Aktuality  |  Články  |  Recenze
Doporučení  |  Diskuze
Grafické karty a hry  |  Procesory
Storage a RAM
Monitory  |  Ostatní
Akumulátory, EV
Robotika, AI
Průzkum vesmíru
Digimanie  |  TV Freak  |  Svět mobilně

Ultra ATA/66 - skutečně rychlejší ?

13.3.1999, Vít Zatloukal, recenze
Ultra ATA/66 - skutečně rychlejší ?
Budou, budou, až přijde čas.
Prvním čipsetem, který podporoval Ultra ATA/33, byl intelovský 430TX (z roku 1997), dnes je tento protokol s maximální přenosovou rychlostí 33,3MB/s téměř standardem. Přechod k rychlejšímu přenosovému protokolu byl vynucen vnitřními vylepšeními EIDE pevných disků, které v určitých okamžicích načítaly data z ploten rychleji, než je byly schopné dodávat hostitelskému řadiči.

Dnešní pevné disky jsou už běžně vybavovány vlastní vyrovnávací pamětí (bufferem), takže bez ohledu na rychlost vnitřního načítání dat z ploten disku se v určitých okamžicích může stát omezujícím faktorem protokol hostitelského adaptéru. Podobně jako tomu bylo s příchodem Ultra ATA/33, ani Ultra ATA/66 nepřinese ihned znatelné zvýšení výkonu, protože protokol je jen jedním z omezujících faktorů. Neméně důležitá je vnitřní rychlost pevného disku, ta však stále roste (i díky tomu, že nejnovější disky rotují rychlostí 10.000ot/min).

Kromě vyšší rychlosti s sebou Ultra ATA/33 protokol přinesl i Cyclical Redundancy Check (CRC) kontrolu přenášených dat. CRC spočívá v tom, že pevný disk i hostitelský adaptér vytvoří kontrolní součet prováděných operací a ten je poté porovnán, pokud nesouhlasí, přenos se zopakuje. Stejnou CRC kontrolu používá i Ultra ATA/66 a navíc přidává ještě další vlastnost - vylepšenou integritu dat (improved data integrity).

CRC sice zvyšuje integritu přenášených dat, ale nárokům vysokých rychlostí přestávají stačit klasické 40-pinové IDE kabely. Jejich nespolehlivost se poprvé projevila při přenosových rychlostech 44,4MB/s (Ultra ATA mode 3) kvůli zeslabení signálu při kratším časování. Bylo proto nutné vytvořit nový design přenosových kabelů (podobný tomu, který je používán na SCSI pro přenosové rychlosti přesahující 40MB/s). Přitom bylo nutné zachovat zpětnou kompatibilitu se současnými pevnými disky. Výsledkem je kabel se stejnými 40-pinovými konektory, ale dvojnásobným počtem vodičů.

Pro využití Ultra ATA/66 je tedy nutné dodržet čtyři základní podmínky:

  • Ultra ATA/66 musí podporovat čipset základní desky (zatím pouze VIA Apollo Pro+)

  • Operační systém musí podporovat DMA (Direct Memory Access) přenos (Windows 9x/NT tuto podmínku splňují)

  • Musí být použit 40-pinový, 80-vodičový kabel

  • Ultra ATA/66 musí samozřejmě podporovat i sám pevný disk (ty nabízí zatím IBM a WD)


O kolik je Ultra ATA/66 rychlejší než Ultra ATA/33, zjistíte na AnandTech. Nedivte se však, že rozdíl je naprosto nepatrný. Ultra ATA/66 spíše než zrychlení přináší možnost dalšího zvýšení výkonu pevných disků (v souvislosti s rychlejšími otáčkami a větší hustotou zápisu) do budoucna. Bylo by zbytečné, aby se nejpomalejší součástí přenosu dat stala sběrnice. Výhody Ultra ATA/66 se proto projeví až s rychlejšími pevnými disky.

Na závěr ještě stručný přehled používaných IDE protokolů:

Název
max. rychlost
pinů
vodičů
CRC
PIO mode 0
3,3MB/s
40
40
ne
PIO mode 1
5,2MB/s
40
40
ne
PIO mode 2
8,3MB/s
40
40
ne
DMA mode 1 (PIO mode3)
11,1MB/s
40
40
ne
DMA mode 2 (PIO mode 4)
16,6MB/s
40
40
ne
Ultra ATA/33 (Ultra DMA mode 2)
33,3MB/s
40
40
ano
Ultra ATA/66 (Ultra DMA mode 4)
66,6MB/s
40
80
ano

Podle AnandTech