SteamVR Performance Test: je vaše PC připraveno pro VR?

Tento test je založen na technologii nazvané Dynamic Fidelity, která spočívá v tom, že obtížnost renderovací scény je dynamicky přizpůsobována dosahované snímkové frekvenci. Kdo četl náš předchozí článek o virtuální realitě a požadavcích na grafické karty, jistě již ví, o čem je vlastně řeč.

Ke kvalitnímu vjemu virtuální reality je třeba takové minimální snímkové frekvence, kdy každý jeden snímek musí být vytvořen uvnitř intervalu obnovovací frekvence HMD (Head-mounted display). V případě HTC Vive je touto snímkovou frekvencí 90 FPS. Znamená to tedy, že každý snímek musí být pro HMD vyrenderován a připraven maximálně každých 11,1 ms (1000 / 90) a pokud se tak nestane, následuje „judder“, který způsobuje ztrátu vjemu virtuální reality.

Aby se tak nedělo ani u výkonnostně slabších grafických karet a snímková frekvence byla vždy nad touto mezní hranicí, je tu právě technologie Dynamic Fidelity. Technologie Dynamic Fidelity průběžně sleduje okamžitou snímkovou frekvenci (latenci snímků) a při detekci blížící se hrozby snížení snímkové frekvence pod hraniční mez, začne raději renderovat obraz v nižší vizuální kvalitě, než aby dopustil ztrátu vjemu virtuální reality. Při méně detailním snímku jsou pak tyto snímky renderovány samozřejmě rychleji (s nižší latencí) a snímková frekvence se opětovně vrací zpět do bezpečných hodnot.

Ačkoliv jsem testovací metodiku Valve na vlastní oči neviděl, dá se předpokládat, že kvalita obrazu (Fidelity level) je rozdělena do 12 stupňů, kdy level 0 představuje tu nejnižší kvalitu obrazu a naopak level 11 pak zase kvalitu nejvyšší možnou. V průběhu testu jsou hodnoty Fidelity Level ukládány pro každý snímek a jejich průměr pak po skočení testu udává výsledné skóre testu.

Pro zjednodušení lze tento test přirovnat k následujícímu příkladu na automobilech. Testujeme výkon automobilu tak, že ho pošleme na rovnou silnici s různými převýšeními. Následně pak zkoumáme, kolikrát a na jak dlouho musel řidič tohoto auta na kopcích podřadit rychlost tak, aby každý kopec vyjel bez toho, že by otáčky motoru klesly příliš nízko a auto se zastavilo. Pustíme-li na tuto silnici nějaké opravdu silné auto, jeho řidič ani nemusí podřazovat a celý úsek projede na nejvyšší rychlostní stupeň. Naopak slabší auta, aby udržela ty správné otáčky motoru, pak budou muset na těchto převýšeních podřazovat velmi často. Pro vzájemné porovnání vozidel nám pak již jen stačí vypočítat průměrný rychlostní stupeň, který každé z aut v daném úseku použilo.

Pokud tedy víme, co a proč vůbec budeme měřit, můžeme se tak směle pustit do samotného testovaní.