, který se dostavuje při vybalování prakticky jakéhokoliv iProduktu.

Hledáním v útrobách prodejního balení nalezneme nabíječku, synchronizační kabel, sluchátka a tištěný manuál. Z pohledu současně prodávané elektroniky se tedy jedná o zaběhnutý minimální standard a je trochu škoda, že se Samsung nerozhodl přidat něco navíc. Stačilo by i obyčejné semišové pouzdro, případně základní dokovací stanice.
Samsung v případě příslušenství přináší několik „vlastních“ řešení, avšak jde o klasická výklopná pouzdra, která již známe z předchozích modelů. Tak trochu mi zde chybí tah na branku v podobě inovativního řešení, které předvedl Apple se svým Smart Coverem.