Rentgenový NASA IXPE poslal první snímek z vědeckého pozorování
15.2.2022, Jan Vítek, aktualita
Nedávno jsme se dozvěděli, že satelit IXPE americké NASA, který je určen pro pozorování vesmíru v rentgenovém spektru, již začal pracovat. Zaměřil se na pozůstatek supernovy známé jako Cassiopeia A.
NASA IXPE tak může spolupracovat se známou Chandra X-Ray Observatory, což dokazuje i následující snímek, který byl vytvořen právě složením snímků pořízených dvěma těmito zařízeními.
Modře je tu znázorněno vysokoenergetické rentgenové záření a fialově jsou pak znázorněna data z IXPE, která samotná můžeme vidět na malém spodním snímku. V obvyklém spektru od bílé až po fialovou pak máme ukázánu intenzitu polarizovaného rentgenového záření přicházejícího od místa dávné exploze supernovy Cassiopeia A. Už Chandra mimochodem odhalila, že přímo uprostřed této struktury se nachází nějaký objekt, což by pochopitelně měla být buď neutronová hvězda, nebo rovnou černá díra. Vidět je zhruba uprostřed snímku nahoře jako malá světlá tečka.
Aktuálně probíhá analýza nových snímků Cassiopeiy A právě s ohledem na polarizaci přicházejícího záření, které může odhalit další podstatné věci o prostředí, kde a jak toto rentgenové záření vzniklo. Tvořena je také polarizační mapa.
Cassiopeia A je ale nejkrásnější ze společného pohledu teleskopů Spitzer, Hubble a Chandra. Jde pochopitelně o falešné barvy znázorňující v červených odstínech infračervené záření (Spitzer), zlatě pak viditelné spektrum - včetně okolních hvězd (Hubble) a modře a zeleně pak rentgenové záření (Chandra). Malinká světle modrá tečka přímo uprostřed snímku je pak i zde vidět jako výše zmíněný pozůstatek exploze.
Díváme se tu přitom na objekt vzdálený cca 11 tisíc světelných let, který má ve svém průměru už cca deset světelných let, a to byla exploze samotná zaznamenána teprve před 350 lety. Ovšem vzhledem k tomu, že se tento objekt rozpíná rychlostí cca 5000 km/s, je jeho velikost odpovídající. Dosud má přitom jeho obálka teplotu kolem 30 milionů K.
Satelit IXPE obíhá Zemi po rovníkové oběžné dráze tak, aby jej neovlivnily Van Allenovy radiační pásy, které v oblasti nad Jižní Amerikou sahají až do výšky cca 200 km nad povrch Země. IXPE obíhající ve výšce cca 600 km by tak jimi na dráze, jakou má třeba ISS, pravidelně prolétal a byl by jimi oslepen. Tomu jsme se ale věnovali již minule.
Zdroj: NASA